Délský spolek: Jak se z řeckého spojenectví zrodil athénský imperialismus
> Starověk > Antické ŘeckoKdyž Řekové na počátku 5. století př. n. l. odrazili perskou invazi, neznamenalo to konec nebezpečí. Perská říše stále zůstávala největší mocností tehdejšího východního Středomoří a řecká města v Egejské oblasti se oprávněně obávala dalšího útoku. V důsledku této situace vznikla první obdoba NATO v lidské historii - Délský spolek, aliance desítek řeckých měst vedená Athénami.
Délský spolek (někdy také nazývaný Délská liga) vznikl přibližně v letech 478–477 př. n. l., krátce po řeckém vítězství nad Peršany. Sparta, která do té doby hrála hlavní úlohu v pozemním boji proti Persii, se stále více soustředila na Peloponés. Námořnictvo nikdy nebylo její silnou stránkou. V Egejském moři proto převzaly iniciativu Athény.
Ke spolku se připojily především řecké obce a ostrovy v Egejském moři a na pobřeží Malé Asie, které byly nejvíce ohroženy případnými dalšími perskými útoky. Každý člen měl přispívat k obraně společným loďstvem nebo se mohl vyplatit penězi. Výše finančního příspěvku, známého jako foros, byla stanovována individuálně podle možností jednotlivých obcí. Společná pokladnice spolku se nacházela na posvátném ostrově Délos, podle něhož získalo celé spojenectví své moderní označení.
Ostrov měl zároveň symbolizovat, že nejde o athénskou říši, ale o společenství rovnoprávných spojenců. Tak tomu však nikdy nebylo, Athény měly od počátku výjimečné postavení. Disponovaly nejsilnějším loďstvem a jejich stratégové vedli společné vojenské operace. Právě tato převaha se měla postupně stát základem jejich úplné nadvlády.
Zpočátku spolek skutečně fungoval jako vojenská aliance namířená proti Persii. Athénské loďstvo pokračovalo v útocích na perské pozice a postupně vytlačovalo Peršany z velké části Egejského moře. Problém nastal ve chvíli, kdy některé členské státy přestaly chtít přispívat. Se slábnoucí Persií se státy přestávali cítit ohrožené. Athény navíc stále více vyžadovaly peněžní příspěvky místo dodávání vlastních lodí. Pro menší města to bylo pohodlnější, ale zároveň tím posilovala athénská flotila, protože Athény mohly za vybrané peníze udržovat a rozšiřovat vlastní loďstvo. Když se některý člen pokusil ze spolku vystoupit, Athény mu to nedovolili. Významným příkladem byl ostrov Naxos, který se pokusil alianci opustit přibližně v první polovině 5. století př. n. l. Athéňané proti němu zasáhli vojensky a donutili jej zůstat. Spolek se tak začal měnit. Jeho členové již nebyli zcela svobodnými spojenci – stále více připomínali Athénám podřízená území.
Významným krokem, který dobře ilustroval změnu ve spolku, bylo přestěhování pokladnice z Délu přímo do Athén v roce 454 př. n. l. Formálním důvodem bylo zvýšení bezpečnosti během války s Persií, skutečný význam tohoto rozhodnutí však byl mnohem větší. Athény nyní získaly přímou kontrolu nad společnými financemi. Z prostředků spolku financovaly nejen válku proti Persii, ale postupně také vlastní rozsáhlé projekty. Část peněz například pomáhala financovat monumentální stavební program na athénské Akropoli.
Řecké lodě. , Vygenerováno pomocí Open AI Images 2.0
Pro ostatní členy spolku bylo stále obtížnější se tvářit, že jde o rovnoprávné spojenectví. Athény rozhodovaly o využití společných prostředků, udržovaly vojenskou převahu a zasahovaly proti městům, která se pokoušela vymanit z jejich kontroly. V průběhu 5. století př. n. l. se tak Délský spolek proměnil v něco, co bychom dnes označili za athénskou námořní říši. Členové stále odváděli tribut, ale jejich samostatnost byla stále menší. Athény zároveň využívaly svou moc k prosazování vlastních politických zájmů.
Původní důvod existence spolku – boj proti Persii - navíc postupně ztrácel na významu. Perská hrozba už nebyla stejná jako v době invaze Xerxa I. Přesto Athény na existenci své říše trvaly. Její zdroje jim poskytovaly peníze, lodě, vojáky i politický vliv. Pro Athény spolek představoval jen samé výhody.
Délský spolek tak představuje pozoruhodný historický příklad toho, jak se může původně dobrovolné spojenectví změnit v nástroj nadvlády. Athény jej nevytvořily jako říši. Postupně však získaly takovou moc, že pro většinu členů přestalo být skutečně možné svobodně odejít.
Avšak i athénská moc nakonec narazila na ještě silnějšího protivníka. Peloponéský spolek - Spartu a její spojence. Peloponéská válka, která začala roku 431 př. n. l., postupně athénskou říši vyčerpávala. Rozhodující ranou se stala porážka athénského loďstva u Aigospotamoi roku 405 př. n. l. O rok později byly Athény nuceny kapitulovat. Délský spolek tím fakticky zanikl. Athény přišly o většinu své námořní moci i o rozsáhlou síť spojenců, kterou budovaly téměř tři čtvrtě století.
Příběh Délského spolku tak začal jako obranné spojenectví proti Persii a skončil jako jeden z nejvýraznějších příkladů imperialismu ve starověku. Jeho historie zároveň ukazuje, jak snadno se může rovnováha mezi spojenci změnit, pokud jeden z nich získá výraznou vojenskou a finanční převahu.
Zdroj: Řecký zázrak - Vojtěch Zamarovský - Garamond - 2016
Autor: Pavel Koubík
Štítky: #atheny
#recko-perske valky
