Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Boudicca - královna která povstala proti Římu

13.8.2019 > Starověk > Antický Řím

V roce 43 se na jihovýchodním pobřezí Británie vylodila obrovská římská armáda vedená generálem Aulem Plautiem a započala svoji invazi. Původně očekáváne snadné a rychlé vítězství se proměnilo v dlouhé dobývání ostrova. I po témeř 20 letech ovládali Římané pouze jižní část Británie. Ani ta však stále nebyla úplné pořímštěná a zejména kvůli špatnému chování Římanů byla tato provincie neustále jen krůček od povstání
.

K tomu největšímu došlo v roce 60 a bylo vedené Boudiccou, královnou kmene Icénů. V letech po invazi se z icénského území stalo takzvané klientské království. To znamenalo že oficiálně v něm nadále vládl král Icénů a uchovalo si jistou nezávislost. Takových království bylo na území Británie několik, většinou šlo o kmeny, které se během invaze postavili na stranu Říma.


Socha Boudiccy na Westminsterském mostě.
Socha Boudiccy na Westminsterském mostě. Zdroj: wikipedia.org, Paul Walter / CC BY


Kmenu Icenů vládl král Prasotagus, který měl se svou ženou Boudiccou dvě dcery. Zřejmě v roce 60 ale král zemřel. Expanzivní Římané většinou úmrtí krále v klientském království řešili následným zabráním území. Prasutagus ale chtěl alespoň část království uchránit. Sepsal tedy závěť, kde polovinu království odkázal vládnoucímu císaři Neronovi, tak aby byla římská nenasytnost uspokojena a druhou polovinu rozdělil mezi své dcery. Obě dcery ale byly ještě nízkého věku a tak se jako regentka ujala vlády vdova po králi, Boudicca.

Pro keltské kmeny, mezi které Icénové patřili nebyla vládnoucí žena nic tak neobvyklého, ale Římané na takovou věc zvyklí nebyli a nehodlali ji akceptovat. Začali zabavvoat majetek královské rodiny i další icénské šlechty. Když začala Boudicca protestovat, byla zbičována a obě její dcera znásilněny legionáři. Když k tomu připočteme ještě systematické římské ničení posvátných hájů a zvýšení daní, začala se nálada původního obyvatelstva prudce zhoršovat.


Začátek povstání

Při dobývání území Římané často využívali toho, že podporovali místní konflikty a nechávali kmeny rozhádané a bojující proti sobě navzájem. Tato taktika jim velice často vycházela a jen málokdy se proti nim dokázalo spojit více kmenů. Taková byla situace i v Británii, ale těmito událostmi došla kmenům trpělivost.


Kresba možného vzhledu Londinia ve 2. století.
Kresba možného vzhledu Londinia ve 2. století. Zdroj: wikipedia.org, Carole Raddato from FRANKFURT, Germany / CC BY-SA


Boudicca tak snadno na svoji stranu získala bojovníky i náčelníky několika keltských kmenů dokonce i těch, které již žily pod římskou nadvládou. Z počátku bylo celé povstání připravováno v tajnosti, přesto se k Římanům určité náznaky dostaly. První zničující úder Boudiccy byl veden na město Camulodunum (dnes Colchester), možná z důvodu, že zde byla postavena mohutná svatyně zasvěcená dobyvateli Británie - císaři Claudiovi.

Při útoku na město měla povstalecká armáda 100 tisíc bojovníků a Camulodunum bylo vypáleno do základů. Město nemělo ani řádné hradby a nešlo tak o žádné dlouhé dobývání. Keltové nebrali ohledy na své oběti, vřazdili vojáky i civilisty. Obránci bojovali do posledního muže, protože dobře věděli, jaké mučení by čekalo na zajatce. Celkově bylo pobito přes 80 tisíc lidí. Na pomoc městu spěchala IV. legie, ale už po cestě byla napadna a kromě jízdy, které se podařilo prchnout, nikdo nepřežil.


Zbytky římského opevnění Londýna.
Zbytky římského opevnění Londýna. Zdroj: wikipedia.org, John Winfield / CC BY-SA


Jako další cíl si Boudicca zvolila Londinium, dnešní Londýn, což bylo hlavní město provincie. I Londinium padlo a bylo kompletně vyvrazděno a vypáleno. Pak ale Boudicca udělala svoji velkou chybu. Zamířila k městu Verulamium, které stejně jako předchozí kompletně zničila. Toto město ale nebylo římské, naprostá většina obyvatel byli původní Britové. Tímto činem královna ztratila mnoho svých podporovatelů a velká část kmenů ji opustila.


Bitva která rozhodla

V roce 61 se Boudicca poprvé střetla v Římany v řádné bitvě. Armáda povstalců byla nepoměrně větší, minimálně desetinásobná oproti té římské. Tentokrát se ale bojovalo podle římských pravidel. Profesionální, skvěle vyzbrojená armáda proti sice většímu množství nepřátel, ale jen minimu skutečných válečníků. Většina povstalců byli obyčejní farmáři vyzbrojení dlouhými nepraktickými meči, nebo čímkoliv jiným co bylo po ruce.


Původní hradební zeď Colchesteru (Camulodunum).
Původní hradební zeď Colchesteru (Camulodunum). Zdroj: wikipedia.org, Maria / CC BY-SA


Když uvádím římská pravidla, mám tím na mysli i volbu ideálního prostředí pro římský způsob boje. Generál Gaius Suetonius Paulinus zvolil nám dnes neznámou soutěsku, na jejímž konci se legie zformovaly do pozic které potřebovaly. Povstalci si byli tak moc jistí vítězstvím, že společně s armádou táhly celé rodiny bojovníků, které se usadily za nastoupenou armádou aby mohly sledovat velké vítězství.

Keltové divoce zaútočili na sevřené linie legionářů. Ještě před prvním kontaktem si vybraly těžkou daň římské nejvražednější zbraně - vržená pila. Když se poté Keltové srazili s pevnou římmskou řadou, velmi rychle zjistili že nic nezmůžou. Divoké máchání mečem proti výborně chráněným legionářům nemělo účinek, ale naopak malé a hbyté meče římské meče si vybírali krvavou daň. Jakmile si povstalci uvědomili s jakým smrtícím strojem se setkali, začali zmateně ustupovat. Vzadu však narazili na své rodiny, které blokovaly možnost ústupu.


Boudiččin památník v Colchesteru.
Boudiččin památník v Colchesteru. Zdroj: wikipedia.org


Královnina armáda tak byla uvězněna v pasti a Římané bez milosti pobili povstalce i s jejich rodinami. Čistě početně šlo o jednu z nejlepších římských bitev. Tacitus uvádí že ztráty byly pouhých 400 legionářů proti 80 tisícům mrtvých Britů. Samotná Boudicca během bitva nezemřela, ale vzala si sama život krátce po ní. Po této drtivé prohře byly jakékoliv další naděje povstalců zničeny a římské vojsko společně s posilami, které zrovna na ostrov dorazily, začalo opět zabezpečovat své území. Skončilo tak největší povstání v římské Británii, které si na každé bojující straně vyžádalo nejméně 80 tisíc mrtvých.
Autor: Petr Němeček
Štítky:
Vstoupit do diskuze ()

Líbil se Vám článek? Sledujte nás
Přidat na Seznam.cz



Mohlo by vás zajímat

Úklid latrín, bičování i smrt. Tresty v římských legiích byly kruté Úklid latrín, bičování i smrt. Tresty v římských legiích byly kruté
Hannibalovo poslední vítězství. V Bitvě u Kann zmasakroval přes 80 tisíc Římanů Hannibalovo poslední vítězství. V Bitvě u Kann zmasakroval přes 80 tisíc Římanů
Hadrianův val - velká římská zeď proti barbarům Hadrianův val - velká římská zeď proti barbarům


Prosím, vypněte si blokování reklam na této stránce.

Pouze díky reklamě Vám můžeme přinášet zajímavé články jako tento


Zavřít