V bitvě u Platají se Řekové pomstili za masakr u Thermopyl a vypálení Athén
9.2.2021 > Starověk > Antické ŘeckoPřestože dnes jsou bitvy u Thermopyl a Salamíny oslavovány jako velká řecká vítězství, ve své době ještě o vítězi Řecko-Perské války zdaleka nebylo rozhodnuto. I přes značné ztráty disponoval perský král Xerxes stále násobně větší silou, než mohly dát dohromady řecké městské státy. Obě zmíněné bitvy však do srdce perského krále zasadily strach. Právě ten ho dost možná přivedl k rozhodnutí, díky kterému se dějiny odvíjely tak, jak je dnes známe.
Když Peršané roku 480 př.n.l. navzdory obrovské přesile prohráli námořní bitvu u Salamíny, nešlo pouze o ztrátu vojáků a válečných lodí. Námořní převaha byla zásadní faktor pro zásobování obrovského množství mužů, kteří se účastnili válečného tažení. Pokud Xerxes nemohl své vojáky dostatečně zásobovat, rozumně se obával riskovat další postup do nitra řeckého území. Rozhodl se tak stáhnout s většinou svého vojska zpět do Persie.
V Řecku zanechal pouze menší část své armády, jejímž velitelem ustanovil Mardonia. Jeho úkolem bylo následujícího roku, jakmile vhodné počasí dovolí další válečné operace, pokračovat v tažení na jih Řecka. A tak také Mardionius, se svojí asi 50 tisícovou armádou učinil. Skutečně se mu podařilo dosáhnout menších úspěchů, například podruhé dobyl a vyplenil Athény. Jeho hlavní snahou však bylo vrazit klín mezi jednotlivé městské státy, zejména Spartu a Athény. V tom ale naprosto neuspěl. Naopak, větší i menší státy se sjednotily a začaly čelit perskému nepříteli společně.
K rozhodujícímu střetu došlo roku 479 př.n.l. poblíž města Plataje. Hlavní silou spojené řecké armády bylo asi 5000 spartských a 8000 athénských hoplítů. Menší vojenské jednotky pak poskytl Korint, Tegea a další méně významná města. Vojevůdci na obou stranách věděli, že hlavní roli v nadcházející bitvě bude hrát místo, kde se armády setkají. Řekové se potřebovali vyhnout otevřené planině, kde by získala perská jízda rozhodující výhodu. Vyčkávali tak na své strategické pozici a nechávali první kroky na Peršanech. Šlo o rozumné rozhodnutí. Řecká armáda neměla kam spěchat, neustále jí totiž přicházelo více posil z dalších městských států.
Výjev z bitvy na reliéfu Athénina chrámu v Athénách. Zdroj: wikipedia.org, British Museum, Public domain
Po mnoho dnů se situace příliš neměnila, žádná z armád nechtěla opustit svoji pozici. Docházelo tak spíše jen k soubojům menších skupin, nebo symbolickému ostřelování lučištníky. Po několika dnech však perský velitel Mardonios zjistil, že Řekové ve svém táboře nemají zdroj pitné vody. Veškerou vodu dováželi ze vzdálenějšího pramene vozy, na které začali Peršané následně útočit.
S každým dalším dnem se tak situace v řeckém táboře zhoršovala. Dvanáctého dne tak řecký velitel Pausaniás rozhodl stáhnout po závojem noci svoje vojsko do blízkého města Plataje. I přes svůj dobrý výcvik však celá řecká armáda nedokázala složitý ústupový manévr provést dostatečně rychle. S prvním světlem dalšího dne tak Peršané uviděli poslední ustupující jednotky nepřátel. Mardonios neváhal a vydal rozkaz k okamžitému útoku.
Bitva u Marathonu ukázala sílu řecké falangy
Marathon, slovo, které zná každý. Ne každý již ale ví, že název tohoto závodu byl odvozen od bitvy, která se odehrála 14. září 490 př.n.l. Následky bitvy u Marathonu byly opravdu dalekosáhlé. O několik let pozd... celý článekSituace se pro Řeky nevyvíjela vůbec dobře. Nebezpečí jako první zpozorovali Sparťané, přesouvající se na konci vojska. Společně s vedle pochodujícími Tegejci vytvořili bojovou linii, na kterou zaútočila perská jízda včetně Mardoniovi osobní gardy. Rychle se začaly navracet i ostatní řecké jednotky, střed celé bojové linie narychlo vytvořili Korinťané a druhé křídlo chránili Athéňané.
Peršané soustředili hlavní sílu do středu, kde očekávali nejslabší jednotky. Jejich strategie fungovala vojáci z Korintu začali ustupovat. Byli zatlačeni tak hluboko že se zcela oddělili od Spartské armády, která pevně držela svoji pozici. Pro rozdělenou řeckou armádu se situace začínala stávat zoufalou, když došlo k nečekanému obratu.
Hoplít bojující proti Peršanovi na malbě z 5. st. př.n.l. Zdroj: wikipedia.org, Ελληνικά: ΆγνωστοςFrançais : Coupe attribuée au Peintre de Triptolème., Public domain
Již značně oslabené vojsko Tegejců bojujících společně se Spartskými válečníky si povšimlo blízkosti nepřátelského velitele. Ve zběsilém útoku se Tegejci vyřítili na jeho osobní gardu a začali se probojovávat k perskému vojevůdci. Další perské jízdní oddíly si všimly nebezpečí a vydaly se Mardoniovi na pomoc, ale byly zastaveny neprostupnou falangou Sparťanů, která se vydala statečným Tegejcům na pomoc.
Hrdinným tegejským vojákům se za cenu obrovských ztrát podařilo zabít perského velitele Mardonia. Ztráta vůdce zcela zlomila perskou morálku a vojsko začalo v panice ustupovat. Ústup se brzy změnil v nekoordinovaný útěk, při kterém byla pobita naprostá většina Peršanů. Tím byly zničeny poslední pozůstatky Xerxovy armády na řecké půdě. Bitva u Platají znamenala obrat v řecko-perských válkách, ukončila perskou invazi a byli to naopak sjednocení Řekové, kdo se vydali do ofenzívy a začali osvobozovat další a další města pod perskou navládou.
Autor: Jiří Klaus
Štítky: #sparta
#atheny
#recko-perske valky
#persie
#falanga
#bitva