Římská invaze do Británie - největší námořní operace starověku
15.12.2020 > Starověk > Antický ŘímŘímská invaze do Británie byla obrovskou námořní operací, možná tou největší za celé dějiny starověku. Přestože potenciální zisky z nové provincie zřejmě nikdy nemohly vyvážit náklady celé vojenské výpravy, trval císař Claudius na jejím dobytí. Do hlavního města původních obyvatel pak triumfálně dorazil, zřejmě po Hannnibalově vzoru, s dvojicí válečných slonů.
Británie byla starověkým civilizacím známá. Šlo však o vzdálené a mnoha mýty opředené místo. Přestože již ve 4. století př.n.l. navštívil místo řecký cestovatel Pýtheás, mnoho z dobových autorů pochybovalo o jeho skutečné existenci. Za Římskou republiku navázal první bližší kontakt až sám Julius Caesar. Jeho vojenské výpravy na ostrovy však byly spíše průzkumné, než aby měly ambice podmanit si nová území. Mezi keltskými obyvateli (nazývanými Britoni) a Římany však brzy zavládl čilý obchodní styk. Zejména britský cín byl velmi žádanou komoditou.
První římský císař Augustus několikrát zvažoval invazi do těchto neznámých krajin. Cla uvalená na obchod s Británii však říši přinášela takový zisk, že jako rozvážný státník nakonec nepovažoval útok za smysluplný. Útok na ostrovy zvažoval také jeden z dalších císařů, Caligula. Ani jeho plány se však nakonec neuskutečnili.
Až v roce 43 našeho letopočtu potřeboval nutně císař Claudius vojenský úspěch. Jeho politická pozice byla poměrně slabá a triumfální vítězství by mu pomohlo upevnit moc a získalo podporu lidu. Svoji pozornost nasměroval právě k Britským ostrovům. Ostatně, co by mohlo přinést větší slávu, než dobytí země, kde neuspěl ani sám Caesar? Jako velitel vojenské expedice byl vybrán zkušený generál Aulus Plautius, který dostal k dispozici 4 legie. Společně s pomocnými jednotkami tak jeho vojsko čítalo téměř 50 tisíc mužů.
Obrovské vojsko se shromáždilo na pobřeží Galie a čekalo na vhodné počasí. Podmínky však stále nebyly dobré a velitelé tak nalodění odkládali. Mezitím se značně zhoršovala nálada mezi běžnými legionáři. Situaci komplikovala i pověst Británie. Vojáci se nechali ovlivnit bájemi, které o Británii panovaly a děsili se nadpřirozených bytostí, se kterými se mohou na ostrově setkat. Jen se štěstím se velitelům podařilo kritickou situaci zvládnout a nedošlo ke vzpouře celého vojska.
Počasí se nakonec umoudřilo a senátor Plautius mohl zavelet k nalodění své armády. Přestože se celou zimu Římané věnovali stavbě lodí, neměli jich dostatečný počet k přepravě tak obrovské armády. Vojsko tak muselo bylo přepravováno na třikrát. Již dříve vyslaní zvědové našli vhodné místo k vylodění. To neslo název Rutupiae a dnes zde stojí město Richborough. Plautius se samozřejmě samotného vylodění obával. Útočícím vojákům komplikuje situaci voda, která přidává váhu jejich výstroji a omezuje pohyb. K římské radosti se však legie při přistání nesetkaly s žádným výraznějším odporem.
To však neznamená, že by Keltové byli římskou armádou zaskočeni. Dobře věděli o jejich plánech a začali se s předstihem připravovat k obraně své země. Obvyklý problém barbarských kmenů čelících legiím byl v jejich nejednotnosti a vnitřních konfliktech. Taková situace nastala i v Británii, přesto se bratrům Togodumnovi a Caratacovi podařilo sjednotit významnou část ostrovních kmenů.
Falanga proti legii? Rozhodlo se u Pydny
Mezi Makedonií a Římem byla dlouhou dobu zlá krev. Mohla za to samozřejmě expanzivní římská politika, ale někdy také mocenské choutky makedonských králů. Celkově mezi těmito starověkými státy proběhly čtyři něk... celý článekSpojená armáda britských kmenů početně značně převyšovala legionáře. Avšak výzbrojí a zejména pak morálkou a disciplínou nesnesla s legionáři srovnání. V té době ještě Britové nevěděli, že v otevřené bitvě se s Římany nemohou nikdy rovnat. Togodumnus a Caratacus tak rozestavili svoji armádu za řekou Medway poblíž dnešního Rochesteru. Právě zde chtěli znemožnit Římanům další postup do vnitrozemí. Plautius však využil své tajné zbraně. Jednu část jeho pomocných jednotek tvořili vojáci z kmene Batavů. Tento kmen, jehož území se rozkládalo v bažinách byl známý svými výbornými plaveckými schopnostmi.
Batavští vojáci dokázali přeplavat mohutnou řeku i v plné zbroji. Právě této jejich unikátní schopnosti se rozhodl generál využít. Jednotku poslal dál po řece, kde vojáci skryti před nepřítelem, přeplavali na druhý břeh. Batavové pak nečekaně napadli nepřítele, který bezstarostně vyčkával na svém břehu. Keltové se totiž domnívali, že Římané řeku nedokáží bez mostu překročit. Nečekaný útok zapříčinil obrovský zmatek a hlavní římská armáda se mohla bez větších problémů dostat na druhý břeh. Pak se již bojovalo podle římských pravidel. Proti pevné formaci legionářů nenašli britští válečníci žádnou odpověď, utrpěli jednoznačnou porážku a museli se stáhnout.
Legionář v dobové výzbroji. Zdroj: wikipedia.org, Photo taken by user Caliga10's wife., CC BY-SA 3.0
Druhý, obdobný pokus o obranu proběhl u řeky Temže (tehdy nazývané Tamesis), ale výsledek bitvy byl naprosto stejný. V klasické bitvě neměli nedisciplinovaní keltští bojovníci žádnou šanci. U Temže byl zabit náčelník Togodumnus a Caratacus se tak stal hlavním velitelem keltského odporu. Po tomto druhém vítězství pozastavil generál Plautius další postup armády. Aby splnil politický záměr výpravy, požádal následně císaře o pomoc s dalšími výboji. Claudius následně dorazil na ostrov s dalšími posilami tvořenými svými prétoriány, obléhacími stroji a po Hannibalově vzoru, také dvěma válečnými slony.
Posílená Římská armáda následně zaútočila na Camulodunum, hlavní město Catuvellaunů, jednoho z nejsilnějších kmenů. Camulodunum bylo bez větších problémů dobyto. Když ostatní kmeny zjistily, jak snadno byl zničen jeden z nejvlivnějších kmenů, podrobilo se mnoho z nich římské nadvládě. Claudius se tak po pouhých 16 dnech strávených na ostrově mohl spokojeně vrátit do Říma, kde byl svým lidem oslavován jako velký dobyvatel. Politický smysl celé výpravy tak byl naplněn.
Z vojenského a ekonomického hlediska to tak jednoznačné ovšem nebylo. I přes oficiální zprávy v Římě nebyla Británie ani zdaleka podrobena. Postupné dobývání ostrova v průběhu mnoha dalších let si vyžádalo obrovské ekonomické náklady a celkový přínos pro říši byl velmi sporný. Ani na již dobytém území si nemohli být Římané ničím jistí. V celé nové provincii se neustále objevovaly nové a nové vzpoury. Tu nejznámější, která přidělala Římanům mnoho vrásek vedla dodnes oslavovaná královna Boudica.
Zpacifikovat celé britské ostrovy se Římanům nikdy nepovedlo. Divoké severní kmeny neustále ohrožovaly bezpečnost již dobytého území. Římské pokusy o jednoznačné vítězství proti severním kmenům nikam nevedly, protože se již poučení kmenoví náčelníci nenechali vmanévrovat do otevřené bitvy. Nakonec císaři Hadrianovi nezbylo nic jiného, než severní hranici zabezpečit stavbou mohutného opevnění, dnes známého jako Hadriánův val a další pokusy o podmanění barbarské části ostrova navždy vzdát.
Autor: Pavel Koubík
Štítky: #rimska britanie
#bitva
#claudius