Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Rytíři z Malty zastavili expanzi muslimů do středozemí

11.9.2019, 10:55 > Středověk > Blízký východ

Velké obléhání Malty z roku 1565 je jednou z klíčových bitev mezi křesťanskou Evropou a expanzivní Osmanskou říší. Tato událost je poměrně opomíjená, ale byla to právě tato bitva, která znemožnila další expanzi Osmanů do středomoří.

Hlavní roli v tomto příběhu hraje řád Johanitů. Ten vznikl v 11. století na území křesťanského Jeruzalémského království ve Svaté zemi. Původní název tohoto řádu byl Řád rytířů špitálu svatého Jana v Jeruzalémě. Důležitost řádu rychle rostla a společně s Templáři a Řádem německých rytířů šlo o nejvlívnější skupiny v dané oblasti. Nejvýznačnější památkou na působení Johanitů na blízkém východě je hrad Krak des Chevaliers v Sýrii.


Jean de Valette, velmistr řádu.
Jean de Valette, velmistr řádu. Zdroj: wikipedia.org


V roce 1187 dobil sultán Saladin Jeruzalém a křesťané byli z oblasti postupně vytlačováni. I Johanité se přesunuli, jako své nové působiště si vybrali Kypr a později ostrov Rhodos, kde vytvořili suverenní stát. Zde pokračovali ve své křesťanské misi - bránit rozšiřování islámu a svojí flotilou bránili námořní expanzi Turků. Roku 1522 se však ani stateční rytíři nedokázali ubránit zničující přesila Turecké armády. Téměř půl roku bránili ostrov proti třicetinásobné přesile, ale museli přiznat svou porážku. Jako uznání za chrabrý boj a kapitulaci umožnil turecký sultán Johanitům zachovat si život a odejít z ostrova.

Jejich dalším působištěm byl ostrov Malta, kterou jim jako léno věnoval roku 1530 Karel V., císař Svaté říše římské. Zde se Johanité začali nazývat jako Řád Maltézských rytířů a usídili se na ostrově na dalších 300 let.


Počátek obléhání

Na ostrově začali Johanité budovat mohutné opevnění, protože si byli vědomi výborné strategické polohy ostrova. Bylo jen otázkou času, kdy se ho budou chtít Osmané zmocnit. Hlavním obraným bodem byl přístav na východní straně ostrova, který ze severu bránila pevnost St. Elmo a z druhé strany opevněná města Senglea a Birgu s mohutnou pevnostní St. Angelo.


Dobový obraz situace v přístavní zátoce.
Dobový obraz situace v přístavní zátoce. Zdroj: wikipedia.org


Tušení Maltézských rytířů bylo správné, protože 18. května 1565 k ostrovu dorazila invazní turecká armáda se 140 loděmi a 30 tisíci vojáky. Proti nim stálo 8 tisícům obránců (z čehož bylo asi 500 rytířů) pod velením velmistra řádu jménem Jean Parisot de La Valette. Ten měl příslíbenou pomoc od sicilského místokrále Garcíi de Toleda, bylo tak nutné jen se dostatečně dlouho ubránit.

Oficiálním tureckým hlavním velitelem byl Mustafa Paša, ale celý průběh obléhání komplikovaly nejasnosti ve struktuře velení, protože invaze se účastnili další dva zkušení velitelé. Přes určité spory se nakonec Osmané rozhodli zaútočit nejdříve na pevnost St. Elmo místo hlavního města Mdina, které stálo uprostřed ostrova. Dobití pevnosti by jim totiž otevřelo cestu do přístavu, což nutně potřebovali.

Bitva o St. Elmo

Útok na pevnost začal 25. května a Osmané očekávali hladké a rychlé vítězství. Na pevnost mohli snadno zaměřit svá mohutná děla jak z okolních kopců, tak i ze svých lodí na moři. Posádka se však bránila mnohem udatněji, než Turci očekávali a neustále ostřelování pevnosti se začalo protahovat. Kritickou chybu obránci udělali v noci 3. června, kdy předsunutý ravelin rychlým útokem obsadili Turci. Získali tím výbornou pozici na ostřelování hlavní pevnosti.


Pevnost St. Elmo v současnosti.
Pevnost St. Elmo v současnosti. Zdroj: wikipedia.org


Težké ostřelování pokračovalo každý den a bojeschopnost posádky se velmi zhroršovala. Velmistr však nedovolil opuštění pevnosti. Obránci tehdy odvedli neskutečný výkon, v težké početní nevýhodě se ubránili mnoha útokům, které Turci již pokládali za definitivní a způsobovali tak útočníkům rozsáhlé ztráty. Pevnost St. Elmo nakonec padla 23. června, v tu dobu ale přípomínala jen hromadu trosek. Místo pár dnů tak Turci ztratili více jak měsíc a při dobývání padlo kolem 8 tisíc mužů. Obránci sice ztratili jednu ze svých hlavní opor, ale díky hrdinství obránců získali čas, což bylo to co potřebovali nejvíce.


Ta těžší část

Nyní se Osmané mohli přesunout k dobytí měst Birgu a Senglea, v nichž obou ale byly umístěny ještě mohutné pevnosti. Osmanská morálka sice předchozím úspěchem vzrostla, ale velitelé dobře věděli že to nejtěžší přichází až nyní.


Pevnost Saint Angelo v současnosti.
Pevnost Saint Angelo v současnosti. Zdroj: wikipedia.org


Během počátku obléhání obou měst došlo k dvěma událostem, které obléhatelům rozhodně nepřidali na seběvědomi. Ještě před úplným oblíčením Birgu se povedlo několika řádovým lodím nepozorovaně připřiplout. Na pobřeží vysadili asi 600 čerstvých posil ze Sicílie a než si něčeho Osmané všimli, opět odpluly. Druhý incident se odehrál v průběhu srpna, obléhatelům se povedl průlom v hradbách a menší množství vojáků se dostalo do města. V tu chvíili ale hlavní turecký tábor zastihla zcela nepřipravený jezdecká jednotka z Mdiny. Šlo o poměrně malou skupinu jezdců, přesto díky omakžinu překvapení napáchali značné škody. Obléhatelé se dokonce zcela stáhli, protože byli přesvědčeni, že již dorazila sicilská pomocná armáda.

I přes tyto menší úspěchy byla situace obránců kritická. Počet bojeschopných vojáků byl již tak kritický, že se nemohli ani s nikým střídat a na svých obraných stanovištích museli i spát. Velmistr se však nadále odmítal stáhnout do pevnosti a každým dnem očekával pomoc.


Turci ustupují

Křesťanské posily skutečně dorazily, 7. září se vylodila flotila pod velením místokrále Sicílie Garcíi de Toledo, čítající 11 tisíc mužů. To bylo sice stále méně, než kolik zůstalo v armádě turecké. Ta byla však již vyčerpaná a značně demoralizovná dlouhodobými neúspěchy. Konečné střetnutí obou armád se uskutečnilo o 4 dny později a bylo velice rychlé. Turecké jednotky byli příliš slabé aby mohli klást efektní odpor zkušeným evropským vojákům. Bitva se tak rychle zvrtla v neorganizovaný ústup k tureckým lodím a ještě do konce dne všechny turecké lodi odpluly.


Zátoka v současnosti.
Zátoka v současnosti. Zdroj: wikipedia.org


Turecké ztráty čítaly 25 tisíc mužů, oproti asi 5 tisícům na straně obránců. V následujících letech bylo maltské opevnění zrekonstruováno a ještě znatelně vylepšeno. Nově postavená pevnost byla pojmenována Valletta po velmistrovi řádu. Toto jméno nyní nese i hlavní město ostrova. Stejně jako v případě obléhání Vídně, znamenalo Velké obléhání Malty zlom v pronikání Osmanské říše dále na západ. Po tomto neúspěchu se o dobití ostrova Turci již nikdy nepokusili.

Ostrov patřil pod řád Johanitů až do roku 1798, kdy se museli vzdát Napoleonovi Bonaparte a následně přesídlil do Ruska. Během následujících let se postupně snižoval jeho význam. Od roku 1879 má své sídlo v Římě v Paláci Malta a věnuje se převážně charitativní činnosti.


Štítky:



Mohlo by vás zajímat

Bitva u Actia položila základy římského císařství Bitva u Actia položila základy římského císařství
Největší Římská porážka? Bitva u Karrh Největší Římská porážka? Bitva u Karrh
Bitva u Hastingsu - Poslední úspěšná invaze do Británie Bitva u Hastingsu - Poslední úspěšná invaze do Británie