Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Prostituce v antickém Římě

4.12.2019 > Starověk > Antický Řím

Říká se, že prostituce je nejstarším z řemesel. Patrně na tom něco bude, protože již před více jak 2 tisíci lety šlo v antickém Římě o zcela běžnou věc. Prostituce zde byla legální a dokonce šlo o licencované povolání. Povolání prostitutky však samozřejmě nebylo považováno za příliš morální a ctnostné. Šlo zde zajímavý kontrast vůči jejich zákazníkům, u nichž návštěva vykřičeného domu nebyla považována za cokoliv nemorálního či nevhodného
.

Svojí společenskou úrovní se prostitutky rovnaly nejopovrhovanějším skupinám obyvatel jako byli gladiátoři nebo herci. Prostitutkám bylo odepřeno mnoho základních občanských práv, nemohly tak například svědčit u soudu, nebo se vdát za svobodného římského občana. Mnohdy šlo o ženy, které se dostaly do svízelné finanční situace a nebyly schopny ji řešit jiným způsobem. Velmi často byly také prostitutkami otrokyně, které byly k této práci donuceny svými pány. Protože v římském právu šlo o pouhý majetek a ne lidské bytosti, mohly být nuceny k jakékoliv činnosti. Například ani znásilnění otroka nebylo dle práva hodnoceno jako znásilnění, ale pouze poškození majetku, přičemž odškodnění samozřejmě náleželo pánovi otroka.


Mástěnná malba z lupanaru v Pompejích.
Mástěnná malba z lupanaru v Pompejích. Zdroj: wikipedia.org


Prostituce byla v antickém Římě zákonem regulována, ne však z důvodů morálních, ale finančních. Císař Caligula totiž zavedl daň pro všechny prostitutky, která se platila za každého obslouženého zákazníka. Zákon později upravil Alexandr Severus, který takto získané peníze nepovažoval za morální a proto byl veškerý výtěžek investován do veřejných staveb. Zrušen byl až ke konci 4. století císařem Theodosiem.

Společenské vrstvy v antickém Římě

Společenské vrstvy v antickém Římě

Ať šlo o dávné království, pozdější republiku nebo následné císařství, římští občané vždy žili rozdělení ve společenských vrstvách, podle kterých byli posuzováni. Dostat se do jiné vrstvy, než se člověk narodil... celý článek


Každá prostitutka musela být registrována u aedila svého města, což byl nižší úředník, který měl na starost například veřejné budovy nebo slavnosti. Při registraci musela uvést jméno, místo a datum narození a také svoji profesní přezdívku, kterou většina kurtizán používala místo skutečného jména. Jakmile byla žena jednou zapsána do této evidence, nebylo již možné tento záznam nikdy smazat.


Meretrix

Registrovaná ženská prostitutka se obecně označovala jako meretrix. Nejobyčejnější prostitutky byly označovány výrazem prostibulae, někdy také slangově jako lupa - vlčice. Naopak ty které se zaměřovaly na zákazníky vyšších společenských tříd pak nesly označení scortum. Nejlepší co takovou ženu mohlo potkat byla přízeň některého z bohatých Římanů. Okouzlený muž ji pak finančně zajišťoval aby nebyla nucena vydělávat peníze jinde a byla tak vždy k dispozici výlučně jemu.


Mástěnná malba z lupanaru v Pompejích.
Mástěnná malba z lupanaru v Pompejích. Zdroj: wikipedia.org, Naples National Archaeological Museum / Public domain


Na veřejnosti byly prostitutky lehce rozpoznatelné, jejich typickým oděvem byla toga. Oděv jinak vyhrazený pouze pro muže, který by si čestná Římanka na sebe nikdy vzít nemohla. Od těch je dále odlišovaly také jasné barvy oblečení a křiklavé šperky umístěné zejména na kotnících. Zámožnější kurtizány také mohly nosit vyzývavé průhledné oblečení z hedvábí. Někteří antičtí autoři také uvádí, že se prostitutky na ulicích předváděly zcela nahé, aby tak nalákaly své zákazníky.


Veřejné domy

Prostitutka mohla pracovat samostatně a najímat si například pokoj pro provozování svého řemesla. Častěji se však sdružovaly ve veřejných domech pod vedením madam, která měla na starost chod celého zařízení. Tyto zařízení se v Římě nazývala lupanar, podle lidového výrazu lupa pro prostitutky a nejhojněji se nacházela mezi Caelinským a Esquilinským pahorkem. Úroveň takových míst byla různá podle klientely na kterou cílila a tedy i podle cen za nabízené služby. Obyčejné lupanary popisují antičtí autoři jako špinavá místa s nevábným zápachem z olejových lamp. Dražší místa pro bohaté Římany pak samozřejmě vypadala zcela jinak. Kromě hezčích a větších prostor se o pohodlí návštěvníků staralo množství otroků.



"pracovní pokoj" v lupanaru v Pompejích. Zdroj: wikipedia.org, Fer.filol / Public domain


Jak takové veřejné domy vypadaly víme poměrně dobře díky zachovalým nálezům z Pompejí nebo Herculanea. Jednotlivé pokoje byly bohatě vyzdobeny nástěnnými malbami s erotickými motivy. Nad dveřmi jednotlivých pokojů kde prostitutky provozovaly svoji činnost byly umístěny tabulky s jejich jmény a cenou. Na druhé straně byl vyveden nápis "obsazeno", touto stranou se tabulka otáčela pokud byl pokoj obsazen. Místnosti byly většinou malých rozměrů a jen skromně vybaveny. Kromě jedné lampy zde již bylo víceméně pouze lůžko s pokrývkou. Pokud si chcete takové prostory prohlédnout na vlastní oči, návštěva krásných Pompejí Vám nabídne nejen to, ale i neskutečné množství dalších památek.
Autor: Petr Němeček
Štítky:
Vstoupit do diskuze ()

Líbil se Vám článek? Sledujte nás
Přidat na Seznam.cz



Mohlo by vás zajímat

Eunuchové - proč se vládci rádi obklopovali kastráty? Eunuchové - proč se vládci rádi obklopovali kastráty?
Pompeje nebyly jediné město zničené výbuchem Vesuvu Pompeje nebyly jediné město zničené výbuchem Vesuvu
Proč Římané využívali krutý trest smrti ukřižováním? Proč Římané využívali krutý trest smrti ukřižováním?


Prosím, vypněte si blokování reklam na této stránce.

Pouze díky reklamě Vám můžeme přinášet zajímavé články jako tento


Zavřít