Hadrianův val - velká římská zeď proti barbarům

6.6.2019 > Starověk > Antický Řím

Dobytí Británie nebylo snadnou záležitostí ani pro největší vojenskou mašinérii starověku - Římské Legie. Jako ještě větší oríšek se ukázalo udržení celého Britského území. Snad v žádné jiné provincii té doby nezpůsobovali původní obyvatelé tolik problémů. Severní část ostrova nedokázalo římské impérium ovládnout nikdy. A protože se neustále opakovaly nájezdy divokých bojovínků ze severu (dnešního Skotska) na zpacifikovaný a bohatší jich, rozhodl se císař pro netradiční řešení .

Psal se rok 117 n.l. když se novým císařem Říše římské stal Hadrianus. Ten se od svých předchůdců lišil mimo jiné i tím, že většinu své vlády procestoval po říši, místo aby si užíval luxusu ve svém císařském paláci. Dva roky po začátku jeho vlády v Británii vypuklo povstání. K jeho ukončení poslal císař do provincie Quinta Pompeia Falcona, který dokázal vzbouřence porazit.



Nešlo však o první ani poslední podobné povstání v tomto regionu a tak císař při své návštěvě Británie v roce 122 rozhodl o stavbě obraného valu (latinsky nazývaného Vallum Aelium). Přestože jde o tohoto typu stavbu nejznámější, není rozhodně ojedinělá, jen nejzachovalejší z mnoha tzv. římských limes. Však jen pár kilometrů o Hadriánova valu je val další, ale k tomu se ještě vrátíme.

Stavba Hadriánova valu

Stavba byla započata roku 122 a trvala celých 6 let. Stavbu prováděli zejména vojáci z pomocných oddílů, kteří byli na podobnou práci zvyklí (jako všichni římští vojáci). Samotná stravba probíhala postupně po úsecích. V každém úseku měly různé pracovní skupiny své úkoly. Jedna měla na starost příkopy, jiná stavbu pevností, jedna samotnou zeď.



Finální val je dlouhý 117 kilometrů a přetíná celý ostrov od západu k východu. Každou římskou míli (necelých 1,5km) stojí měnší pevnůstky s bránou, kterou mohli projíždět například obchodníci (a řádné si také za průjezd zaplatili). Mezi všemi pevnůstkami stála ještě menší strážní věž. Dále byly podél zdi umístěny i větši pevnosti, které mohly hostit posádku až o tísících mužích. Ti mohli být vyslání k obraně určitého ohroženého úseku v blízkosti.

Zeď však nebyla žádné osamocené místo, tak jako všude jinde v impériu, kolem táborů a pevnůstek vznikali civilní osady, ze kterých se pak vyvinulo mnoho současných měst. Celkovou posádku celého Hadriánova valu mohlo čítat kolem 12 tisíc vojáků včetně jezdectva.



Přestože v názvu slyšíme zeď, nejde samozřejmě "jen" o zeď, celá obrana se skládála z více částí. Samotná zeď byla vysoká 3-6 metrů a většinou postavená z kamene (ojedinělé jsou i hliněné úseky). Před samotnou zdí byl umístěn hluboký příkop, ve kterém byly umístěny špičaté kůly směřované k nepříteli. Mezi příkopem a zdí byly pak umístěny další pasti. Menší příkop byl umístěn i z druhé strany zdi, aby stížil přístup civilistům či případným útočníkům z týlu.

Jeden val je málo - Antoniův val

Pokud je něco o Římanech známé, pak určitě jejich rozpínavost. Postupem času se císaři nemohli smířit s pevnou hranicí a chtěli expandovat dál. V roce 142 tak císař Antoninus Pius rozkázal stavbu nového valu, který nyní nese jeho jméno. Ten byl postaven v úžině o 160 km severněji než Hadriánův. Místo je výrazně užší a tak je stavba dlouhá "pouze" 63 kilometrů. Menší délka umožnila samozřejmě i menší posádku. Antoniův val tak armádu okrádal pouze o cca 5000 vojáků. Menší je i provedení samotného valu. Na výšku má obvykle 3-4 metry a kámen bývá často nahrazen levnějším materiálem.

Problémem bylo, že samotné území mezi oběma valy Římané nikdy skutečně neovládli. Novému valu tak hrozilo neustále nebezpečí nejen ze severu, ale do zad - z jihu. Po 20 letech byl Antoniúv val opuštěn a hlavní obranou hranicí se opět stal val Hadriánův. V roce 208 se naposledy pokusil císař Septimus Severus val obsadit a pozici udržet. Po několika letech byl ale opět kvůli obdobným problémům opuštěn a již nikdy více nebyl využit.



Nadvláda Římanů v Británii skončila počátkem 5. století a s ním obrana severní hranice. V následujících stoletích se val začal sám rozpadat. Nejvíce mu však uškodili sami lidé, kteří kameny používali na stavby domů nebo silnic a to ještě v 18. století.

Co nám zbylo?

Zbytky Hadriánova valu můžeme v Bitánii nalézt dodnes. Nejlépe zachovánou části je pevnost Housesteads, kde můžeme nalézt i pozůstatky římské nemocnice. Od roku 1987 jsou zbytky zdi součástí světového dědictví UNESCO.

Jednou z nejlépe prozkoumaných částí je součást obraného valu - pevnost Vindolanda. Zde panují unikátní půdní podmínky, které výborně konzervovaly i organické pozůstatky z římského období. Neznámější nález z toho místa jsou asi zachovalé dřevěné tabulky. Na těch je vyrita soukromá o úřední korespondence. Mnoho z nich obsahuje osobní a zcela běžné rutinní záležitosti, což archeologům pomohlo pochopit věci z běžného života Římanů.

Štítky: #hadrianus #antonius pius #vindolanda #rimska britanie

Mohlo by vás zajímat

• Starověk
• Antický Řím
• Antické Řecko
• Egypt
• Středověk
• České země
• Anglie
• Francie
• Svatá říše římská
• Blízký východ
• Novověk
• Evropa
• Amerika
• Ostatní
• Časová osa dějin

#bitva (44)   #zivot v antice (42)   #legie (29)   #stavby (25)   #nabozenstvi (25)   #zivot ve stredoveku (21)   #16. stoleti (19)   #sparta (14)   #rytiri (14)   #caesar (14)   #14. stoleti (13)   #atheny (12)   #17. stoleti (12)   #otroci (11)   #persie (11)   #19. stoleti (9)   #oblehani (9)   #plantageneti (9)   #premyslovci (9)   #falanga (9)   Zobrazit všechny štítky