Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Jak vypadala nejlepší vojenská výbava starověku?

2.6.2019, 21:22 > Starověk > Antický Řím

Legie byly bezpochyby nejlepší vojenské jednotky své doby. Až na občasné vyjímky, nenašly žádného trvalého přemožitele. Kromě výborné disciplíny, tréningu a technologií, mohla za jejich skvělé výsledky také jejich prvotřídní výstroj a výzbroj. Té se ve své době nemohlo nic rovnat.

Legie existovaly a válčily několik století, je tedy samozřejmé, že jejich výbava se postupem času měnila. My si zde detailně rozebereme výstroj
z druhé poloviny prvního století našeho letopočtu (boje v Británii, židovské povstání nebo rok čtyř císařů). Právě variantu z tohoto období pravděpodobně znáte z různých hitorických filmů, protože vizuálně je rozhodně nejatraktivnější. Použítí této výzbroje však ve filmech bývá častou chybou, protože je užito v nesmyslných časových obdobích.


Kompletní výbava legionáře.
Kompletní výbava legionáře. Zdroj: wikipedia.org, User Wandalstouring on en.wikipedia / CC BY


Výstroj legionářu byla víceméně jednotná, výbava každého vojáka se skládala z témeř stejných věcí. To u "barbarských" národů rozhodně nebylo obvyklé. Na straně barbarů bylo možné vidět všemožné kombinace výstroje a zbraní, které daní vojáci zdědili, ukradli či sami vyrobili. Také kvalita se velmi lišila podle finančních možností jednotlivců. Kvalitnější brnění si mohli dovolit pouze náčelníci a jejich družina. Ale zpět k legionářům.

Oblečení

Základním oblečením každého legionáře byla tunika s krátkým rukávem, v případě horšího počasí se přidalo ještě sagum, což byl hrubý vlněný plášť. Každý voják měl také známe okované boty, které nesly název caligae (ano, právě po nich měl své jméno císar Caligula). Zespodu byly plné kovových cvočků, které pomáhaly při pohybu na komplikovanějším terénu. Ty se po cestě často ztrácely (patří k jedněm z nejčastějších archeologických nálezů) a bylo tak nutné je nustále opravovat, což byla starost každého vojáka. Postupem času se také v legiích v servernějších částech uchytilo využívání kratších kalhot, které legionáři odkoukali od Galů a Germánů.


Legionářská bota Caligae.
Legionářská bota Caligae. Zdroj: wikipedia.org, MatthiasKabel / Public domain


Zbroj

Zbroj řadového legionáře se skládla z přílby, pancíře a štítu. U důstojníků se výbava mohla lišit, byla zdobenější a odrážela jejich společěnské postavení.

Přílba

Přílba nesla název Galea a známých nám je několik typů. Přílba z tohoto období byla přejata od Galů, což se jasně odráží i v jejím názvu. Materiálem bylo ve většině případů železo. Přilba měla chránič krku (zezadu) lícnice na pantech (které se uvazovaly pod bradou) a různé dekorace. Pod přílbu se umístovala výstelka, která významně přispěla k pohodlí při nošení a zároveň fungovala jako další úroveň ochrany.

Centurionská přílba byla doplněna příčným chocholem (příčným, opačný chochol je opět častou filmovou chybou). Ten nesloužil jak by se mohlo zdát jako ozdoba, ale ukazoval leginářům kde je právě jejich velitel a že je stále naživu.


Přílba centuriona s příčným chocholem.
Přílba centuriona s příčným chocholem. Zdroj: wikipedia.org, See page for author / CC BY-SA


Pancíř

Nejstarší šupinový pančíř přejali Římané od keltů, nejznámější je však lamelový pančíř, tzv. Lorica Segmentata. Tento pančíř je složen z prsních a zádových kovových plátů. Ty kryjí celé télo od ramen až po pás. Pláty byly připěvněny na kožené pásy. Díky tomu zbroj vojáka neomezovala při pohybu ale zároveň poskytovala výbornou ochranu.


Voják ve zbroji typu Lorica Segmentata.
Voják ve zbroji typu Lorica Segmentata. Zdroj: wikipedia.org, Self-published work by Medium69 / CC BY-SA


Štít

Scutum, pod tímto slovem si dnes nejčastěji představíme konkrétní klasický obdelníkový štít, nicméně v latině jde o obecné slovo pro štít. Stejně jako ostatní části výzbroje se i scutum postupem času velmi měnilo (tvarem, matriálem, velikostí). V námi určené době se ale používala obdélníková varianta, kterou většina z nás zná. Jeho rozměr byl zhruba 120 x 75cm a obdélníkový tvar umožnoval tvořit složité formace.

Štít byl vyroben z několika vrstev dřeva, látky a kůže. Uprostřed měl kovovou puklici, které sloužila jednak jako ochrana vnitřního madla, ale bylo možné pomocí ní uděřit i nepřítele, který byl dostatečně blízko. Ze všech stran byl štít pokryt kovem, aby ho nebylo možné snadno rozseknout mečem.


Římské Scutum.
Římské Scutum. Zdroj: wikipedia.org, No machine-readable author provided. MatthiasKabel assumed (based on copyright claims). / CC BY-SA


Zbraně

Hlavními zbraněmi legionáře byly kopí a meč. Kromě nich každý legionář nosil ještě dýku (pugio), která se dala využít jak v boji (v případě ztráty hlavní zbraně) tak i při bežných činnostech.

Kopí

Pilum, tak zněl latinský název pro nejděsivější zbraň legionářů. Nešlo o obyčejné kopí, jaké používala většina národů, ale o staletí zdokonalovanou, vražednou zbraň. V ideálním případě začínali legionáři každý boj tak, že první dvě řady legionářů hodil svá pila na napřítele. Na tom by nebylo nic neobvyklého, ale pilum bylo vražednější než by se mohlo zdát. Kopí bylo na konci vybaveno zpětnými háčky a za pevnou špičkou následovala část z měkčího kovu.

Pokud pilum zasáhlo nepřítele, byl vyřazen z boje. Pokud se úspěšně ukral za štítem, pilum se do štítu zabodlo. Díky zpětným háčkům ho nešlo lehce vyndal a díky měkké části se zbytek kopí ohnul. Nepřítel měl tedy v tuto chvíli štít s obrovskou žátěží navíc, které se nemohl zbavit a která mu extrémně znesnadňovala další pohyb se štítem. Jedinou jeho možností bylo štít odhodit a tak se odkrýt. Takto řešené kopí mělo ještě další smysl. Pokud by šlo o běžné kopí, nepřítel by ho mohl po hodu zvednout a sám použít. Pilum se ale hodem znehodnotilo a nepříteli bylo k ničemu. Po bitvě byla pila sesbírána s opět opravena pro další použítí. Každý legionář ve své výbavě nosil pila dvě. První lehčí varianta sloužila k vrhání, težší pak pro kontaktní boj.


Římské pilum.
Římské pilum. Zdroj: wikipedia.org, The original uploader was Wandalstouring at English Wikipedia. / CC BY


Meč

Poslední a zároveň nejproslulepší zbraní legionářu byl meč gladius. Opět jako v případě štítu scutum je název zavádějící. Pod názvem gladius si představujeme jednu konkrétní variantu (nejčastěji gladius pompejský - dle místa nálezu). Slovo gladius je však obecný latinský výraz pro jakýkoliv meč.

Tato nejznámější varianta meče byla asi 60cm dlouhá a narozdíl od mečů většiny jiných národů, nebyl určen k sekání ale pouze bodání. Tento kratší meč měl v reálně bitvě mnohem více výhod, než obvyklé dlouhé barbarské meče. Pokud na sebe byli bojující vojáci v bitvě natěsnání, neměli šanci se rozpřáhnout k seknutí mečem. Naopak, bodnutí gladiem mezi štíty bylo velice praktické a snadné.


Legionářský Gladius.
Legionářský Gladius. Zdroj: wikipedia.org, No machine-readable author provided. Rama assumed (based on copyright claims). / CC BY-SA


Jak je vidět, legionář byl výborně vybaven a rozhodně nešlo o lacinou záležitost. Výbava ale byla jednou z rozhodujících věcí proč byly legie tak extrémně úspěšné a pravidelně vítězily nad mnohonásobnou přesilou. Investice do kvalitní výbavy se tak Římanům rozhodně vyplatila.
Autor: Petr Němeček
Štítky:
Vstoupit do diskuze ()

Líbil se Vám článek? Sledujte nás
Přidat na Seznam.cz



Mohlo by vás zajímat

Hierarchie velení v římských legiích, čeho mohl dosáhnout řadový legionář? Hierarchie velení v římských legiích, čeho mohl dosáhnout řadový legionář?
Nejsevernější římská bitva. U Mons Graupius porazili legionáři divoké předky dnešních Skotů Nejsevernější římská bitva. U Mons Graupius porazili legionáři divoké předky dnešních Skotů
Římská formace Římská formace "želvy" byla výsledkem perfektní disciplíny legionářů. Využívá se dodnes


Prosím, vypněte si blokování reklam na této stránce.

Pouze díky reklamě Vám můžeme přinášet zajímavé články jako tento


Zavřít