Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Proč Římané využívali krutý trest smrti ukřižováním?

8.12.2020 > Starověk > Antický Řím

Ukřižování je dnes téměř výlučně spojeno s mučednickou smrtí Ježíše Krista, v antickém Římě to byl ale poměrně běžný trest. Ve své době nešlo o žádnou zvláštní událost a podobných poprav se po celé říší každý rok odehrály stovky, možná tisíce. Odkud se tento brutální způsob popravy vzal, a proč byl využíván místo rychlejší a jednodušší popravy například setnutím hlavy?


Ukřižování jako způsob popravy rozhodně není římský vynález. Jako s většinou věcí pouze tento trest převzali od jiných národů a zdokonalili pro své použití. Zmínky o popravách na kříži máme prakticky od všech starověkých civilizací. Ta patrně nejstarší je z roku 519 př.n.l., kdy perský král Dareios I. nechal v Babylonu ukřižovat přes 3 tisíce svých odpůrců. Ani největší ze starověkých vojevůdců, Alexandr Makedonský se neštítil použít tento krutý trest. Po dlouhém obléhání města Týros, které zkomplikovalo jeho tažení směrem na Egypt, nechal ukřižovat 2000 přeživších obránců.


Alexamenovo graffiti, nejstarší znázorněné ukřižování vyryté ve zdi.
Alexamenovo graffiti, nejstarší znázorněné ukřižování vyryté ve zdi. Zdroj: wikipedia.org, Unknown author, Public domain


Římané patrně tento způsob popravy přebrali od Kartáginců, kteří ho také pro nejhorší zločince využívali. Právě Římané pak ukřižování proslavili nejvíce, nebáli se ho totiž využívat v často obludných rozměrech. Po porážce vzbouřeného gladiátora Spartaka a jeho armády otroků, nechal vítězný římský vojevůdce Marcus Licinius Crassus ukřižovat přes 6 tisíc přeživších otroků. Kříže s odsouzenci lemovaly hlavní římskou silnici Via Appia v délce 200 kilometrů.

Ukřižování nebylo vždy na kříži

Samotný kříž nemusel být vždy ve tvaru kříže jak je obvykle vyobrazován. Mohlo jít pouze o svislý trám zasazený do země, ruce popraveného pak nebyly nataženy do stran, ale nahoru nad hlavu. Obvyklejší varianta však byla s dalším příčným trámem. Na tom měl odsouzený přibity ruce kovovými hřeby dlouhými přes 11 centimetrů. Na křesťanských malbách a sochách jsou hřeby obvykle chybně umístěny v dlaních. Tento omyl patrně vznikl chybným překladem původních historických pramenů z řečtiny. Ruce byly pravděpodobně přibity k trámu v oblasti zápěstí. Obdobně byly nohy přibíjeny v oblasti kotníku. Někdy mohly být nohy pod koleny záměrně rozdrceny palicí. Tento na první pohled brutální akt měl však zcela opačný smysl. Díky nemožnosti vzepřít se na nohou umíral odsouzený kratší dobu.

Co to doopravdy byla decimace?

Co to doopravdy byla decimace?

Decimace, slovo latinského původu můžeme často slyšet i dnes. Většinou je to však ve zkresleném významu. Není proto na škodu připomenout si, co vlastně decimace byla.

V latině je toto slovo decimatio - odvoz... celý článek


Takto potrestaný nešťastník mohl na kříži umírat několik hodin ale i několik dní. Vše záleželo na dalších okolnostech, zejména pak na jeho předchozí fyzické kondici. Samotnému ukřižování často předcházel jiný fyzický trest, například bičování. Na kříž tak mohl být odsouzený přibíjen již prakticky polomrtvý, díky čemuž se utrpení na kříži zkrátilo. Samotná smrt pak mohla mít vícero příčin, například selhání srdce nebo hypovolemický šok. Nejčastěji se však uvádí udušení. Jakmile se odsouzenec již nemohl udržet na rukou či nohou, váha jeho svěšeného těla mu nedovolila se dostatečně nadechnout. Bylo tak nutné se neustále rozhodovat mezi bolestí při vzepření na rukou a nemožností dýchat. Jakmile byla únava a bolest příliš velká, brzy následovala smrt udušením.


Ukřižovaní otroci, Fjodor Bronnikov (1878).
Ukřižovaní otroci, Fjodor Bronnikov (1878). Zdroj: wikipedia.org, Fyodor Bronnikov, Public domain


Proč potřebovali Římané takto brutální trest? Nestačilo by jednodušší a rychlejší setnutí odsouzencovi hlavy? Tato brutalita měla v očích Římanů svůj smysl. Tehdejší situace byla značně odlišná od toho, na co jsme dnes zvyklí. Policie nebo armáda je nyní schopná zasáhnout kdekoliv na území státu do maximálně několika hodin, častěji během pár minut. Pokud však vznikl problém na nějakém vzdálenějším území římské říše, jednotkám mohlo trvat měsíce, než se do dané oblasti přemístily. Pro případné vzbouřence, nebo kriminálníky nepředstavovala často římská moc okamžitou hrozbu.

Z toho důvodu bylo nutné, aby tresty byly skutečně odrazující a také veřejné. Aby svojí brutalitou uvízly v hlavě všem přihlížejícím a odrazovaly je od porušení římských zákonů i v době, když jsou již jednotky pryč. Taktéž v případě trestaných otroků byl z římského pohledu nutný krutý druh trestu. Otroci často žili v nelidských podmínkách a proti týrání svých pánů nepředstavovala bezbolestná smrt tak hroznou alternativu.


Objevené pozůstatky nohy ukřižovaného muže.
Objevené pozůstatky nohy ukřižovaného muže. Zdroj: wikipedia.org, Rubén Betanzo S., Public domain


Důležitá byla v tomto případě i příslušnost ke společenské vrstvě. Římskému občanovi sice mohl být udělen trest smrti, ale občan nikdy nemohl být ukřižován. Nedá se však říci, že by i přesto všichni Římané s takto krutými tresty souhlasili. Patrně nejznámější římský řečník Cicero ukřižování označoval jako "nejkrutější a nechutný trest".
Autor: Jiří Klaus
Štítky:
Vstoupit do diskuze ()

Líbil se Vám článek? Sledujte nás
Přidat na Seznam.cz



Mohlo by vás zajímat

Římská božstva, #3 Příchod nových bohů Římská božstva, #3 Příchod nových bohů
Vznik a počátky demokracie v antickém Řecku Vznik a počátky demokracie v antickém Řecku
McDonald's v Pompejích? Jak vypadal fast food ve starověku McDonald's v Pompejích? Jak vypadal fast food ve starověku


Prosím, vypněte si blokování reklam na této stránce.

Pouze díky reklamě Vám můžeme přinášet zajímavé články jako tento


Zavřít