Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Hedvábná stezka vyprázdnila římské truhlice se zlatem

10.8.2020, 09:14 > Starověk > Antický Řím

V současnosti je Hedvábná stezka často skloňována v souvislosti s čínskou snahou o vytvoření nové obchodní tepny. Původní Hedvábná stezka tu však byla již dávno před naším letopočtem. Kudy vedla a jak vlastně vznikla?

Hedvábná stezka byla nejdůležitější dálkovou obchodní cestou starověku. Spojovala východní Asii se Středomořským regionem a samozřejmě vše na cestě mezi tím. Celková délka této trasy tak přesahovala 8 tisíc kilometrů.
Ve starověku taková vzdálenost byla nepředstavitelná. Zdolání stezky tak nebylo otázkou dní, ani měsíců ale spíše let. Nebylo proto obvyklé, že by nějaký obchodník putoval přes celou délku. Obchodníci fungovali na svých úsecích, kde nakupovali zboží od obchodníků předchozích a na konci své trasy ho opět prodávali dalším.


Mince císaře Konstantina nalezená v Číně.
Mince císaře Konstantina nalezená v Číně. Zdroj: wikipedia.org, Uploadalt / Public domain


V době svého vzniku ještě název Hedvábná stezka neexistoval, pokud obchodní trasa měla nějaký obecný název, není dnes známý. Prvním kdo tento název použil byl až v roce 1877 německý zeměpisec a šlechtic Ferdinand von Richthofen. Název se velmi rychle zpopularizoval a vstoupil do obecného povědomí. V roce 2014 byla došlo dokonce k zařazení na seznam UNESCO. Většinou jde o různé dochované památky na území Asie.


Hedvábí, sklo a otroci

Jak obchodní trasa přišla ke svému názvu? Odpověď se přímo vybízí. Hlavním obchodním artiklem bylo skutečně hedvábí, které se přiváželo z asijských oblastí. V Římě šlo o jednu z nejcennějších surovin, za kterou se platily obrovské částky. Oblečení z této kvalitní tkaniny okmažitě ukazovalo bohatství svého majitele, navíc v horkých italských podmínkách byl tento materiál velice příjemný a chladivý. Cena byla tak vysoká, že později císaři omezovali množství které mohlo do říše doputovat. V opačném případě by se z říše dostávalo pryč příliš mnoho zlata a cenných surovin. Avšak i samotní římští císaři hedvábí rádi využívali. Nejen na pohodlné oblečení ale také jako dary, nebo spíše úplatky pro náčelníky barbarských kmenů.


Zpodobnění Marca Pola na Hedvábné stezce.
Zpodobnění Marca Pola na Hedvábné stezce. Zdroj: wikipedia.org, Abraham Cresques / Public domain


Nešlo však samozřejmě o jedinou obchodní komoditu. Z Asie se vyváželo veliké množství porcelánu a papíru nebo také exotické koření a barviva. V opačném směru pak putovaly drahé kovy jako zlato a stříbro, slonovina, látky nebo víno. Velmi ceněné bylo v Číně sklo, které bylo obdobně ceněnou surovinou jako ve Středomoří hedvábí. Velmi specifickým druhem zboží byli také otroci. V Asii byly velmi žádány zejména ženy ze slovanských kmenů, které v této oblasti působily maximálně exoticky. Po Hedvábné stezce neputovalo pooze fyzické zboží, ale také filozofické a náboženské myšlenky, nápady, objevy a technologické postupy. Stezka tak byla kulturním mostem spojující dvě kultury ze zcela opačných částí světa.


Kudy tudy do Číny?

Přestože většinou mluvíme o jedné Hedvábné stezce, nešlo samozřejmě o jednu konkrétní stezku. Cesty se různě větvily a poté opět spojovaly. Během historie se také průběžně měnily dle přírodních i politických podmínek. Ze středomoří se mohlo vyrážet z několika obchodních center. Z Alexandrie nebo například z přístavů na východním pobřeží, většina cest poté zamířila do Palmýry. Toto dodnes zachované antické město bylo velkým obchodním centrem Blízkého východu.


Pozůstatky Palmýry.
Pozůstatky Palmýry. Zdroj: wikipedia.org, Bernard Gagnon / CC BY-SA


Z Palmýry vedli kroky obchodníků do Babylonu, přes dnešní Teherán až k Černému moři. V dnešním Turkmenistánu se dělila na dvě možné další cesty. Obchodníci častěji volili trasu severní přes poušť Karakum a významné město Samarkand. Přes dnešní Uzbekistán a Kyrgizstán pak dále až k pohoří Pamír. Druhou jižní možností se putovalo přes Baktru v dnešním Afghanistánu a poté také k Pohoří Pamír. Výhodou této varianty byla jiná napojující se stezka, která vedla přes Hindúkuš až do Indického Pandžábu.

Střelný prach udělal z rytířů válečníky minulosti

Střelný prach udělal z rytířů válečníky minulosti

Střelný prach znali staří Číňané zřejmě již ve starověku. Jeho příchod do Evropy však trval dlouhou dobu, ale nakonec si cestu našel. Velmi rychle a radikálně změnil dlouho zavedený způsob válčení a brzy umožni... celý článek


Za mohutným Pamírem se obě varianty opět spojovaly a dále cesta vedla poutníky přes severní okraj poušťě Taklamakan až do čínského Dunhuagu. Tato část cesty byla fyzicky nejnáročnější, protože přechod pouště trval téměř celý rok. Z Dunhuagu se pokračovalo přes jižní hranici pouště Gobi až k začátkům Velké čínské zdi. Poslední poklidná část cesty již poté dovedla obchodníky přímo do hlavního císařského města Šangan.


Nebezpečné živobití

Takto dlouhá cesta byla samozřejmě velmi nebezpečná. Překonání celé vzdálenosti mohlo zabrat až tři roky a fyzicky šlo o velmi vysilující záležitost. Dalším nebezpečím bylo velké množství lapků, které se snažilo okrást, a většinou i zabít nebohé obchodníky. Cestovalo se tak ve velkých karavanách, které mohly čítat i tisíce lidí, což zabezpečovalo alespoň určitou úroveň bezpečí. O alespoň základní zabezpečení se postaral císař Augustus, kterému se povedlo zlepšit vztahy s Parthy, přes jejichž říši stezka procházela. Ochrana karavan i tak ale velice zvyšovala cenu zboží a tak se již ve starověku Římané snažili o využití alternativní trasy po moři. Již tehdy existovala námořní cesta spojující Karáčí a Rudé moře.

Na většině této cesty existovaly tzv. karavanseráje, což bylo vlastně něco jako dnešní motely. Karavanám za poplatek poskytovaly ochranu, ubytování a stravu. Vzdálenost mezi nimi byla zhruba v délce jednodenního pochodu, tedy kolem 25 kilometrů.


Karavanseráj Sultanhani.
Karavanseráj Sultanhani. Zdroj: wikipedia.org, José Luis Filpo Cabana / CC BY


Po zániku Západořímské říše obchod na Hedvábné stezce mírně polevil. Od 7. století, kdy dynastie Tchang začala kontrolovat důležité a předtím nebezpečné úseky opět začal čilý obchod. Ve 13. století převzali nad velkou částí trasy kontrolu Mongolové, avšak obchod tím narušen nebyl. Naopak, díky jednotné vládě se podařilo zabezpečit celou oblast a vyčistit ji od zločinců. Právě v této době tak zažila stezka období největší prosperity, kdy po ní putoval například i známý Marco Polo.

Později se kontrola dostala opět do rukou Čínské říše, avšak obchod již postupně uvadal. Největší ránu, která znamenala postupný konec této věhlasné obchodní trasy, zasadily Hedvábné stezce Portugalci a později Španělé, kteří ji nahradily novou námořní trasou. Lodní trasa byla nejen rychlejší a bezpečnější, ale umožňovala také snadněji přesouvat výrazně větší množství zboží. Pevné námořní spojení Evropy s Asií tak znamenal definitivní konec této starobylé trasy.
Autor: Jiří Klaus

Štítky:



Mohlo by vás zajímat

Společenské vrstvy v antickém Římě Společenské vrstvy v antickém Římě
Pýtheás z Massalie - nedoceněný antický Kolumbus Pýtheás z Massalie - nedoceněný antický Kolumbus
Prostituce v antickém Římě Prostituce v antickém Římě