Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Caligula, císař který chtěl svého koně jmenovat konzulem

22.12.2020, 09:53 > Starověk > Antický Řím

Císař Caligula se do historie zapsal jako zvrácený násilník, který se neštítí žádné ohavnosti. Byl však tento římský vládce skutečné taková zrůda, nebo po jeho smrti pošpinili císařovo jméno jeho odpůrci?



Caligula, vlastním jménem Gaius Caesar Augustus Germanicus, měl ten nejlepší původ, jaký si v Římě bylo možné přát. Byl synem Germanika, skvělého vojevůdce, kterého jeho vojáci i římský lid miloval. Možná právě jeho oblíbenost vedla k brzké a nejasné smrti, často spojované s žárlivostí císaře Tiberia. Již jako malý cestoval Germanikův syn s otcem a účastnil se bojových tažení. Mezi vojáky byl velmi populární, nosil zmenšenou legionářskou zbroj a byl něco jako armádní maskot. Vojáci mu brzy dali přezdívku Caligula. To byla zdrobnělina z výrazu pro vojenskou botu, tedy "botička". O otce však malý Gaius brzy přišel a zbytek dětství strávil v Římě.


Busta císaře Caliguly.
Busta císaře Caliguly. Zdroj: wikipedia.org, Louis le Grand, CC BY-SA 3.0


Ani z matčiny strany nebyla o dobrý původ nouze. Jeho matka Agrippina starší byla dcerou Marca Vipsania Agrippy, vítěze bitvy u Actia a nejlepšího z generálů prvního císaře Augusta. Kromě toho měl také pět sourozenců, bratry Drusa a Nera a sestry Julii Livillu, Agrippinu Mladší a Drussilu. V Římě se však rodině nedařilo dobře, císař Tiberius se stále obával přílišné obliby tohoto rodu (ovšem zřejmě pod značným vlivem svého pretoriánského prefekta Seiana), proto ani neumožnil ovdovělé Agrippině další sňatek. Nakonec musela Agrippina i s nejstarším synem Nerem do vyhnanství, kde během následujících let oba zemřeli.

I druhý Caligulův bratr Drusus byl uvržen do vězení, kde po několika letech zemřel hlady. Caligula se tak stal nejstarším mužem v rodu a teoreticky měl největší nástupní právo na císařský trůn v případě Tiberovi smrti. Císař však překvapivě Caligulovi nepřichystal stejný osud jako jeho bratrům. Na nějakou dobu ho vsadil do vězení spolu se zbytkem rodiny. Zde patrně vznikl velmi blízký vztah s jeho sestrami, který bude v budoucnu často označován jako incestní. V roce 31 však císař povolal Caligulu k sobě, na ostrov Capri, kde ve svém stáří trávil většinu života. Svým způsobem šlo stále o vězení, Caligulovi se však dařilo skrývat svou nenávist, patrně díky velmi dobrému hereckému nadání. Dokázal si tak získat Tiberiovu náklonnost a důvěru. Taktéž si naklonil druhého nejdůležitějšího muže Říma, prefekta pretoriánské gardy Naevia Macra. Roku 35, dva roky před svou smrtí Tiberius jmenoval Caligulu svým dědicem společně s Tiberiem Gemellem, svým vnukem.


Nástup na trůn

V roce 37 Tiberius umírá, podle některých historiků ne zcela přirozenou smrtí. Vlády by se dle závěti měla ujmout dvojice mladíků, avšak Macro oficiálně napadá ustanovení o Gemellove dědictví z důvodu Tiberiovi nepříčetnosti. Takto mocnému muži, ovládajícímu pretoriánskou gradu, nedokázal senát ani lid vzdorovat a Caligula tak usedá na trůn jako jediný císař.

Očekávání od nového císaře byla značná. Poslední roky Tiberiovi vlády nelze označit jako příliš klidné a od Caligulovy vlády si lid sliboval značné zlepšení. První měsíce nové vlády byly skutečně ve znamení značného zlepšení. Caligula byl velmi štědrý vůči svým vojákům i římskému lidu. Největší odměny přidělil strategicky své pretoriánské gardě. Lid si zase získal uspořádáním veřejných závodů a gladiátorských her. Vše vypadalo tak, že Římská říše bude zažívat jedno ze svých nejlepších období.


Mince s Caligulovou podobou.
Mince s Caligulovou podobou. Zdroj: wikipedia.org, Yorkshire Museum, CC BY-SA 4.0


Prodělaná nemoc vše změnila

Po prvním půl roce vlády však přišel zlom. Caligula vážně onemocněl, podle popisu dobových autorů patrně encefalitidou. Přestože se z nemoci úplně vyléčil, zřejmě blízkost smrti zcela změnila jeho charakter k horšímu. V roce 38 navíc zemřela jeho sestra Drusilla, se kterou měl výjimečně blízký vztah. Tato událost jeho psychický stav ještě zhoršila. Postupně se začal zbavoval lidí ve svém okolí. Nechal popravit, nebo donutil k sebevraždě Tiberia Gemella, Marka Junia Silana, otce své první manželky, nebo i svého dřívějšího spojence Macra.

I přes tyto excesy zůstával Caligula mezi prostým lidem stále oblíbený. Běžným občanům totiž stále dopřával mnoho radostí v podobě závodů a zápasů. Ovšem císařova marnotratnost postupně nabyla gigantických rozměrů. Největší finanční částky šly na stavební projekty. Některé stavby byly ve státním zájmu, jako například nový přístav v Rhégiu na Sicílii, dva nové akvadukty, nebo další dráha pro závody vozatajů. V této době byl také v Římě vztyčen egyptský obelisk, který v Římě můžeme nalézt dodnes a to přímo uprostřed Svatopetrského náměstí. Mnoho výdajů však také šlo na čistě soukromé stavby, honosné rezidence a paláce.


Obelisk na Svatopetrském náměstí.
Obelisk na Svatopetrském náměstí. Zdroj: wikipedia.org, Julian Mendez, CC BY-SA 4.0


Císař nechal také postavit dvojici obřích lodí, které byly ve třicátých letech objeveny na dně jezera Lago di Nemi. Jedny z největších lodí celého starověku sloužily jako chrám a mobilní císařský palác. Patrně největší z jeho stavebních projektů však byl tři kilometry dlouhý most, sestavený z lodí, který spojoval pobřežní města Baiae a Puteola. Inspiraci patrně čerpal z Xerxova přechodu Helléspontu při invazi do Řecka. Most pak využíval k přehlídkám, kde v pancíři Alexandra Makedonského projížděl na svém milovaném koni Incitatovi.

Pompeje nebyly jediné město zničené výbuchem Vesuvu

Pompeje nebyly jediné město zničené výbuchem Vesuvu

Pompeje se staly symbolem výbuchu sopky Vesuv 24. srpna roku 79. Díky zakonzervování při erupci se město stalo významných dokladem o životě v antickém Římě. Pompeje se tak po svém znovuobjevení staly známé po c... celý článek


Přestože Tiberius se svojí šetřivou politikou zanechal svému nástupci plnou státní pokladnu, dokázal Caligula celé státní úspory utratit během pár let. Jakmile peníze došly, začal císař uplatňovat osvědčenou taktiku. Bohaté občany obviňoval ze smyšlených sločinů a po jejich popravě zabavoval rodový majetek. Zavedl také mnoho nových daní, například z prostituce, soudu, nebo svatby. Nová nařízení vyvolala značnou vlnu nevole i mezi římským lidem. Po oznámení další vlny nařizení se římští občané šešli a uspořádali něco, co bychom dnes nazvali demonstrací. Císař však bez milosti na nespokojené občany poslal své vojáky a kdo neutekl, byl zabit.


Obří loď nalezená na dně jezera.
Obří loď nalezená na dně jezera. Zdroj: wikipedia.org, Unknown author, Public domain


Caligula však již v této době o veřejné mínění nedbal. Ve velkém se rozjely popravy senátorů, kteří nesouhlasili s císařovým stylem vlády. Názor běžného lidu ho nezajímal vůbec, pokud se objevily nějaké protesty, vždy je potlačoval vojenskou silou. Právě Caligulovi je připisován citát: motto oderint, dum metuant, tedy ať mne nenávidí, jen když se mne bojí. Doboví autoři ho líčí jako krutého člověka, který je zmítán zlostí a neváhá zabíjet z pouhého rozmaru. Zdůrazňují také bezpočet jeho milostných vztahu jak s ženami tak muži. Výjimečné místo mezi nimi měly mít jeho sestry, se kterými měl udržovat incestní vztah. V císařském paláci dokonce zřídil nový nevěstinec. Také velice miloval svého koně Incitata. Ten měl mít své vlastní otroky a stáje postavené z mramoru. Císař dokonce veřejně rozhlašoval svůj úmysl nechat jmenovat Incitata do úřadu konzula, nejvyšší politické funce. Je však otázkou, kolik z výše jmenovaných věcí bylo skutečností. Caligula byl zcela jistě velmi krutým císařem, je však pravděpodobné, že jeho jméno bylo v pozdějších letech autory záměrně očerňováno.

Postupem času rostla císařova paranoia z toho, že bude zavražděn. Vzhledem k jeho chování tyto obavy rozhodně nebyly neoprávněné. Císařovy násilné a šílené činy, při kterých přicházelo o život čím dál více lidí, každý den zvětšovaly zástupy jeho odpůrců. Situace v Římě začínala být pro většinu lidí z vyšších vrstev naprosto neúnosná. Nikdo si nemohl být jist, zda-li se kvůli nějakému císařovu rozmaru nedožije večera. Bylo tak pouze otázkou času, kdy zoufalství lidí v císařově blízkosti vyhraje nad jejich strachem.


Kolorovaná busta Caliguly.
Kolorovaná busta Caliguly. Zdroj: wikipedia.org, G.dallorto


K atentátu došlo 24. ledna roku 41 a jeho hlavní postavou byl pretoriánský důstojník Cassius Chaerea. Ten již dlouhou dobu musel snášet posměšky a šikanování ze strany císaře, patrně kvůli svému zženštilému vzhledu. Seznam spiklenců však byl mnohem delší. Na celé akci se podílelo mnoho důstojníků jeho gardy, jezdců a dokonce i velké množství senátorů. Zmiňovaný den se konala série uměleckých vystoupení k uctění božského prvního císaře Augusta. Zatímco byl Caligula zabrán do rozhovoru s jednou z hereček, zezadu k němu přistoupil Chaerea a zasadil mu dýkou bodnou ránu do zad. To byl signál pro ostatní a na císaře zaútočili všichni další atentátníci, podobně jako o několik desítek let dříve na Caesara. Caligula neměl žádnou šanci útok přežít.

Senát chtěl využít smrt císaře k opětovnému nastolení republiky. Poprvé se však v plné síle ukázalo, kdo bude ve skutečnosti mnoho dalších let určovat nového císaře. Nebyl to senát a nebyl to ani lid římský. Byla to pretoriánská garda, osobní vojsko císaře, které rozhodně nestálo o znovunastolení republiky. To by totiž znamenalo rozpuštění pretoriánů a tím i ztrátu velice dobře placeného a pohodlného místa. Garda tak okamžitě přesunula Claudia, posledního možného nástupce z julsko-klaudijskému rodu do svého tábora a prohlásila ho novým císařem. Poslední naděje na možnou obnovu republikánského zřízení tak byly definitivně pohřbeny.
Autor: Pavel Koubík

Štítky:
Líbil se Vám článek? Sledujte nás
Přidat na Seznam.cz



Mohlo by vás zajímat

Pretoriáni - ochrana i hrozba pro císaře Pretoriáni - ochrana i hrozba pro císaře
Římská invaze do Británie - největší námořní operace starověku Římská invaze do Británie - největší námořní operace starověku
Konstantinovo vítězství u Milvijského mostu zajistilo dominanci křesťanství v Evropě Konstantinovo vítězství u Milvijského mostu zajistilo dominanci křesťanství v Evropě