Bitva u Aigospotamoi - jediný den, který zničil mocné Athény
> Starověk > Antické ŘeckoNa podzim roku 405 př. n. l. se na březích Helléspontu odehrála bitva, která navždy změnila dějiny antického Řecka. Po téměř třiceti letech vyčerpávající peloponéské války, ve které proti sobě stály dvě největší řecké mocnosti – Athény a Sparta, se blížil její konec. Přestože Athéňané stále disponovali jedním z největších loďstev své doby, během jediného dne přišly téměř o celé.
Rok před bitvou se Athénám podařilo zvítězit v námořní bitvě u Arginuských ostrovů. Přestože přišly o část loďstva, uštědřily Spartě těžkou porážku a zachránily svou vedoucí pozici v Egejském moři. Šance na obrat ve válce však samy zmenšily, když po návratu nechaly popravit šest vítězných stratégů včetně syna známého státníka Perikla.
Sparta se ale z porážky vzpamatovala, začala obnovovat své loďstvo a jeho velením pověřila svého nejschopnějšího admirála Lýsandra. Ten měl nejen vojenský talent, ale také podporu perského prince Kýra Mladšího. Persie totiž samozřejmě těžila z toho, že se řecké státy navzájem válkou oslabují. Kýros Spartě poskytoval peníze na stavbu lodí i výplaty posádek. Díky tomu mohli Sparťané udržovat silnou flotilu, která byla schopna Athéňanům čelit.
Lýsandros dobře věděl, že klíčem k vítězství nebude přímý útok na Athény, ale přerušení jejich zásobování. Athény měly mohutné dlouhé hradby z přístavu až do města. Klasické obležení tak nedávalo smysl - město mohlo být vždy zásobováno po moři. Většina obilí připlouvala do města z oblasti Černého moře přes úžinu Helléspont. Kdo ovládal tuto námořní cestu, mohl Athény doslova vyhladovět. Obležení tak muselo zahrnovat i námořní blokádu. Lýsandros tak obsadil strategicky položené město Lampsakos na asijském břehu Helléspontu, kde měl bezpečný přístav i dostatek zásob.
Athéňané brzy vyrazili blokádu prolomit. Zakotvili se svou flotilou na protějším evropském břehu u místa zvaného Aigospotamoi, což v překladu znamená "Kozí řeky". Jejich poloha však měla jednu zásadní nevýhodu – nešlo o skutečný přístav, ale o otevřenou kamenitou pláž. Lodě bylo nutné po každém dni vytahovat na břeh a posádky si musely obstarávat zásoby v okolí.
Athénská flotila čítala přibližně 180 triér, kterým velelo několik stratégů. Spartská flotila měla podobnou sílu, pravděpodobně 170 až 180 triér, ale na rozdíl od Athéňanů podléhala jedinému veliteli – Lýsandrovi. Rozdíl nebyl ani tak v počtu lodí, jako v organizaci a disciplíně.
Athénští velitelé chtěli Spartu přinutit k rozhodující bitvě. Každé ráno proto vyplouvali přes úžinu, seřadili lodě do bojové formace před Lampsakem a vyzývali protivníka ke střetu. Lýsandros však odmítal bojovat. Jeho lodě zůstávaly bezpečně v přístavu a čekaly. Když Athéňané po několika hodinách zjistili, že se Sparťané nechystají vyplout, vraceli se zpět na svou pláž. Tato situace se opakovala několik dní po sobě.
Po přistání vytahovali Athéňané lodě na břeh a posádky se rozcházely do okolí hledat potravu a vodu. Tábor nebyl dobře opevněný a mezi jednotlivými veliteli panovaly spory o další postup. Podle některých antických autorů je dokonce bývalý athénský vojevůdce Alkibiadés varoval, že jejich postavení je nebezpečné a měli by se přesunout do bezpečnějšího přístavu v nedalekém Sestu. Ostatní athénští stratégové však jeho radu odmítli.
Lýsandros několik dní pečlivě sledoval stejný rytmus protivníka a ověřoval si, že Athéňané po návratu pokaždé ztrácejí ostražitost. Jakmile si byl jistý, že jejich chování je předvídatelné, rozhodl se udeřit. Pátého dne se situace opakovala stejně jako předtím. Athénská flotila znovu vyplula před Lampsakos, Sparťané nevyrazili a Athéňané se odpoledne vrátili na svou pláž. Jakmile se většina posádek rozešla do okolí, vyrazil Lýsandros do útoku. Spartská flotila přeplula úžinu maximální rychlostí a zastihla Athéňany naprosto nepřipravené. Většina lodí ještě stála vytažená na břehu nebo nebyla obsazena posádkami. Jen málokteré se podařilo spustit na vodu. Následoval spíše jednostranný masakr než klasická námořní bitva.
Spartští hoplíté obsazovali jednu triéru za druhou. Některé byly zajaty bez boje, jiné se pokusily uniknout, ale většinou marně. Pouze stratégovi Konónovi se podařilo s asi osmi loděmi prorazit z obklíčení a uprchnout na Kypr. Ze 180 athénských triér padla naprostá většina do spartských rukou. Antické prameny uvádějí, že Sparťané zajali kolem 160 lodí, což představovalo téměř celé athénské loďstvo.
Stejně drtivé byly i ztráty na lidských životech. Do zajetí padly tisíce athénských námořníků a vojáků. Lýsandros nechal popravit přibližně 4 000 zajatců, které považoval za odpovědné za předchozí krutosti páchané během války. Během jediného odpoledne tak Athény přišly o téměř celé své loďstvo i velkou část zkušených námořníků.
Porážka u Aigospotamoi měla velké a rychlé následky. Athény sice stále mely mohutné hradby a jejich obyvatelé byli odhodláni pokračovat v odporu. Bez loďstva však ztratily možnost chránit své obchodní cesty a zásobovat město potravinami.
Lýsandros začal systematicky dobývat athénské spojence po celém Egejském moři. Města jedno po druhém přecházela na spartskou stranu nebo byla donucena kapitulovat. Zároveň byla přerušena doprava obilí z oblasti Černého moře, na níž byly Athény zcela závislé.
Na jaře roku 404 př. n. l. dorazila spartská vojska k samotným Athénám. Město bylo obleženo z pevniny i z moře. Zásoby rychle docházely a mezi obyvateli začal brzy narůstat hlad. Po několika měsících Athény kapitulovaly. Jednou z podmínek míru bylo zboření slavných Dlouhých hradeb spojujících město s přístavem Pireem, vydání zbylých válečných lodí a rozpuštění athénské námořní říše (Délský spolek). V Athénách byla dosazena vláda známá jako Třicet tyranů.
Bitva u Aigospotamoi tak rozhodla o osudu peloponéské války. Jediný promyšlený úder připravil nejsilnější námořní mocnost tehdejšího Řecka o loďstvo, spojence i postavení, které budovala po několik desetiletí.
Zdroj: Řecký zázrak - Vojtěch Zamarovský - Garamond - 2016 ; wikipedia.org
Autor: Petr Němeček
Štítky: #bitva
#peloponeska valka
#atheny
#sparta
