Významní římští císařové: #2 Tiberius

20.11.2019, 08:49 > Starověk > Antický Řím

Budoucí císař Tiberius se uměl dobře narodit. Jeho otcem byl senátor Tiberius Claudius Nero a matkou Livia Drusilla, oba ze starodávného a váženého rodu Claudiů. Jeho otec si však v občanské válce nevybral dobrou stranu a celá rodina proto musela neustále prchat před nepřáteli. Poté, co se mohli bez obav navrátit do Itálie, zaujala Tiberiova matka samotného Octaviána. A protože Octaviánovi se neříkalo ne, Tiberius Claudius Nero se rozvedl a Livia Drusilla se vdala za Octaviána, který se tak stal Tiberiovým otčímem. V domě samotného vládce Říma se mu dostalo výborného vzdělání ve všech směrech.

Když oslavil své 20. narozeniny, bylo načase aby i on, jako většina mladých aristokratů, prokázal své kvality při vojenské službě. První zkušenosti sbíral v hodnosti tribuna v severní Hispánii. Větší možnost předvést své vojenské schopnosti ale dostal až o tři roky později v Arménii. Toto hraniční království se neustále zmítalo mezi vlivem Říma a Parthů. Tiberiovi se podařilo na trůn dosadit pro-římského vládce Tigrana a demonstrovat v oblasti vojenskou sílu Říma. Povedlo se mu dokonce vyjednat navrácení orlů, které Parthové ukořistili dříve při bitvě u Karrh. Později doprovázel svého otčíma při tažení proti kmenům v Germánii a v následujících letech sám vedl úspěšná tažení v Raetii kde pro Řím získal nová území až k hranici Dunaje. Za jeho vojenské úspěchy mu byl odhlasován triumf, Augustus mu však odmítl tuto nejvyšší poctu přiznat.



V roce 20 př.n.l. se oženil s Vipsanií Agrippinou, dcerou nejlepšího Augustova přítele, se kterou měl syna Drusa mladšího. O osm let později zemřel otec jeho ženy, Marcus Vipsanius Agrippa, po kterém zůstala vdova Julia starší. Augustus Tiberiovi rozkázal, aby své současné manželství rozvedl a za novou ženu pojal Julii. Ten ho poslechl, avšak byl nuceným rozvodem velmi zasažen a se svou novou ženou žil odděleně.

Následující roky upevňoval Tiberius moc Říma v různých provinciích, zejména na serveru, kde získal pověst výborného vojevůdce i diplomata. Po smrti svého bratra Drusa se navrátil do Říma, kde několik let sloužil v nejvyšších politických úřadech. Z ničeho nic poté oznámil, že s politkou končí a odešel do ústraní na ostrov Rhodos, kde se věnoval vzdělávání a filozofii. Augustus bral tento akt jako zradu a zakázal Tiberiovi návrat do Říma. Důvody tohoto překvapivého ústupu z veřejného života nejsou známé, nejvíce historiků se však shoduje na tom, že již nadále nemohl tolerovat prostopášný život své druhé manželky.



Po čtyřech letech bylo nakonec Tiberiovi umožněno vrátit se do hlavního města a brzy poté byl Augustem adoptován. Z císařovi strany nešlo ani tak o akt usmíření, jako nutnosti. V krátkém sledu po sobě totiž zemřeli oba Augustovi synové a ten se tak ocitl bez případného následníka. I přes osobní rozepře si uvědomoval, že Tiberius je jeden z nejschopnějších mužů, kterým by mohl odkázat říši kterou stvořil. Tiberius tak zpět získal svoji moc a byl vyslán na další tažení v Germánii.

Cílem nového tažení byla porážka Marobuda, krále Markomanů, jehož zem se rozkládala na území dnešních Čech. Do naší země se ale nakonec Tiberius nepodíval. Ve stejné době vypuklo velké povstání v provincii Ilírie, kam bylo nutné se s armádou přesunout. S Marobudem tak pouze narychlo uzavřel mír a chvatně se s vojskem vydal na východ. Zde s povstalci bojoval dlouhé tři roky, než dosáhl úplného vítězství, za což mu již tentokrát bylo uděleno nejvyšší ocenění, triumf.



Tiberiovi ale nebylo ještě dopřáno si svůj triumf vychutnat. V Germánii totiž římské legie roku 9 n.l. postihla katastrofa v Teutoburském lese a Tiberius byl pověřen upevněním římské moci na problémové severní hranici. Společně s Germanicem pomalu postupovali krajinou za Rýnem s cílem pomstít zmasakrované legie a obnovit nadvládu Říma v oblasti. Až v roce 12 se konečně dočkal návratu do Říma a svého zaslouženého triumfu.

O dva roky později čekala říši těžká zkouška, smrt prvního císaře Augusta. Jedním z jeho posledních rozkazů před smrtí, bylo usmrcení svého druhého adoptivní syna Agrippy Postuma, čímž se Tiberius stal jeho jediným nástupcem. Nástup na trůn však Tiberius dlouho odmítal a nechal se senátory přemlouvat. Dnešní historici se vesměs shodují v tom, že šlo o pouhé divadlo, které mělo vylepšit obraz nastupujícího císaře.

Vláda nového císaře

Počátek vlády nové císaře však nebyl klidný. Krátce po jeho nástupu na trůn se v severní části říše vzbouřilo hned sedm legií, kterým vadily podmínky jejich služby. K uklidnění situace byl vyslán Tiberiův adoptivní syn, skvělý a mezi vojáky populární generál, Germanicus. Toho se také vzbouřené legie pokusili provolat císařem. Ten však takové návrhy striktně odmítl, přesto tato situace v Tiberiovi zasela zrnka nedůvěry.



Další nepokoje vypukly následně na východě říše, kam byl k jejich uklidnění opět vyslán Germanicus. Ten zde měl několik konfliktů se Syrským místodržícím, dobrým Tiberiovým přítelem, Gnaeem Calpurniem Pisonem. Po potlačení problémů se Germanicus přesunul do provincie Egypt, což mu ale bylo jako senátorovi zakázáno. Toto porušení císařova zákona a jeho neustále vzrůstající popularita ještě více prohloubila Tiberiovu nedůvěru. Z Egypta vedli Germanicovi kroky zpět do Sýrie, kde ještě více eskaloval konflikty s místodržícím. Brzy po příjezdu Germanicus však vážně onemocněl. Svůj zhoršený stav považoval za následek otravy ze strany Pisona, kterého vykázal z provincie. Brzy na to se jeho zdravotní stav ještě zhoršil a slavný generál v Sýrii skonal. Mnoho lidí se domnívalo že za vraždou stojí sám císař, žárlící na schopného a populárního Germanica, dnešní historici to však nepokládají za pravděpodobné.

Následující roky Tiberiovi vlády byly převážně klidné. Jeho politika nebyla nijak expanzivní, zaměřoval se spíše na konsolidaci hranic. Senátu dopřával vysokou míru volnosti a stavěl se spíše do role rádce. Jeho zájmem bylo spíše právo a rád se účastnil soudních jednání kde dbal na řádné vykonávání práva. Bylo to také během jeho vlády, kdy proběhlo ukřižování Ježíše Krista. V křesťanských pramenech je římský císař několikrát jmenován, vždy však pouze jako "císař", nikdy jmenovitě Tiberius.

Seianovi intriky

Postupem času se Tiberius začal se senátem odcizovat a čím dál více úkolů svěřoval prefektovi pretoriánského gardy Luciu Aeliovi Seianovi. Tomu však moc zachutnala a díky císařově bezmezné důvěře začal systematicky svůj vliv posilovat. Postupně se vypořádával se svými politickými oponenty (i z císařovi rodiny) a směřoval ke konečnému cíli, získat císařský titul pro sebe.

Situaci ještě vyhrotil císařův ústup z veřejného života a jeho odstěhování na odlehlý ostrov Capri. Od té chvíle veškerou komunikaci mezi císařem a zbytkem světa zprostředkovával pouze Seianus a jeho lidé. V té době se tak prefekt stává v podstatě neomezeným vládcem Říma. Na přehnaně rostoucí Seianovi ambice a nebezpečí které představují upozornila císaře Antonie mladší, dcera Marka Antonia a babička budoucího císaře Caliguly. Zbavit se prakticky nejmocnější muže v Římě ale nebylo snadné ani pro samotného císaře. Tiberius do Říma vyslal nově jmenovaného prefekta prétoriánské gardy Quinta Naevia Sutoria Macrona. Ten se rychle a bez Seianova vědomí dostavil do prétoriánského tábora, kde vojáky informoval o změně na pozici jejich vrchního velitele. Změna proběhla hladce zřejmě pouze díky slíbené tučné odměně pro každého vojáka. S nyní již loajální gardou mohl Macro Seiana zatknout. Ten byl ještě tentýž den odsouzen k smrti a veřejně popraven.



V rámci následných procesů bylo zavražděno mnoho Seiánových podporovatelů, mezi nimi i velký počet senátorů a jezdců, mimo jiné také všechny Seianovi děti. Situace využíval zejména nový prefekt Macro, který se ukázal podobné nátury jako jeho předchůdce. Společně s ním rostla také moc Caliguly, který se neštítil ani násilného odstraňování svých nepřátel.

Samotný císař stále pobýval na Capri, odstřižen od skutečných problémů Říma. Díky tomu byla jeho popularita mezi běžným lidem na nule, přiživována byla ještě navíc mnoha historkami o jeho sexuálních excesech na odlehlém ostrově. Na jedné ze svých nemoha cest mimo Capri Tiberius onemocněl a urychleně se uchýlil do jedné ze svých vil ve městě Misenum. Za nejasných okolnosti zde 16. března 37 druhý římský císař zemřel. Důvěryhodní antičtí autoři uvádí že byl zadušen Macronem či možná samotným Caligulou, který již nechtěl více čekat na své nástupnictví.



Ve své poslední vůli císař uvedl své nástupce společně Caligulu a svého vnuka Gemella. Na vzniklou situaci byl ale již Caligula dobře připraven a v senátu prohlásil závěť za neplatnou z důvodu Tiberiovi duševní nemoci. Vzhledem k tomu, že měl na své straně Macrona a ním i celou prétoriánskou gardu, nenarazil na žádný výraznější odpor. Mezi lidem se mrtvý císař na rozdíl od Caliguly netěšil velké oblibě. Tiberiovi ostatky tak byly bez velkých poct spáleny a umístěny do Augustova mauzolea.
Štítky: #augustus #tiberius #germanicus #parthie #caligula

Mohlo by vás zajímat

• Starověk
• Antický Řím
• Antické Řecko
• Egypt
• Středověk
• České země
• Anglie
• Francie
• Svatá říše římská
• Blízký východ
• Novověk
• Evropa
• Amerika
• Ostatní
• Časová osa dějin

#bitva (43)   #zivot v antice (41)   #legie (28)   #nabozenstvi (25)   #stavby (25)   #zivot ve stredoveku (21)   #16. stoleti (19)   #sparta (14)   #rytiri (14)   #caesar (14)   #14. stoleti (13)   #atheny (12)   #17. stoleti (12)   #otroci (11)   #persie (11)   #premyslovci (9)   #falanga (9)   #husite (9)   #oblehani (9)   #plantageneti (9)   Zobrazit všechny štítky