Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Váleční sloni ve starověku

15.1.2020 > Starověk > Antický Řím

Tanky starověkých armád, tak nějak by se dali nazvat sloni. Kdo by neznal Hannibalovi slony, překračující Alpy? Překvapivě však využití slonů v antických armádách nebylo tak časté, jak by se mohlo zdát, způsobovalo totiž nemálo problémů. Slony do své armády zkoušelo zakomponovat mnoho národů. První využití je známo u Indů, později Peršanů, Řeků, nebo Kartaginců, nikomu z nich však tyto monstra nepřinesla kýženou absolutní dominanci
na bitevním poli.

Na první pohled se zdá, že slon je dokonalé bojové zvíře. Tváří tvář obrovskému slonovi jen málokterý pěšák zvládne držet svoji pozici a silné bojové linie se boří jako domečky z karet. Nemluvě o dalším bonusu, jejich obrovské síle, která pomáhala s transportem zásob a zbraní. Zdá se však, je tyto výhody vyvažuje o značné množství problémů.


Středověká, historicky velmi nepřesná, malba bitvy u Zamy.
Středověká, historicky velmi nepřesná, malba bitvy u Zamy. Zdroj: wikipedia.org, Henri-Paul Motte / Public domain


Předně, sloni znamenali obrovskou ekonomickou zátěž pro armádu. Každý slon sežere obrovské množství potravin každý den, může jít až o 300 kilogramů. Uzásobit větší armádu slonů musela být noční můra každého důstojníka odpovědného za zásobování armády při tažení. Získání nových zvířat byl taktéž problém. Slony nešlo jednoduše chovat jako například koně, náklady na chov byly obrovské a jen málo jedinců bylo vhodných pro bojové využití. Nová zvířata proto bylo nutné chytat, krotit a cvičit, což bylo vždy značně riskantní a často se neobešlo bez ztrát na životech. Následný výcvik mohl trvat až tři roky. Cena však nebyl jediný problém. Při zranění, nebo velkém hluku se sloni často splašili a obraceli se proti vlastním jednotkám, kterým pak způsobili značné ztráty.

Na slonovi vždy musel sedět jeho poháněč, který slona naváděl buď hlasem, stiskem nohou, nebo speciální hůlkou. Tento jezdec byl nejzranitelnějším článkem, protože při jeho ztrátě bylo zvíře neovladatelné. Další zranitelné místo byla sloní hlava, proto byla také někdy zvířata vybavena brněním, které chránilo nejzranitelnější místa. V Indii, kde se vyskytovali vzrůstem mohutnější sloni, se později využívali speciální dřevěné konstrukce, ve kterých se mohli skrýt až čtyři lučištníci.


Vojenské využití v dějinách

První zmínky o bojovém využití slonů máme z Indie, zhruba kolem roku 1100 př.n.l. První detailněji zdokumentované využití je pak z bitvy u Gaugamél, kde je proti Alexandrovi Velikému nasadili Peršané, ovšem jen ve velmi omezeném množství. Ve výrazně větším počtu se s nimi potkal později v Indii v bitvě u Hydaspu proti králi Pórovi v roce 328 př.n.l. Na Řeky učinilo využití obrů velký dojem a hledali způsob jak je včlenit do vlastních armád. Po smrti Alexandra a rozpadu jeho říše na několik království k tomu každý z vládců přistoupil trochu jinak. Seulekovci, jejichž říše byla blíže k Indii se spoléhali na slony indické, zatímco Ptolemaiovci v Egyptě na slony africké.


Socha krále Pyrrha.
Socha krále Pyrrha. Zdroj: wikipedia.org, Capitoline Museums / CC BY


Později, roku 280 př.n.l. se poprvé se slony potkali i Římané, proti kterým je použil král Pyrrhos při své invazi na jihu Itálie. Sloni se v tomto případě zřejmě stali rozhodujícím faktorem, díky kterému Pyrrhos zvítězil a zahnal Římany dále na sever. O rok později se odehrála další bitva, ve které také ještě Římané nedokázali najít vhodnou odpověď na pochodující obry a byli opět poraženi. Ztráty krále však postupem času byly tak obrovské, že v tažení již nemohl pokračovat a sloni se tak dalšího využití proti Římu nedočkali.

Nejznámější jsou využitím válečných slonů jistě Kartáginci, zejména nejslavnější z nich, Hannibal. Ten využíval slony atlaské, kteří jsou dnes již bohužel vyhynulí. Šlo o tvora mnohem menšího než dnes známý slon africký. Jeho velikost zcela jistě vylučovala využití bojových konstrukcí nebo lučištníků na jeho zádech. V Druhé punské válce vytáhl Hannibal proti Římu se stotisícovou armádou do které zařadil také 37 slonů. Jejich osud není zcela jistý, často se uvádí že téměř žádný z nich nepřežil přechod Alp. Pravděpodobně však většina z nich cestu přes pohoří přežila, osudným se jim staly až bažiny na severu apeninského poloostrova. Nakonec přežilo jediné poslední zvíře, Hannibalův osobní slon, který nesl jméno Syrus. Každopádně Kartáginští sloni Hannibalovi velice pomohli ve dvou vítězných bitvách u Ticinu a u Trebie.

Římská obléhací technika

Římská obléhací technika

Římané byli mistry obléhání. Určitě nemůžeme tvrdit, že by byli prvními průkopníky využití obléhacích strojů. Ve své době ale jejich konstrukci a užití dovedli rozhodně nejdál a žádná pevnost starověku proti ni... celý článek


Později využil Hannibal slony ještě jednou, tentokrát mu ale již vítězství nepřinesli. V roce 202 př.n.l., ve slavné bitvě u Zamy, která znamenala definitivní porážku Kartága, nasadil slavný vojevůdce do boje 80 válečných slonů. Římané však již tentokrát věděli, jak se proti obrům bránit a ve výsledku způsobili prchající sloni větší ztráty samotným Kartágincům.


Vojenská taktika

Nejčastější použití slonů bylo obvykle v první linii. Jednak svojí mohutností a jednak jako psychologická zbraň, bylo jejich cílem narušit pevnou linii nepřátelské pěchoty. Jakmile byla linie porušena, byl nepřítel mnohem zranitelnější. Prvním kdo se pokusil slony využít kreativněji, byl zřejmě již zmiňovaný král Pyrrhos, který proti Římanům slony využil k útoku z boku, společně se svým jezdectvem. Tato obří zvířata byla těžkopádně a hůře ovladatelná než koně, nebylo tak možné vytvářet složité formace a manévry.


Novověká malba krále Pyrrha se slony.
Novověká malba krále Pyrrha se slony. Zdroj: wikipedia.org, Helene Guerber / Public domain


Nejhůře zvládali přítomnost slonů koně, protože sloní pach velmi těžce snášejí a instinktivně před nimi prchají. Ani skvěle vycvičená pěchota však nebyla zárukou úspěchu. Vydržet tváří tvář řítícímu se slonovi vydrželi skutečně jen ty nejstatečnější a mnoho vojáku raději zvolilo útěk.

Jak se proti těmto monstrům bránit? Poté co se s nimi Římané několikrát setkali, zjistili že existují strategie, které mohou zvýšit jejich šance na vítězství. Velmi důležitá byla schopnost koordinovaného pohybu jednotek a disciplinovaných změn formací, v obojím byli Římané mistři. Jakmile se sloni přiblížili, jednotky se rozestoupily tak, aby vznikly mezery pro procházející slony. Důležité bylo také v takovém případě zneškodnit jezdce. Slon pak již bez problémů prošel uličkou a nezpůsobil žádné problémy. Velice dobře také fungovalo vydávání co nejhlasitějších zvuků. Sloni se hluku báli a často se pak splašeně obrátili zpět.


Reliéf s válečnými slony z Asie
Reliéf s válečnými slony z Asie Zdroj: wikipedia.org, Manfred Werner - User:Tsui / CC BY-SA


Jinou metodu zvolil Alexandr Makedonský, který využíval dlouhých kopí svých falangistů a nechal slony oslepit. Vystresovaní a zmatení sloni se pak často obrátili do vlastních řad. Velmi kreativní se také projevili Římané kolem roku 240 př.n.l, opět proti králi Pyrrhovi, když zjistili že tito obři se velmi bojí prasat. Využili tedy znalosti o slonech a vytvořili zbraň, která kombinovala vše čeho se báli. Natřeli prasata hořlavinou a zapálené poslali proti slonům. Když se objevili řičící a hořící prasata, vše z čeho měli sloni strach, všichni se vyděšeně obrátili zpět a vrhli mezi své vlastní překvapené vojsko.

V pozdějších starověkých konfliktech již sloni nehráli žádnou větší roli. Na území Asie, zejména v Indii, však šlo o mocnou zbraň až do pozdního středověku, kdy se bitev účastnilo až několik set těchto obřích zvířat najednou.
Autor: Martin Suchoň
Štítky:
Vstoupit do diskuze ()

Líbil se Vám článek? Sledujte nás
Přidat na Seznam.cz



Mohlo by vás zajímat

Největší výzva pro archeology. Kde může být hrob Alexandra Velikého? Největší výzva pro archeology. Kde může být hrob Alexandra Velikého?
7 divů světa, #4 Artemidin chrám v Efesu 7 divů světa, #4 Artemidin chrám v Efesu
Hannibalovo poslední vítězství. V Bitvě u Kann zmasakroval přes 80 tisíc Římanů Hannibalovo poslední vítězství. V Bitvě u Kann zmasakroval přes 80 tisíc Římanů


Prosím, vypněte si blokování reklam na této stránce.

Pouze díky reklamě Vám můžeme přinášet zajímavé články jako tento


Zavřít