Peloponéská válka - největší válka antiky, kde vítězem nebyl nakonec nikdo
> Starověk > Antické ŘeckoPeloponéská válka patří k nejvýznamnějším konfliktům antického Řecka. V letech 431–404 př. n. l. proti sobě stanuly dvě nejmocnější řecké polis – Athény a Sparta. Do války se však postupně zapojila velká část řeckého světa a konflikt se změnil v dlouhý zápas o politickou a vojenskou převahu. Nakonec nezáleželo na vítězi, válka zanechala Řecko výrazně oslabené a otevřela dveře pro nového dobyvatele.
Po řecko-perských válkách v první polovině 5. století př. n. l. začala rychle růst athénská moc. Athény vytvořily Délský námořní spolek, původně zaměřený na pokračování boje proti Perské říši. Postupem času se však ze spojeneckého svazku stala v podstatě athénská imperiální říše. Členové odváděli Athénám peníze a jejich snaha o vystoupení ze spolku byla potlačena silou.
Sparta mezitím stála v čele jiného uskupení - Peloponéského spolku. Ten sdružoval řadu významných měst na Peloponésu. Athénský růst představoval pro Spartu a její spojence stále větší hrozbu. Napětí zvyšovaly zejména dlouhodobé spory mezi Athénami a Korintem - významným spartským spojencem. Problémy kolem Korfu, Potideie a obchodních omezení vůči Megáře nakonec vedly k otevřenému střetu. Roku 431 př. n. l. vpadlo spartské vojsko do Attiky a začala regulérní válka.
Obě strany vstupovaly do války s výrazně odlišnými výhodami. Athény spoléhaly na moře - měly nejsilnější loďstvo v Řecku. Rozsáhlé finanční zdroje a pevné dlouhé hradby spojující město s přístavem Pireus. Jejich strategie proto spočívala především ve využití námořní převahy a vyhýbání se rozhodující pozemní bitvě.
Sparta naopak disponovala nejlepší pozemní armádou řeckého světa. Její hoplíté byli schopni vést ničivé útoky proti jakýmkoliv městům a osadám v Attice. Žádná armáda nemohla obstát proti spartské falanze. Spartští velitelé proto pravidelně vpadali na athénské území a ničili úrodu. Athéňané se před nimi stahovali za své hradby, zatímco jejich loďstvo podnikalo výpady proti pobřeží Peloponésu. Tento způsob válčení mohl fungovat dlouhodobě, pokud by Athény dokázaly využívat své bohatství a námořní převahu.
Zvrat v konfliktu - Athénský mor
Obrovské množství lidí z okolní Attiky se během války uchýlilo za athénské hradby. Město ale nedokázalo pojmout takové množství obyvatel. Lidé žili na ulicích a hygienické podmínky byly tragické. Hustě obydlené město tak zasáhla ničivá epidemie známá jako athénský mor. V letech 430–426 př. n. l. zemřely desítky tisíc obyvatel, mezi oběťmi byl i významný athénský státník Periklés.Válka přesto pokračovala. Athéňané, i v komplikované situaci, dokázali dosáhnout několika významných úspěchů. Roku 425 př. n. l. například v bitvě u Pylu a Sfakterie zajali značný počet spartských hoplítů, což byl pro Spartu neobvyklý a politicky velmi citlivý neúspěch.
O několik let později se však karta obrátila. Roku 422 př. n. l. došlo k bitvě u Amfipole, kde zahynuli jak athénský velitel Kleón, tak spartský vojevůdce Brasidás. Obě strany už byly válkou vyčerpané a roku 421 př. n. l. uzavřely Nikijský mír.
Mír vydržel jen 6 let
Po několika letech se konflikt znovu rozhořel, když se Athény rozhodly pro odvážný krok. Roku 415 př. n. l. vyslaly mohutnou vojenskou výpravu na Sicílii, jejímž hlavním cílem se staly bohaté Syrakúsy sympatizující se Spartou.Athéňané doufali, že na Sicílii získají nového spojence a zároveň rozšíří svůj vliv. Místo toho však jejich výprava skončila jednou z největších katastrof v dějinách athénského vojenství. Syrakúsy se dokázaly ubránit a athénské síly byly v letech 414–413 př. n. l. postupně zničeny. Vojáci, kteří přežili, byli z velké části zajati. Sicilská výprava připravila Athény o obrovské množství vojáků a lodí. Jejich námořní převaha byla vážně narušena a Sparta dostala příležitost převzít iniciativu.
Poslední fáze války se stále více soustředila na kontrolu námořních cest. Sparta si s pomocí perských peněz dokázala vybudovat vlastní loďstvo a athénská převaha už nadále nebyla tak jednoznačná. Athény se přesto dokázaly vzchopit. Roku 410 př. n. l. zvítězily v bitvě u Kyziku a na čas obnovily svou námořní převahu. O několik let později přišlo další významné vítězství u Arginuských ostrovů. Dočasné převahy však Athény nedokázali využít. Po vítězství u Arginuských ostrovů následoval politický skandál a poprava několika vlastních velitelů. Město tak přišlo o zkušené námořníky a velitele právě v době, kdy je potřebovalo nejvíce.
Dobývání Athén, ilustrační obrázek. , Vygenerováno pomocí Open AI Images 2.0
Rozhodující okamžik přišel roku 405 př. n. l. u Aigospotamoi. Spartský velitel Lýsandros překvapil athénské loďstvo a prakticky je zničil. Athény tím ztratily schopnost zásobovat město po moři. Teď už bylo jen otázkou času, kdy se Athény zhroutí úplně. Sparta na nic nečekala a oblehla město. Obyvatelé trpěli hladem a nakonec byli roku 404 př. n. l. donuceni kapitulovat.
Athéňané museli přijmout tvrdé podmínky. Jejich říše se reálně rozpadla, museli odevzdat většinu zbylého loďstva a byly strženy dlouhé hradby spojující Athény s Pireem. Sparta se stala novou dominantní mocností řeckého světa.
Peloponéská válka zanechala řecké polis vyčerpané a oslabené. Athény přišly o svou říši, Sparta sice získala převahu, ale nedokázala vytvořit stabilní systém, který by dlouhodobě sjednotil řecký svět pod její vládou. Navíc sama utrpěla za dlouhé roky obrovské ztráty. Spartská nadvláda se začala rozpadat už v následujících desetiletích. Řecko čekaly další války mezi Spartou, Athénami, Thébami a jejich spojenci. Neustálé konflikty postupně oslabovaly tradiční řecké městské státy.
O necelé století později se objevil nečekaný vyzyvatel. Svojí jednoznačnou převahu nad oslabenými městy ukázala opomíjená Makedonie. Za vlády Filipa II. a následně Alexandra Velikého se celý řecký svět dostal pod makedonskou nadvládu.
Zdroj: Řecký zázrak - Vojtěch Zamarovský - Garamond - 2016 ; wikipedia.org
Autor: Petr Němeček
Štítky: #peloponeska valka
#sparta
#atheny
