Gladius, výjímečná zbraň legionářů
22.1.2020 > Starověk > Antický ŘímTypický krátký římský meč je společně s velkým obdélníkovým štítem scutum nejikoničtější částí výzbroje římských legionářů. V současnosti je tato nebezpečná zbraň běžně označována jako gladius. Jde ovšem o zavádějící pojmenování. Pro starověké Římany označoval výraz gladius jakýkoliv meč. Odvozením z tohoto názvu vzniklo například i jméno pro bojovníky v antických arénách - gladiátory. Původně byl jejich zbraní skutečně meč, později se však výběr vražedných nástrojů značně rozšířil
V nejstarším období historie Říma (před 3. stoletím př.nl.) římští vojáci ještě tento známý meč nevyužívali. Běžnou výbavou legionářů této doby byla zbraň odvozená od řeckého meče Xiphos. Až ve třetím století se Římané v Hispánii (dnešním Španělsku) během Druhé punské války setkali s Keltibery. Ti používali nezvykle krátký meč, který se však ukázal jako velmi efektivní zbraň. Jak bylo dobrým zvykem Římanů, kdykoliv se setkali s něčím novým, lepším, co jim mohlo přinést prospěch, okamžitě novinku převzali a vylepšili do dokonalosti. Tak vznikl i typický krátký meč nazvaný právě podle Hispánie - Gladius hispaniensis. Hlavním tehdejším propagátorem změny výzbroje římských legií byl slavný vojevůdce Scipio Africanus, pokořitel samotného Hannibala.
Replika Gladia Pompeii. Zdroj: wikipedia.org, No machine-readable author provided. Rama assumed (based on copyright claims). / CC BY-SA
Gladius byl v porovnání s meči jiných národů velmi krátký. Pro některé barbarské kmeny mohly být jeho rozměry komicky malé, ovšem pouze do té doby, než se s ním poprvé setkali v bitvě. Jeho menší rozměry dokonale vyhovovaly římské taktice, kdy se bojovalo v sevřené linii a nebyl dostatek místa k rozmáchnutí se velkým mečem. Gladius totiž nebyl sečná zbraň, ale bodná. Na omezeném prostoru v bitevní vřavě dokonale plnil svoji funkci, kdy legionáři tisíckrát nacvičeným pohybem pouze bodali mezerami mezi svými štíty a poté mezery ihned uzavírali. Gladius byl nošen v pochvě zavěšené na opasku, není však jisté na které straně.
Římská obléhací technika
Římané byli mistry obléhání. Určitě nemůžeme tvrdit, že by byli prvními průkopníky využití obléhacích strojů. Ve své době ale jejich konstrukci a užití dovedli rozhodně nejdál a žádná pevnost starověku proti ni... celý článekČepel byla ostřena z obou stran, velmi ostrá byla také samotná špička meče. Délka gladia byla kolem 80cm a váha celé zbraně nepřesahovala jeden kilogram. Šlo tak o velmi lehkou zbraň se kterou se výborně manipulovalo. Meč byl obvykle kován z ocele, která je na výrobu složitější než železné zbraně, kterými většinou disponovali nepřátelé. V pevnosti je však ocel výrazně lepší, což dávalo římským vojákům další výhodu.
V průběhu císařství se meč dále vyvíjel. Kromě původního varianty gladius hispaniensis se později objevují další tři druhy, které se však liší pouze mírně. Mainz Gladius se objevoval na severní hranici raného císařství. Oproti původní verzi je kratší, má výrazněji zúžený pas a dlouhou špičku. Fulham gladius byl pojmenován podle svého naleziště ve Fulhamu v Británii. Čepel je úzká, rovná bez pasu, až na konci dlouze zúžená do špičky. Díky tomu byl tato varianta také lehčí, zhruba 700 gramů. Poslední variantou je Pompeii gladius, opět pojmenovaný podle svého naleziště v Pompejích. Podle četnosti výskytu jde pravděpodobně o nejobvyklejší variantu gladia. Délka je nejmenší ze všech variant (65cm). Ostří je ůzké, bez pasu a s velmi krátkou špičkou.
Gladius byl samozřejmě opatřen kvalitní rukojeťí, která umožňovala snadnou manipulaci s mečem. Některé zbraně byly ještě vylepšeny o vytvarované prohlubně v rukojeti, do kterých zapadli jednotlivé prsty a meč tak lépe seděl do ruky. Zámožnější majitelé si nechali rukojeť honosně zdobit a vznikaly tak unikátní zbraně rozeznatelné na první pohled. Gladia běžných legionářů vypadala však zaměnitelně, jediné odlišení tak mohlo být jméno, které si často jejich majitelé nechali vyrýt na čepel zbraně.
Gladius se stal symbolem legionářů, jehož typický tvar pozná i po dvou tisících let téměř každý. Ideální tvar zbraně, společně s římskou taktikou a disciplínou zajišťoval římským legiím dominanci na bojištích po dlouhá staletí. Přestože v pozdějším císařství se od zbraně začalo upouštět a byla nahrazována delším, původně jezdeckým, mečem zvaným spatha, je právě gladius tou zbraní, na které vzniklo mocné římské impérium.
Autor: Pavel Koubík
Štítky: #legie
#anticke zbrane