Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Významní římští císařové: #1 Augustus

4.9.2019, 08:55 > Starověk > Antický Řím

Augustus byl možná tou úplně nejdůležitější postavou Římských dějin. Byl to právě on, kdo ukončil vleklou občanskou válku a přetvořil umírající římskou republiku do silného císařství. Právě za vlády toho prvního císaře se římská říše rozrostla tak jako nikdy předtím ani potom a dokonce po něm pojmenovali jeden měsíc. Podívejme se blíže na bohatý život tohoto velkého muže.

Narodil 23. září 63 př. n. l. v Římě jako Gaius Octavius. Jeho otec nesl sejné jmnéno a jeho matka Atia Balba Caesonia byla dcerou sestry Julia Caesara. Když byly Gaiovi 4 roky, jeho otec zamřel a jeho matka se brzy provdala za Lucia Marcia Philippa. Ten se nevlastnímu synovi příliš nevěnoval a ten tak vyrůstat na statku své babičky.

První věřejné funkce se dočkal ve věku 16 let, kdy byl zvolen do kněžského kolegia. Kněžská služba ale nebyla tak zajímavá a Octavius chtěl získat vojenské zkušenosti. Rozhodl se připojit k Caesarovu tažení v Hispánii, při platbě ale jeho loď ztroskotala. Musel tak jen s nejbližší družinou překonat rozsáhlé nepřátelské uzemí. Zřejmě nejen tím udělal na svého prastrýce dojem, protože v Caesarov tažení proti Parthům mu byla nabídnuta funkce velitele jízdy. Před samotným tažením začal podstupovat vojenský výcvik v Ilyrii, během kterého se ale situace zcela změnila, protože Caesar byl zavražděn.


Nejznámější Augustova socha.
Nejznámější Augustova socha. Zdroj: wikipedia.org


Oktavius se ihned vrátil do Itálie, kde se dozvěděl že ho strýc ve své závěti určil svým dědicem. Dědictví však zatím bylo pouze teoretické, Caesarovými pěnezmi disponoval Marcus Antonius, který je odmítal vydat. Mladý Octavius tak zabavil vojenskou pokladnu určenou na tažení proti Parthům a začal shromaždovat vojenské jednotky. Legitimita jeho dědictví mu přidávala na popularitě a s příspěním dalších financí se mu dařilo shromažďovat silné vojsko. Dokonce i některé Antoniovy legie přešly na jeho stranu.

Situace v Římě se značně přiostřovala, Marcus Antonius byl v neustálém konfliktu se senátem a nakonec opustil Řím a ustoupil na sever Itálie. Tam oblehl město Mutina, které bránil Decimus Brutus, jeden z Caesarových vrahů. Octavianus situace obratně využil, získal podporu uznávaného senátora Cicera, který si myslel že bude nezkušeného mladíka snadno ovládat. Díky jeho podpoře se i přes nízký věk stal roku 43 př.n.l. senátorem a získal titul konzula.

Senát ho následně vyslal, aby se postavil Antoniovi a jeho vojsku. Ve dvou bitvách Octavianus drtivě zvítězil. Nyní se mu senát pokusil jeho vojenskou moc odebrat, což byla chyba. Mladý vojevůdce se senátu vzepřel a naopak sám vznesl nové požadavky. Když je senát odmítl, vytáhl se svojí armádou na Řím, čímž si vynutil nové zvolení konzulem. To Antoniovi dalo čas, aby s pomocí Marca Lepida shromáždil novou armádu. Octavius, nyní již také na protisenátní straně nečekaně uzavřel s Antoniem spojenectví. Tak vznikl druhý trimvirát, mocné spojenectví tří mužů, kteří vládli římské říši.


Augustova busta v mnichovském muzeu.
Augustova busta v mnichovském muzeu. Zdroj: wikipedia.org


Společným cílem triumvirátu bylo pomstění caesarovy vraždy. Jeho vrahové i se svojí silnou armádou se opevnili v Řecku. Triumvirát v tuto chvíli ještě nebyl dostatečně silný na finální zůčtování, a tak začal upěvňovat svoji moc na západě říše. Tisíce politickýh odpůrců bylo zavražděno. Ne vždy byla ale motivem politika, mnoho obětí se provinilo pouze svým bohatstvím, které propadalo triumvirátu.

V roce 42 př.n.l. již spojenci disponovali 28 legiemi a vydali se do Řecka. Ve dvou bitvách u Filipp v tomtéž roce jednoznačně zvítězili nad republikánskými caesarovými vrahy a definitivně tak pohřbili původní římskou republiku.

Bez společného cíle

Nyní se ukázalo, že bez společného cíle společně vládnout nemohou a došlo tak k rozdělení sfér vlivu. Antonius získal východní část a bohatý Egypt, Lepidus získal Afriku, avšak jeho role v triumvirátu byla nejslabší a Octavius ji i nadále systematicky oslaboval. Zbytek říše připadl mladému vojevůdci, který však vládl přehnaně tvrdou rukou a získal si nenávist mnoha mocných osob.

Antonius, který se zatím usadil v Egyptě v paláci královny Kleopatry situaci využil, nalodil své vojsko a vydal se do Itálie. Zde oblehl město Brundisium a připravoval konflikt s Octaviovou armádou. Armády proti sobě však odmítli bojovat, měli občanských válek již dost a na obou stranách často stáli dobří přátelé a příbuzní. Oba vojevůdci tak uzavřeli mír, který zpečetili svatbou Octaviovi sestry Octavie s Antoniem.


Antonius a Augustus na zlatých mincích.
Antonius a Augustus na zlatých mincích. Zdroj: wikipedia.org


Zatímto se Octavius musel vypořádat se svým politickým soupeřem Sextem Pompeiem, Antonius vytáhl na východ proti Parthům. Odtud ale odnesl těžkou pořážku a zničení své reputace skvělého vojevůdce. Vojenství tak pověsil na hřebíček a věnoval se zřejmě poměrně prostopášnému životu vedle Kleopatry, se kterou měl několik dětí a kvůli které se dokonce rozvedl. Jeho nová egyptská manželka místo řádné Římanky posloužila jako výborná záminka pro Octavia. Když navíc vyšlo najevo, že Kleopatru a své egyptské děti uvedl jako své dědice, rozhněval si proti sobě i zbytky římské elity.

Senát tak roku 32 př.n.l odebral Antoniovi uřad konzula a vyhlásil válku Kleopatře. O rok později ve velké námořní bitvě u Actia byly spojené síly Antonia a Kleopatry poraženy. Oba následně spáchali sebevradu a Octavian mohl připojit bohatý Egypt k římské říši.


Vláda jednoho muže

Octavius se nyní ocitl v situaci, kdy se zbavil všech svých výrazných politických soupeřů. Dlouhý odpočinek ho však nečekal, stál před ním nyní další úkol. Po dlouhých letech občanských válek musel stabilizovat obrovskou říši a nenásilně zavést nový vládní systém. Dobře chápal, že systém republiky je přežitý a v současné situaci již nefunkční, římské uzemí již bylo příliš velké. Na druhou stranu, lidé byli na republiku hrdí a težce by snášeli diktátorskou vládu jediného muže.

Nejlepší možností tak bylo formální obnovení republiky včetně všech jejich úřadů a tradic. Pryč však již byla situace, kdy skutečnou moc měl senát. Tu měli nyní legie a nad těmi měl Octavius stále úplnou kontrolu. Oficiálně se prezentoval pouze jako "první senátor" neboli princeps senatus, reálná situace však byla taková, že žádné jeho přání senát nemohl odmítnout. Právě z tohoto jeho postavení vznikl název pro tento druh vlády - principát.


Augustův vítězný oblouk v Rimini.
Augustův vítězný oblouk v Rimini. Zdroj: wikipedia.org


Senát postupně Octavianovi přiznával další a další tituly, který mu již i oficiáně přiznávali další moc. Získal tak například doživotní tribunskou moc, což znamenalo že mohl vetovat veškeré zákony schálené senátem. imperium proconsulare maius mu zase dávalo formálně nadřazenou moc na všemi správci provincií. V roce 27 př.n.l. pak získal titul Augustus - vznešený, které později používal jako své hlavní jméno. V roce 13 př.n.l získal titul pontifex maximus, což byl nejvyšší naboženský titul, stal se tak i hlavní náboženskou autoritou v říši.

I přes všechny tyto tituly se však stále Augustus choval skromě a velebil republikánské a tradiční hodnoty. Jeho příjetí však nebylo zcela bez odporu. Zejména staré šlechtické rody, které jeho reformami ztratili svoji moc proti němi intrikovali. Jeho vojenská moc však byla neotřesitelná a tak žádný z jeho rivalů nedokázal jeho vládu ohrozit. Ta trvala 40 let což je nejdéle ze všech římských císařů.


Vzestup říše

Během Augustova života se území římské říše rozrostlo více než za kterékoliv jiného císaře. Přesto bývá jeho vláda historiky označovány spíše za defenzivní, kvůli jeho zaměření na konsolidaci a obranu hranic říše. Po ukončení občanské války výrazně zredukoval počet legií z více než 60 na polovinu protože v době vnitřního míru jich již nebylo tolik a zatěžovaly státní pokladnu. Aby ale zároveň tento mír uchránil, všechny legie byly umístěny na okraji říše, kde chránili hranice a nemohli ohrozit samotnou vládu. K ochraně jeho osoby a pořádku v hlavním měste sloužila nově vytvořená pretoriánská garda.

V prvních letech své vlády se Augustus účastnil vojenských výbojů společně se svým vojskem. Nejdříve se věnoval zlepšení poměrů ve stále ještě čerstvě dobité gálii, kde bylo potřeba zkonsolidovat římskou moc. Následně se vydal na jih, kde dobyl území Kantábrie, která bylo následně připojeno k říši. Při cestě z tažení zpět do Říma však vážně onemocněl a zřejmě i o sám již očekával svou smrt. Nakonec se však jeho stav zlepšit, nicméně špatná zkušenost ho dovedla k rozhodnutí, že další tažení již přenechá svým věrným generálům.

Těm se dobře dařilo i bez Augustovi přítomnosti na bojišti. Jeho skvělý vojevůdci jako Agrippa, Drusus nebo Tiberius tak přidali k říši nové provincie Raetii, Ilýrii, Panonii a Moesii. Taktéž na východě se území rozrostlo a při obraně se navíc mohlo opřít o mnoho silných klientských království.


Rozšíření říše za vlády Augusta - zelenou barvou jsou označeny získaná ůzemí, růžovou pak klientská království.
Rozšíření říše za vlády Augusta - zelenou barvou jsou označeny získaná ůzemí, růžovou pak klientská království. Zdroj: wikipedia.org


Jeden velký vojenský neúspěch však žažil. V roce 12 př.n.l. legie překročili Rýn a začali dobývat území Germánie. Válka se pro Řím nevyvíjela špatně a jednotky se dostali až k řece Labi. Místní obyvatelstvo však Římské okupaci vůbec nakloněno nebylo. Hlavní výhodou římanů bylo, že kmeny byly rozhádané mezi sebou a nedokázaly tak vytvořit dostatečně silnou společnou armádu. To se však změnilo, když do hry vstoupil charismatický Arminius, který byl synem náčelníka kmene Cherusků a sloužil v římském vojsku. Jeho věrnost však stále patřila kmeni. Tři římské legie tak nalákal do pasti a bitvě v Teutoburském lese v roce 9 n. l. je drtivě porazil. Šlo o jednu z nejhorších porážek v dějinách Říma, který se už nikdy za Rýn ustavit novou provincii nevrátil.

I přes tuto tragédii, nelze Augustovu vládu hodnotit jinak, než jako nejúspěšnější ze všech římských císařů. Z dlouhých let občanských válek vzešla nová, silnější a větší říše, která byla silná vnitrně i navenek. Za jeho vlády začalo období nazývané Pax Romana, období stability které trvalo témeř 200 let. Během jeho vlády vzkvétalo i samotné hlavní město. Díky silně a bohaté říši měl dostatek financí na rozsáhlé stavební projekty. Mezi nejznámější patří například Pantheon, Marcellovo divadlo, Augustův oblouk nebo Augustovo mauzoleum. Pravdivý je tak jeho citát: nalezl jsem město z cihel a zanechal ho po sobě z mramoru.


Augustovo Mauzoleum v Římě.
Augustovo Mauzoleum v Římě. Zdroj: wikipedia.org


Sám Augustu se dožil požehnaného věku 81 let. Při cestě do Beneventa vážně onemocněl. 19. srpna roku 14 zemřel v malém meště Nola. Jeho ostatky byly převezeny do Říma a uloženy v rodiném mauzoleu. Krátce po své smrti byl senátem prohlášen za boha.

Štítky:



Mohlo by vás zajímat

Obléhání Alesie. Ukázka mistrovství Julia Ceasara Obléhání Alesie. Ukázka mistrovství Julia Ceasara
Bitva u Actia položila základy římského císařství Bitva u Actia položila základy římského císařství
Pretoriáni - ochrana i hrozba pro císaře Pretoriáni - ochrana i hrozba pro císaře