Bitva u Arginuských ostrovů: Athény popravily vlastní vítěze
Před 1 minutou > Starověk > Antické ŘeckoV létě roku 406 př. n. l. se peloponéská válka chýlila ke svému závěru. Po více než čtvrtstoletí neustálých bojů byly Athény vyčerpané, jejich finance se tenčily a spartská flotila postupně získávala převahu na moři. Zdálo se, že pád athénské námořní říše je jen otázkou času. Právě tehdy však Athéňané dokázali zvítězit v jedné z největších námořních bitev starověku – u Arginuských ostrovů. Jejich triumf však měl hořkou příchuť. Krátce po návratu domů byli velitelé vítězné flotily obviněni z hrubého selhání a většina z nich skončila na popravišti.
Peloponéská válka mezi Athénami a Spartou trvala již téměř pětadvacet let. Nejdříve měly navrch Athény díky své mocné flotile (spolková flotila mnoha států), zatímco Sparta dominovala na souši. Zlom však nastal, když Sparta získala finanční podporu od Perské říše. Díky perskému zlatu mohla vybudovat silné loďstvo, které začalo úspěšně konkurovat Athéňanům. V roce 406 př. n. l. velel spartské flotile schopný vojevůdce Kallikratidás, který dosáhl několika významných úspěchů a zablokoval athénského velitele Konóna s přibližně sedmdesáti triérami v přístavu Mytiléné na ostrově Lesbos. Pro Athény to byla kritická situace. Pokud by byla Konónova flotila zničena, město by přišlo o podstatnou část svého loďstva.
Athénská lidová shromáždění si kritickou situaci dobře uvědomovala a reagovala mimořádnými opatřeními. Město nechalo postavit nové lodě v rekordním čase a sáhlo i ke krokům, které byly kdykoliv jindy byly nemyslitelné - do služby byli povoláni nejen občané, ale také otroci. Těm byla za účast ve válce přislíbena svoboda. Díky této mobilizaci se podařilo sestavit flotilu přibližně 150 triér, které měly vyplout na pomoc obleženému Konónovi a jeho lodím.
Námořní bitva triém. , Vygenerována pomocí Open AI Images 2.0
Velení bylo svěřeno hned osmi stratégům. Mezi nimi nebyl jediný vrchní velitel, ale rozhodnutí přijímali společně. Athéňané měli demokracii zkrátka v krvi. Tento systém měl zabránit přílišné koncentraci moci. V kritické situaci však představoval i určitou nevýhodu v rychlosti rozhodování. Proti nim stála spartská flotila o síle přibližně 120 triér. Přestože měli Sparťané méně lodí, jejich posádky byly zkušenější a jejich velitel patřil mezi nejlepší námořní stratégy své doby.
K rozhodujícímu střetu obou městských států došlo poblíž malých Arginuských ostrovů u západního pobřeží Malé Asie. Athénští velitelé si uvědomovali, že Sparta často využívá osvědčený manévr známý jako diekplús. Ten spočíval v rychlém proniknutí mezi linii nepřátelských lodí a následném útoku na jejich boky nebo záď, kde byly starověké triémy nejzranitelnější.
Aby této taktice zabránili, zvolili Athéňané neobvyklé uspořádání své flotily. Lodě vytvořily dvě souběžné linie, které měly zabránit spartským plavidlům v průniku skrz první linii. Šlo o poměrně odvážné řešení, které sice rapidně snižovalo délku bojové linie, ale výrazně zvyšovalo její odolnost proti oblíbeným spartským manévrům. Díky početní přesile si to mohli Athény dovolit. A ukázalo se, že šlo o rozhodnutí, které mělo průběh celé bitvy zásadně ovlivnit.
K boji došlo v odpoledních hodinách. Obě flotily se střetly na otevřeném moři, kde mohly naplno využít rychlost i obratnost svých triér. Zpočátku se Sparťané pokoušeli opakovaně prorazit athénskou sestavu svým oblíbeným manévrem. Dvojitá linie však fungovala výborně. Spartské lodě nenacházely mezery, kterými by mohly proniknout, a byly nuceny svádět přímé střety, v nichž se početní převaha Athéňanů začala projevovat. Jednotlivé triémy do sebe narážely bronzovými klouny, lámaly vesla protivníků a snažily se poškodit jejich boky. Jakmile byla některá loď znehybněna, následoval boj muže proti muži na její palubě.
Rozhodující okamžik přišel ve chvíli, kdy byla loď spartského velitele Kallikratidy obklíčena. Podle antických pramenů během boje spadl do moře a v těžkém brnění se utopil. Smrt vrchního velitele měla na morálku Sparťanů okamžitý dopad. Bez jasného velení se jejich formace začala rozpadat. Athéňané postupně získávali převahu a donutili protivníka k ústupu.
Athéňané přišli pouze o 25 triér, zatímco Sparťané ztratili kolem 70 lodí, tedy více než polovinu celé své flotily. Mnoho dalších plavidel bylo poškozeno natolik, že pro další boje byla nutná rozsáhlá oprava. Ztráty na životech byly značné. Přesné počty neznáme, ale v moři skončily tisíce veslařů, námořníků i vojáků. Vítězství Athén bylo jednoznačné a zároveň se podařilo prolomit blokádu Mytilény. Konón se svou flotilou byl zachráněn a spartské námořnictvo utrpělo jednu z největších porážek celé války. Po vojenské stránce šlo o mimořádný úspěch, který Athénám poskytl v těžké situaci naději, že by ještě mohly průběh celé války zvrátit.
Bitva však měla nečekanou dohru. Po boji athénští velitelé rozdělili své síly. Část lodí měla pronásledovat ustupující Sparťany a druhá část dostala za úkol zachránit posádky potopených athénských triér a vyzvednout těla padlých k pohřbu. Avšak dříve než bylo možné záchrannou akci zahájit, přišla prudká bouře. Rozbouřené moře znemožnilo manévrování lodí a tisíce trosečníků zůstaly bez pomoci. Mnoho z nich ve vodě zemřelo a jejich tělo se nikdy nenašlo. V řecké společnosti přitom bylo důstojné pohřbení padlých považováno za posvátnou povinnost. Skutečnost, že těla zůstala v moři, vyvolala v Athénách obrovské pobouření.
Po návratu flotily tak byli stratégové obviněni, že zanedbali záchranu svých mužů. Velitelé se hájili tím, že jim v tom zabránila bouře, a odpovědnost za samotnou záchrannou akci nesli pověření podřízení velitelé. Celý proces, tak jak bylo v Athénách obvyklé, mělo rozhodnout lidové shromáždění.
Šest přítomných velitelů bylo odsouzeno (společně, což odporovalo soudním zvykům) k smrti a následně popraveno. Dva další se soudu vyhnuli tím, se do Athén nevrátili. Jedním z popravených byl i Periklés mladší, syn největšího Athénského rodáka Perikla. Známý filozof Sókratés, který tehdy zastával funkci člena předsedající rady, se odmítl podílet na nezákonném způsobu hlasování. Přesto rozsudku nedokázal zabránit. Historikové často považují tento proces za jeden z největších justičních omylů athénské demokracie.
Přestože Athény u Arginuských ostrovů vybojovaly velké vítězství, jejich dlouhodobá strategická situace se nijak zásadně nezlepšila. Popravou zkušených velitelů přišlo město o část nejzkušenějšího námořního velení právě ve chvíli, kdy ho nejvíce potřebovalo. Již následujícího roku utrpěla athénská flotila drtivou porážku v bitvě u Aigospotam. Sparta tak získala rozhodující převahu i na moři, Athény byly kompletně obleženy a roku 404 př. n. l. kapitulovaly, čímž skončil dlouhý konflikt dnes známý jako peloponéská válka.
Zdroj: Řecký zázrak - Vojtěch Zamarovský - Garamond - 2016 ; wikipedia.org
Autor: Petr Němeček
Štítky: #bitva
#atheny
#sparta
#peloponeska valka
