Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Pretoriáni - ochrana i hrozba pro císaře

9.7.2019, 10:43 > Starověk > Antický Řím

Pretoriánská garda (v latině cohortes praetorianae) byla speciální jednotka, která sloužila jako osobní stráž římských císařů již od vzniku samotného císařství. V rámci armády šlo o velice čestnou a elitní pozici, která se získávala za odměnu. Postupem času však jejich politický vliv v antickém Římě vzrostl až na neúnosnou úroveň. Často to byli právě pretoriáni, kdo rozhodoval zda-li císař zůstane u moci či dosadí někoho jiného.


Vznik gardy

Oficiální pretoriánská garda vznikla až za prvního císaře Augusta. Její původ se ale táhne ještě do dřívějších časů. Již za časů římské republiky bývalo zvykem generálů sestavit si z nejlepších legionářů ve své armádě osobní stráž. Povinností této jednotky bylo hlídání stanu generála, který byl umístěn uprostřed tábora a nazýval se praetorium. Odtud bylo odvozeno jméno těchto elitních bojovníků, v té době nazývaných jako cohors praetoria. Šlo o nejzkušenější veterány, kteří byli i v bitvách nasazováni jako samostatná jednotka a tvořili nejsilnější zálohu.


Císař Augustus.
Císař Augustus. Zdroj: wikipedia.org


Augustova garda byla však ještě značně odlišná od té, kterou známe z pozdějšího období. Císař nechal sestavit 9 kohort po 500 mužích, z nichž však pouze 3 mohly být umístěny přímo ve městě. Zbytek mužů byl alokován v táborech poblíž Říma. Pretoriáni tak nahradili menší počet liktorů, kteří chránili vládnoucí úředníky před nimi, kteří však nebyli ozbrojeni skutečnými zbraněmi. Až pretoriáni byli první, kdo získal privilegium nosit zbraně uvnitř města.


Vzestup k moci

Výrazné změny pro pretoriánskou gardu přišly po smrti prvního císaře a hlavní podíl na nich měl jeden člověk. Byl jím Lucius Aelius Seianus, velitel pretoriánské gardy a díky blízkému vztaku k novému císaři Tiberiovi rychle vzrůstala jeho moc. Jedním z jedno nejdůležitějších činů byl přemístění všech kohort přímo do srdce Říma. Vznikly tak nové kasárna nazývané Castra Praetoria o rozměru 440 x 380 metrů, jejichž součástí bylo mohutně opevnění.


Pozůstatky Casta Praetoria v Římě.
Pozůstatky Casta Praetoria v Římě. Zdroj: wikipedia.org


V roce 23 se císař Tiberius přesunul s celým svým dvorem na ostrov Capri. Ze Seiana se tak stal skutečný vládce města. Nasledující roky systematicky zvyšoval svoji moc a odstraňoval nepohodlné osoby, patrně s cílem sám se stát příštím císařem. Tiberius byl k těmto událostem slepý a dlouho odmítal uvěřit, že existuje nějaký problém. Až díky důkazům od dalších členů císařské rodiny nechal Seiana v roce 31 uvěznit a následně veřejně popravit.

Problém tím ale vyřešen nebyl, naopak teprve začínal vznikat. Garda si uvědomila jaká je její skutečná síla v rámci Říma a její velitelé jaká je jejich reálná moc. U pádů i nástupů dalších císařů vždy pretoriánská garda nějakým způsobem figurovala. Nástupcem císaře Tiberia byl Caligula a byli to právě pretoriánstí důstojníci, kteří stáli za jeho vraždou. Ještě ve stejný den to byli opět pretoriáni, kdo dosadil nového císaře Claudia, samozřejmě za značnou odměnu. Na takovou věc se lehce zvykalo a tak vysoké odměny gardě v komplikovaných časech nebo při nástupu nové císaře se staly běžným zvykem, jímž si nový císař upevňoval svoji pozici. V pozdější době se dokonce objevilo několik císařů přímo z řad pretoriánských velitelů.


Reliéf s vyobrazenými Pretoriány.
Reliéf s vyobrazenými Pretoriány. Zdroj: wikipedia.org


Výzbroj a boj

Pokud byli pretoriáni nasazování do bitev po boku legionářů, využívali obvykle stejného vybavení a zbraní jako ostatní části armády. Samozřejmě s pozměněnými insigniemi. V bežných bitvách nebyli pretoriáni společně se legiemi nasazování často. Stávalo se tak ale například v případě, že se bitev účastnil sám císař. Taková situace nastala třeba při dobití britského města Camulodunum, do kterého se zapojil sám císař Claudius. Taktéž v případě že císař potřeboval všechny své vojenské zálohy, využíval i pretoriány jako tomu bylo v Roce čtyř císařů.

Při běžné službě v přímo Římě nahrazovali pretoriáni běžné scutum jiným oválnějším štítem a bojové pilum praktičtějším ostěpem.


Filmové pojetí Pretoriánů z filmu Gladiátor.
Filmové pojetí Pretoriánů z filmu Gladiátor. Zdroj: © DreamWorks & Universal Pictures


Služba v pretoriánské gardě byla vysněná pozice mnoha běžných legionářů a získavala se za odměnu. Sloužit v samotném Římě bylo neporovnatelně pohodlnější a žold gardisty byl násobně vyšší než řadového legionáře. Za císaře Nera dostával pretorián tři a půl násobek legionářského žoldu. K tomu je nutné připočíst ještě odměny, které sice nebyly pravidelné ale o to byly vyšší.


Konec pretoriánské gardy

Mnoho císařů si uvědomovalo nebezpečí ze strany gardy, ale zrušit ji byl velmi komplikovaný úkol. Pokud se by se ji některý císař pokusil rozpustit, mohlo se snadno stát že by byl gardou nahrazen někým jiným.


Císař Konstantin.
Císař Konstantin. Zdroj: wikipedia.org


Konec pro pretoriánskou gardu přišel v roce 306. Právě tehdy se odehrála slavná bitva u Milvijského mostu, kde se utkali císař Konstantin a Maxentius, uzurpátor trůnu ovládající území itálie. Právě Maxientova amárda by z velké části tvořena pretoriány. Konstantin v této bitvě drtivě zvítězil a následně táhl na Řím, kde rozpustil zbytky gardy, které zde ještě zůstaly. Jako gesto ukončení období pretoriánů nechal zničil i celý tábor Castra Praetoria.

U mnoha císařů z dobrých důvodů panovala k pretoriánské garda nedůvěra. Jako skutečná osobní stráž tak některým vládcům sloužila malá jednotka složená z nejlepších germánských bojovníků. Ti neměli žádné politické ambice, které by trůn ohrožovali a jeji pojetí cti společně s přísahou císaři vylučovalo jakoukoliv možnost zrady.

Štítky:



Mohlo by vás zajímat

Významní římští císařové: #0 Gaius Julius Caesar Významní římští císařové: #0 Gaius Julius Caesar