Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Falanga proti legii? Rozhodlo se u Pydny

11.3.2020, 09:03 > Starověk > Antický Řím

Mezi Makedonií a Římem byla dlouhou dobu zlá krev. Mohla za to samozřejmě expanzivní římská politika, ale někdy také mocenské choutky makedonských králů. Celkově mezi těmito starověkými státy proběhly čtyři několikaleté války. Tyto střety byly z vojenského hlediska velice zajímavé. Na znepřátelených stranách se proti sobě totiž postavily dvě nejsilnější antické zbraně. Na jedné straně stála makedonská falanga, se kterou dříve dobyl Alexandr Veliký skoro celý známý svět. Utkalo se s ní mnoho národů a mnoho vojevůdců vyzkoušelo nespočet strategií. Nikdo ji ale nedokázal překonat. Na druhé straně stála římská legie, modernější vojenská jednotka, která neměla tak dlouhou tradici, ale slavila velké úspěchy. V roce 168 př.n.l se v rámci třetí makedonské války odehrála bitva u Pydny, která se často uvádí jako ukázkový případ střetnutí falangy a legie.

Třetí makedonská válka začala o tři roky dříve v roce 171 př.n.l. Předchozí střet přinesl vítězství Římanům a pro Makedonni pod vládou Filipa V. znamenala prohra značné uzemní ztráty. Makedonští králové se však stále nemohli smířit s úpadkem, který jejich země zažila od dob skvělého Alexandra Velikého. Neustále tak vedli expanzivní politiku ve snaze získat pro svoji zemi bývalou slávu. Nejinak to bylo i s Filipovým synem Perseem. Dařilo se mu získávat mnoho nových spojenců v Řecku, na Rhodu, ale i ve vzdálenějších královstvích. Mohutné vojenské přípravy samozřejmě neunikly pozornosti římské republiky, která podobnou rozpínavost nehodlala tolerovat. Pomocí obratné diplomacie nejdříve připravila Makedonii o většinu spojenců a poté jí vyhlásila válku.


Kresba makedonské falangy o 256 mužích.
Kresba makedonské falangy o 256 mužích. Zdroj: wikipedia.org


Římané nejdříve utrpěli menší porážku v bitvě u Kallikinu, makedonskou nabídku míru ale jednoznačně odmítli. Kromě této šarvátky však k žádné větší bitvě v prvních letech války nedošlo. Římané měli vnitropolitické problémy a nedisciplinovaná armáda se věnovala spíše olupování řeckých měst a vesnic. Až Lucius Aemilius Paullus, konzul zvolený pro rok 168 př.n.l. přinesl změnu. Přicestoval do Řecka a osobně se ujal velení armády. Provedl zásadní reorganizaci armády a svoji snahu zaměřil k vmanipulování nepřítele do rozhodující bitvy.

K té došlo 22. června poblíž města Pydna. Na straně makedonského krále stálo zhruba 45 tisíc mužů. Římané do bitvy postavili vojsko o síle 30 tisíc mužů. Na jejich straně se boje zúčastnilo také několik desítek válečných slonů. Početní nevýhodu Římanům kompenzoval zvolený terén. Nerovné prostředí znevýhodňovalo těžkopádnější makedonskou falangu.

Největší Římská porážka? Bitva u Karrh

Největší Římská porážka? Bitva u Karrh

Když se řekne největší pořázka starověkého Říma, většině lidí se mlhavě vybaví, že slyšeli něco o bitvě v Teutoburském lese. Ano, zde skutečně spojené germánské kmeny uštědřily Římu obrovskou pořážku, zdaleka v... celý článek


Na rovném povrchu byla falanga neporazitelnou zbraní. Dle toho se vyvíjel i začátek bitvy. Prvotní nápor falangy zatlačoval legionáře zpět, na což někteří z měně disciplinovaných římských spojenců reagovali útěkem. Prvotní úspěch však paradoxně zapříčinil výslednou prohru. Falanga se postupem dostala do nerovného a členitějšího terénu, čímž se narušila její soudržnost. Právě ta zajišťovala velkou sílu této formace. Mezi makedonskými muži tak začali vznikat větší mezery. V tomto okamžiku selhalo nejvyšší velení, tedy král Perseus. Situaci bylo možné zachránit nasazením lehčí pěchoty do vzniklých mezer, tento rozkaz však král nikdy nevydal.


Makedonská mince s portrétem krále Persea.
Makedonská mince s portrétem krále Persea. Zdroj: wikipedia.org


Římané využili šance, která se jim nabízela a zaútočili do vzniklých mezer, kde začali nepřítele napadat zblízka, mimo dosah smrtonosných dlouhých kopí. V souboji na blízko již neměli Makedonci šanci. Když král uviděl obrat situace, uprchl i se svojí jízdou z boje. To definitivně zlomilo již tak špatnou morálku makedonského vojska. Výsledek bitvy byl jednoznačný. Na straně Římanů bylo zřejmě pouze kolem stovky obětí, jejich nepřítel však na bitevním poli ztratil 20 tisíc vojáků a dalších 10 tisíc bylo zajato.

Bitva u Pydny navždy zlomila makedonskou nadvládu nad Řeckem a předvedla, že falanga je již překonaný mechanismus. V dokonalých podmínkách šlo o neporazitelnou bojovou mašinu, ale ideální podmínky v bitvách nebývají. Král Perseus byl zajat a deportován do Říma, kde byl veden ve slavnostním Paullovu triumfu. Po několika dalších letech zemřel ve vězení a s ním i sny o návratu makedonské nadvlády nad Řeckem. Království bylo rozděleno do čtyř menších republik. Toto uspořádání však vydrželo pouze pár desítek let, než se celá oblast definitivně stala římskou provincií, kterou zůstala mnoho dalších století.


Štítky:



Mohlo by vás zajímat

Georgovia, bitva kde Julius Caesar selhal Georgovia, bitva kde Julius Caesar selhal
Obléhání Alesie. Ukázka mistrovství Julia Ceasara Obléhání Alesie. Ukázka mistrovství Julia Ceasara
Bitva na Moravském poli, den kdy jsme ztratili moře Bitva na Moravském poli, den kdy jsme ztratili moře