17 tisíc mrtvých - v bitvě u Hattínu zmasakroval Saladin celé křižácké vojsko
26.8.2025 > Středověk > Blízký východMuslimové a křesťané byli na blízkém východě nesmiřitelnými nepřáteli po celá staletí. Již od první křížové výpravy docházelo k mnoha konfliktům a křižákům se podařilo zabrat rozsáhlé území. Mimo jiné i proto, že muslimové byli značně rozdrobení. Až velký vojevůdce Saladin dokázal všechny skupiny sjednotit a postavit se křižákům. Tu největší porážku jim uštědřil u Hattínu.
Roku 1185 zemřel jeruzálemský král Balduin IV. I přes svoje zdravotní indispozice, konkrétně lepru, dokázal křesťanské státy před muslimy chránit. Byl zastánce spíše diplomacie než boje. Ale když to bylo nutné, vytáhl do bitvy a v roce 1177 porazil u Montgisardu i samotného Saladina. Jeho nástupcem se stal pětiletý Balduin V., který však hned následujícího roku zemřel. Tím se novým králem stal Guy de Lusignan, zastánce zcela jiné politiky.
Jeho nejbližším rádcem byl zapřísáhlý nepřítel muslimů Renaud de Châtillon, který roku 1185 napadl arabskou karavanu, což mělo dalekosáhlé důsledky. Vzal mnoho rukojmích, které věznil na svém hradě Kerak. Saladin požadoval propuštění všech zajatců. To však Renaud, i přes královo naléhání, odmítl. To Saladinovi posloužilo jako poslední záminka pro válku.
Začal sestavovat mocné vojsko ze všech koutů své říše. Také díky silnému loďstvu zcela odřízl křižácké státy od lodního zásobování. Od Guy de Lusignana se naopak mnoho šlechticů odvrátilo, nechtěli začínat další boje s muslimy. Ty, kteří mu zůstali loajální svolal i s jejich vojsky do Seforie. I tak Guy sestavil největší armádu za celou historii křižáckých států.
Saladin však připravil dokonalou lest. Oblehl křesťanské město Tiberiada. Obléhání se ale účastnila jen malá část jeho armády. Ta hlavní čekala skryta v poušti na svoji příležitost. Teď už bylo jen nutné vylákat křižáckou armádu, aby se vydala Tiberiadě pomoci. Guy de Lusignan s vysláním armády dlouho váhal. Nakonec ho přesvědčil patrně Gérard de Ridefort, velmistr řádu templářů, který vyhrožoval že jinak řád vojsko opustí. Křesťanská armáda se tak vydala na pochod.
Její jádro bylo složeno zejména z těžké jízdy. Nezanedbatelnou silou byly také řádoví rytíři Johanitů a Templářů. Početnou lehkou jízdu tvořili zejména arabští žoldnéři. Pěchota pak byla složena z žoldnéřů, posádek hradů ale i poutníků. Saladinova armáda byla velmi různorodá, protože byla složena z bezpočtu národů v jeho rozsáhlé říši. Její jádro tvořili mamlúkové - těžká jízda a také velmi dobří jízdní lučištníci. Celkově proti 20 tisícům křesťanů stála jen mírná přesila muslimů.
Ze Seforie vyrazili křižáci 3. července brzy ráno a čekala je cesta dlouhá 25 kilometrů. Hned po prvních kilometrech je začali ostřelovat jízdní lučištníci. Kdykoliv za nimi křižáci vytáhli, bleskově zmizeli. Celý postup se tak výrazně zpomalil a Guy musel změnit směr. Vojsko se vydalo k pramenům u hory Turan, aby doplnili zásoby vody. K Tiberiadě jim odtud zbývalo stále ještě 15 kilometrů. Během odpoledne vydal Guy rozkaz k dalšímu pochodu. Ne však přímo k městu, ale pouze k další zastávce s čerstvou vodou, k pramenu u hory Hattín.
Saladin pochopil jaký je křižácký plán a se svou armádou k večeru zablokoval přístup k vodě. Guy de Lusignan se nechtěl pouštět do noční bitvy a tak rozkázal na kopci rozbít tábor a vyčkat do druhého dne. Saladin během noci nechal poslat své oddíly za křižácké vojsko, aby jim odřízl ústupovou cestu. Ráno tak křižáci zjistili, že jsou zcela obklíčení a bez zásob vody.
Guy zformoval oddíly s cílem probít se ven. Šiky spořádaně postupovaly za krytí kušařů. Silná mamlucká jízda však dokázal prorazit křesťanské řady a způsobit paniku mezi vojáky. V nastalém zmatku dokonce několik oddílů zběhlo k Saladinovi. Pouze na levém křídle se rytířům Raimonda z Tripolisu podařilo přejít do protiútoku a vybojovat si cestu ven. Podobný průlom se povedl ještě dalším třem šlechticům se svými rytíři. Celkově se tak zachránilo asi 3 tisíce mužů.
Zbytek křesťanského vojska zůstal obklíčen na hoře. Těžká jízda podnikla několik výpadů a podařilo se jí zatlačit muslimy, ale vždy byli nakonec zahnáni zpět. Rytíři, zejména jejich koně, kteří nebyli chránění hradbou pěchoty, padali ve velkém pod palbou lučištníků. Nakonec museli všichni rytíři bojovat pešky, což znamenalo konec šancí na průlom. Počty křižáků se stále tenčily až nakonec zůstalo posledních několik set rytířů, kteří v kruhové linii bránili králův stav. I tato hrstka statečných nakonec padla a Saladin zajal krále i další přeživší šlechtice. Zajato bylo také asi 200 řádových rytířů. Ti dostali na výběr - konvertovat k Islámu, nebo zemřít. Většina si vybrala smrt.
Porážka znamenala pro křesťanské státy naprostou pohromu. V armádě byla začleněna velká část městských posádek a města zůstala téměř bez ochrany. Saladin tak bez problému obsazoval jedno město za druhým. Udržet se podařilo pouze přístavní město Týros a nějakou dobu také Jeruzalém. Ten bránil jeden ze šlechticů, kterým se z bitvy podařilo uniknout - Balian z Ibelinu. I on ale 2. října 1187 kapituloval a předal město do Saladinových rukou.
Když se zpráva o porážce a ztrátě Jeruzaléma dostala do Evropy, svolal papež Řehoř VIII. třetí křížovou výpravu, Avšak ani té, ani žádné další, se už nepodařilo svaté město získat zpět do rukou křesťanů.
Zdroj: wikipedia.org ; Křížové výpravy na východ - Bruno Gloger
Autor: Pavel Koubík
Štítky: #bitva
#krizove vypravy
#saladin
#jeruzalem
