Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Významní římští císařové: #0 Gaius Julius Caesar

16.7.2019, 14:35 > Starověk > Antický Řím

Tímto článkem započneme novou sérii, ve které se představíme nejdůležitější římské císaře. Život každého z nich by vydal na několik knih, proto půjde o velice zjednodušené pojetí, které má za cíl vás seznámit s nejdůležitějšími životními okamžiky těchto velkých mužů.

Pokud mluvíme o římských císařích, nemůžeme začít nikde jinde než u Gaia Julia Caesara. Dopustíme se tím sice historické chyby, ale není možné tohoto velikána opomenout. Caesara totiž určitě nemůžeme označovat prvním římským císařem, ikdyž je to velmi rozšířený názor. Prvním koho tak můžeme nazvat je až jeho adoptivní syn Gaius Oktavián, známý jako císař Augustus.


Socha ve Vatikánském muzeu.
Socha ve Vatikánském muzeu. Zdroj: wikipedia.org


Samotné slovo císař však s Caesarem souvisí velmi blízce. Z tohoto jména se po jeho smrti stal titul, kterým se císaři označovali (Augustus jako IMPERATOR CAESAR DIVI FILIVS AVGVSTVS). Tento titul se pod různými tvary přenesel následně do celého světa. Ze jména Caesar tak vznikly tituly Císař, Car, nebo německý výraz Kaiser. Ten je kupodivu původnímu jménu nejblíže, současná výslovnost totiž vychází z pozdější středověké latiny. Jak tedy vyslovovali Caesarovo jméno jeho současníci? Písmeno C bylo obvykle vyslovováno jako K, a spojení "ae" jaké "ai", původní znění jména je tedy Kaisar, je to zvláštní představa že?


Nebezpečné mládí

Caesar se narodil v dnes krásně kulatém roce 100 př.n.l do slavné, ne však přiliš mocné patricijské rodiny Juliů, jejichž původ dle legend sahal až trojskému hrdinovi Aenea, jenž byl synem bohyně Venuše. Sám Caesar se tedy cítil byl potomkem bohů. Měl dvě sestry, které se obě jmenovali Julie, mnohem důležitějším příbuzným však byl jeho strýc, Gaius Marius. Šlo o jednoho z nejlepších vojevůdců Říma a velmi mocného politika, příbuzenský vztah s ním však Caesarovi později spíše uškodil.

Během Caesarova dospívání zažíval Řím neklidné období, dvě znepřáteléné frakce optimátů a populárů spolu sváděly politické boje. Vůdcem optimátů byl Lucius Cornelius Sulla, který s armádou vytáhl do boje proti Mithridatovi. Druhou skupinu, populáry, vedl právě Gaius Marius. Ten po Sullově odchodu do války převzal vládu nad Římem a prohlásil Sullu za veřejného nepřítele. Tne po se po vítězství nad Mithridatem vrátil do Říma se svou armádou, porazil populáry (Marius zemřel ještě před jeho návratem) a ustanovil se diktátorem.


Busta dikátora Sully.
Busta dikátora Sully. Zdroj: wikipedia.org


V tomto období začal Sulla stíhat všechny své nepřátele, mezi než se automaticky počítal i Cesaer díky svému příbuzenskému spojení s Mariem. Pouze díky zásahu jeho rodiny a vestálek mu Sulla daroval milost. Přišel však o všechno své dědiství a věno manželky Cornelie a byl nucen stáhnout se mimo Řím. Zamíříl na východ do Bithýnie, kde na dvoře krále Níkoméda získal první vojenské zkušenosti.

V roce 78 př.n.l. Sulla zemřel a Caesar se tak mohl bezpečně navrátit do Říma. Zde se věnoval kariéře veřejného obhájce a slavil velké úspěchy. Jeho řecnické schopnosti byly vyjímečné, dokonce sám největší řečník historie Cicero na něho pěl chválu. Aby se ještě více zlepšil v umění rétoriky, vydal se na ostrov Rhodos, kde studoval u vyhlášeného Apollónia Molóna.

K tomuto období se váže zajímavá událost. Caesar byl unesen kilikickými piráty a držen jako rukojmí kvůli výkupnému. Bylo za něho požadováno 20 talentů zlata, Caesar je ale přemlouval ať žádají nejméně 50 talentů. Během svého zajetí pirátům slíbil, že po propuštění je najde, zajme a ukřižuje. Ti se jeho slovům samozřejmě vysmáli. Jakmile byl propuštěn, shromáždil loďstvo, piráty vypátral a zajal. I přes odpor správce province je nechal ukřižovat, přesně tak jak jim slíbil.


Politický vzestup

Po návratu do Říma byl zvolen vojenským tribunem a odešel sloužit do Hispánie. K pobytu zde se váže jedna historika, kdy Caesar spatřil sochu největšího dosavatního vojevůdce - Alexandra Velikého. Caesar, kterému bylo v té době asi 32 let si postěžoval, že v jeho věku již Alexandr dobyl celý svět a on zatím nic nedokázal. To se však měl již brzy změnit a v očích historie se Gaius Julius Caesar postaví po bok nejznámějšího Makedonce.


Caesarova busta ve Vídeňském muzeu.
Caesarova busta ve Vídeňském muzeu. Zdroj: wikipedia.org


Po ukončení služby na západě se opět vrátil do Říma pracovat na své politické kariéře. Jeho dalším cílem byl titul pontifex maximus, nejvyšší velekněz. V rámci kampaně se Caesar značně zadlužil a získ tohoto titulu pro něho klíčovou záležitostí. Pokud by neuspěl, dluhy by ho pravděpodobně dohnaly k odchodu z Říma. Titul velekněze nakonec získal, ale jeho dluhy i tak zůstávaly na nepříjemně vysoké úrovni. Další veřejnou funkcí, kterou získal byl úřad praetora. Po ukončení funkčního období měl nastoupit v Hispánii jako správce provincie. Kvůli dluhům však odešel do svěřené provincie ještě před ukončením praetury (správa provincie se většinou velice finančně vyplatila). Za jeho dluhy se zatím zaručil Marcus Licinius Crassus, ke kterému měl Caesar politicky velmi blízko.

V Hispánii Caesar opět prokázal své vojenské vlohy. Na území dnešního Portugalska porazil kmen Iberů a Lusitánů. Po vojenských vítězstvích ho čekala bitva další, tentokrát politická. V Římě se ucházel o nejvyšší politickou funkci konzula. V poměrně nedůstojné volbě plné podplácení a zastrašování nakonec zvítězil. Díky své politické obratnosti se mu podařilo spojit dva dávné rivaly - svého přítele Crassa a Pompeia Velikého, kteří do té doby byly nepřátely. Ke zpečetění svazku jěště provdal svoji mladou dceru Julii za Pompeia. Tím vznikl známý první triumvirát, spolek tří nejmocnějších mužů v Římě, který ovlivňoval veškeré děni v republice.


Busty všech členů triumvirátu.
Busty všech členů triumvirátu. Zdroj: wikipedia.org


Tím si Caesar samozřejmě vytvořil velké množství nepřátel, kteří chtěli využít jeho aktivit na hraně zákona a po ukončení konzulátu ho obžalovat. Bylo obvyklé že konzul po skončení svého funkčního období obržel ke správě některou z římských provincií. Tito nepřátelé se tomu snažili zabránit, aby mohl být na území Říma stíhán, ale s pomocí svých mocných přátel dokázal Caesar pravý opak. Byly mu svěřeny provincie hned tři (Předalpská Galie, Zaalpská Galie a Ilýrie), ke kterým náležely 4 legie.


6 let v bojů v Galii

Jelikož provincie, které Caesar obdržel byly hraniční, umožnilo mu to expandovat dále a získat po Řím další území. Situace v Galii byla nestálá, většina kmenů bojovala proti sobě a situaci ještě zhoršovaly příchozí germánské kmeny, které překočily Rýn. Jako záminku využil útok na spojeneský kmen Haeduů. V následujících letech porazil tento skvělý vojevůdce v sérii bitev několik galských kmenů, například Helvéty, Belgy nebo Venety. Neomezil se však pouze na území Galie a vedl dvě výpravy do Germánie, za řeku Rýn. Dalším prvenstvím byly dvě výpravy do Británie, kam do té doby římská republika nevstoupila.

Těmito dobrodružstvími nezískaval pouze respekt a naprostou oddanost své armády, ale také obrovskou slávu v samotném Římě. Během tažení Caesar sepisoval své Zápisky o válce galské. Šlo o spisy psané velmi jednoduchou latinou aby byly srozumitelné pro většinu občanů, které oslavovaly jeho skutky. Jednoduchá forma a Caesarův styl popisu mu zajišťovaly slávu i za jeho nepřítomnosti. Dodnes jde o velice cenné historické materiály, často jediné zdroje informací k určitému tématu, například druidství. V textech však Caesar často přehání a vylepšuje svůj obraz, někdy si dokonce nepokrytě vymýšlí (například neexistující zvářata).


Vercingetorix se vzdává Caesarovi. Malba od Noëla Royera.
Vercingetorix se vzdává Caesarovi. Malba od Noëla Royera. Zdroj: wikipedia.org


Kritický byl rok 52 př.n.l, kdy se galskému načelníkovi Vercingetorigovi podařilo sjednodit větší množství kmenů a povstat proti římské nadvládě. Zvolil taktiku spálené země, čímž římské armádě značně zkomplikoval situaci. Nakonec ale jeho seběvědomí příliš vzrostlo a udělal zásadní chybu, odhodlal se postavit legiím v řádné bitvě. Proti skvěle vycvičeným vojákům jeho bojovníci nedokázali uspět a musel se stáhnout do mohutné pevnosti Alesie. Následné dobití Alesie bylo ukázkou vojenského génia Julia Caesara. Tím bylo zničeno největší nebezpečí a i přes menší vzpoury bylo území trvalo obsazeno a postupem času pořímštěno.

Díky šesti letům výbojů získal Caesar obrovské bohatství. Nejen že se zbavil svých dluhů ale stal se jedním z nejbohatších Římanů. Kromě penež mu vítězství přinesla obrovskou slávu mezi běžnými občany. Podle dobových popisů si podmanil 300 galských kmenů a získal pro republiku obrovské nové území. Nyní nastal čas na návrat do Říma.


Občanská válka

V domovském Římě se zejména mezi sénatory dobrému jménu netěšil. Pompeius čím dál více žárlil na jeho úspěchy v Gálii, roku 54. př.n.l navíc zemřela Caesarova dcera a Pompeiova manželka, což zničilo další vzájemné pouto. Když v roce 52. př.n.l zemřel Crassus v bitvě u Karrh, trimvirát zcela skončil. Senát nařídil Caesarovi návrat do Říma a rozpuštění armády. Tomu ale bylo jasné, že pokud toto udělá, bude svými politickými soupěři obžalován, odsouzen a pravděpodobně popraven.


Gnaeus Pompeius Magnus.
Gnaeus Pompeius Magnus. Zdroj: wikipedia.org


Zásadní a nevratný krok Caesar provedl, když s jedinou svojí legií překročil řeku Rubikon. Ta totiž značila hranice Itálie a žádný vojevůdce nesměl na území Itálie s armádou. V tu chvílí hrál o vše, a každému bylo jasné že potáhne na Řím. Jeho popularita mezi lidem ale byla obrovská a tak místo dobývání se mu města sama vydávala a vítala ho. Přestože senát v čele s Pompeiem měl početnější vojsko, šlo o čerstvě odvedené nováčky kteří se nemohli rovnat legionářským veteránům. , což se jim i přes Caesarovo pronásledování po Itálii podařilo.

Caesar se navrhl do žádného zběsilého útoku, rozhodl se nejdříve porazit vojsko věrné Pompeiovi, které bylo utábořeno v Hispánii. To se mu bez problému povedlo v bitvě u Ilerdy a když není neměl v zádech nepřátele mohl se věnovat Pompeiovi. Přeplul do Řecka kde s částí své armády nejdříve svedl bitvu u Dyrrhachia, která se za přesvědčivé vítězství určitě označit nedala. Následně se ale spojil s zbylou částí vojska která již dorazila z Itálie a v bitvě u Farsálu roku 48 př.n.l senátní vojsko jednoznačně porazil. Zajímavostí je že svým poraženým nepřátelům se nikdy nemstil a odpustil jim. Pompeius po bitvě uprchl do Egypta, kde byl ale ihned po příjezdu popraven z příkazu krále Ptolemaia XIII, který doufal, že se tak zavděčí Caesarovi.


Busta královny Kleopatry.
Busta královny Kleopatry. Zdroj: wikipedia.org


Bylo to ale přesně naopak, Caesar zuřil nad vzaždou svého dávného přítele a patrně i kvůli tomu se v probíhajícím konfliktu egyptských královských sourozenců přidal na stranu Kleopatry. V tzv. Alexandrijské válce nejdříve neslavil úspěchy, ale po připlutí dalších posil Ptolemaia přesvědčivě porazil a na egyptský trůn dosadil Kleopatru, která mu následně porodila syna jménem Ptolemaius XV. Caesar. V následujících dvou letech svedl ještě několik bitev se zbytky republikánského vojska, kde vždy jednoznačně zvítězil. Roku 45 př.n.l. byly republikáni definitivně poraženi a občanská válka tak škončila.


Konec nejslavnějšího Římana

Po návratu do Říma byl Caesar zahrnut mnoha poctami, byl opakovaně zvolen konzulem, bylo mu udělěno právo na nošení roucha triumfátora a získal titul doživotního diktátora. Byly dokonce raženy mince s jeho podobiznou, jakožto žijícího Římana, což se stalo poprvé od vzniku republiky.


Mince s portrétem Gaia Julia Caesara.
Mince s portrétem Gaia Julia Caesara. Zdroj: wikipedia.org


Svými činy neustále popuzoval senátory, naopak ale mezi běžnými obyvately se tešil velké úctě. Zavedl mnoho reforem které výrazně zlepšili život lidí. Během své krátké vlády uskutečnil mnoho důležitých činů, mezi dva hlavní patří zavedení nového kalendáře v roce 46.př.n.l. Tento juliánský kalendář již měl 365 dní a přestupné roky a platil až do roku 1582. Druhým důležitým činem byla adopce Gaia Octavia za svého syna a dědice. Pod tímto jménem se skrývá budoucí první císař Říma Augustus.

Obavy senátorů z toho, že se Caesar prohlásí králem neustále vzrůstaly. Nakonec se vytvořila skupina asi 60 senátorů v čele s Marcem Juniem Brutem, kteří sami sebe nazývali osoboditelé. Ti vytvořili plán na zavrazdění Caesara v Pompeiově divadle, do kterého ho pod záminkou zasedání senátu vylákali. Přestože se k Caesarovi dostali určité varující indicie, ignoroval je a na zasedání se dostavil.


Obraz zavřazdění Caesara z roku 1865.
Obraz zavřazdění Caesara z roku 1865. Zdroj: wikipedia.org


První kdo zaútočil byl Servilius Casca, poté již sebrali odvahu i osatní a Caesar klesl s mnoha bodnými ranami. Údajná poslední slova "I ty, Brute?" jsou pouze Shakespearovu invencí z jeho dramatu. Skutečná poslední slova toho velkého muže nejsou známá. Po vraždě ve městě vypukl zmatek, protože atentátníci neměli žádný konkrétní plán na převzetí vlády. Dějiny ukázaly, že jejich smělý čin nevedl ke staletím míru v republice, ale k další občanské válce a následnému pádu republiky a vzniku nového císařství.

Štítky:



Mohlo by vás zajímat

Největší Římská porážka? Bitva u Karrh Největší Římská porážka? Bitva u Karrh
Pretoriáni - ochrana i hrozba pro císaře Pretoriáni - ochrana i hrozba pro císaře
Co to doopravdy byla decimace? Co to doopravdy byla decimace?