Fast food: Na rychlé občerstvení se zastavovali už starověcí Římané, Egypťané i Číňané

12.12.2023 > Starověk > Antický Řím

Spousta lidí se domnívá, že jídlo přes ulici je moderní vymožeností. Opak je přitom pravdou. Sníst rychle něco malého potřebovali lidé už ve starověku. Už v dobách před naším letopočtem proto býval fast food, tedy rychlé občerstvení, běžnou součástí měst.

Název podle horké vody

Ve starověkém Římě byste už v době před naším letopočtem na frekventovaných ulicích poměrně běžně narazili na thermopolium. Svoje jméno tyhle drobné obchůdky určené hladovcům, kteří mají domů ještě daleko, získaly podle horké vody. V doslovném překladu jde o „místa, kde se prodávají horké nápoje.“ Většinou se víno ředí, v jedné porci bývá i třetina vody, někde ovšem míru překračují.

Italské thermopolium. Stěny zdobí obrázky. , Dennis Jarvis from Halifax, Canada, CC BY-SA 2.0

Předchůdce burgerů

Jaké jídlo zde bylo k dostání? Typickou rychlovkou, která se s sebou balí do fíkového listu, se stává pokrm zvaný Isicia Omentata. Jde o placičku zhotovenou z mletého masa. Přidává se do ní koření, sekané piniové oříšky a trocha vína. Vlastně jde o jakéhosi předchůdce současných hamburgerů. O tomto jídle se zmiňuje i slavná Apiciova kuchařka z doby 4.-5. století n. l.

Kvalita se liší

Kromě toho tu může strávník dostat i dušené maso nebo čočku případně jinou směs zeleniny, třeba oblíbený vlčí bob či nakládané směsi. Jinde jsou k mání olivy, chléb nebo sýr, rybí omáčka garum a ořechy, leckde třeba ryby, a to buď sušené, nebo uzené či solené. Dezertem se stává med, obvykle jde o pečený sýr na-mazaný medem. Zároveň i kvalita se různě liší. Někde je jídlo dobré, chutné a poctivé, jinde šizené. To samé se dá říci o víně.

Turisté si prohlížejí thermopolium v Pompejích. , Yair Haklai, CC BY-SA 4.0

Centrum je dražší

Platí podobná pravidla jako dnes, například v centru města Říma jsou tato občerstvení dražší než na jeho okrajích. Podle historika Johna Donahueho, autora knihy „Jídlo a pití ve starověku: Čtení z řecko-římského světa“ nabízely popisované restaurace „starověký ekvivalent moderního rychlého občerstvení“ .

Pompeje mají 150 podniků

Díky sopečné erupci v roce 79 n. l. se zachovala celá řada pouličních restaurací v Pompejích. Před tím, než město zasypal popel z Vesuvu, jich tu bylo neuvěřitelných 150. Zdejší obyvatelé totiž doma moc nevařili. Mít doma kuchyň navíc nebylo úplně běžné. Fast foodové obchody mívaly pulty s vyzděnými hrnci. Pochutnat si tu bylo možné třeba na dušeném mase, šunce či kaši. Stěny zdobily obrázky potravin, které bylo možné si objednat. Některé podniky měly vyzdobené zadní stěny, jejich prostory mohly sloužit jako jídelny.

Prodavač a jeho malý hladový zákazník. , Guglielmo Plüschow, Public domain

Úřady podnikům nepřejí

Historik James Ermatinger ale uvádí, že většina těchto podniků prodávala potraviny, které byly „připraveny k jídlu za běhu, a ne k sezení“ . Bohatí lidé podle něj thermopolii sice naoko pohrdali, ale to jim nezabránilo v tom, aby se v nich občas nezastavili na něco k snědku, pokud zrovna potřebovali. Úřady těmto levným podnikům také moc nepřály, protože se kolem nich shromažďovaly různé nekalé živly. James Grout dodává, že císař Claudius v období kolem přelomu letopočtu dokonce jednou nařídil taková místa úplně uzavřít.

Vítězí kuře a kuličky

Také staří Egypťané na cestách i jindy potřebovali něco do žaludku. Obvyklým pouličním pokrmem se v říši na Nilu stalo smažené kuře s cibulí. Jako příloha posloužila trocha obilí. Další klasikou staroegyptských fastfoodů se stal falafel, který známe i dnes. Jde o kuličky z cizrny, případně fava fazolí. Zlehka se osmaží. Námořníci si tohle jídlo často berou s sebou na loď, protože dlouho vydrží. Obsahuje totiž hodně rostlinných bílkovin, které zároveň patří mezi užitečné zdroje energie. O původu falafelu se mezi historiky diskutuje. Hovoří se o egyptském původu, koptští křesťané měli jíst už ve 4. století n. l. v době půstu jídlo z fava fazolí, ale jednoznačný důkaz nemáme.

Příprava čínských nudlí dnes. Typicky fastfoofovým jídlem byly už ve starověku. , Ermell, CC0

Bez nudlí to nepůjde

V Číně se zase oblíbeným občerstvením už ve starověkých dobách stávají nudle. Dalším běžným pokrmem na zahnání hladu přímo na ulici je polévka z kachní krve, která se často prodává až do noci. Je běžné, že obojí už v dobách dynastie Chan, vládnoucí od roku 206 př. n l. do 220 n. l. se dají obě jídla dostat venku pozdě do večera. „Během dynastie Song (960–1279 n. l.) byly nudle tak oblíbené, že obchody s nudlemi zůstávaly otevřené celou noc,“ uvádí Saughat Adhikari. Krvavá polévka je přitom běžným jídlem chudých i bohatých. Dostanete ji na ulici i na luxusním banketu na císařském dvoře.

Tamales mohou mít spoustu náplní a variací. , Renee Comet (photo-grapher), Public domain

Aztécké tamales

Ostatně i ve středověku přetrvalo pouliční občerstvení a nejenom v Číně. Třeba na jeho sklonku kolem roku 1500 líčí španělský misionář Bernardino de Sahagun aztécké pouliční trhy, kde se dá také najíst. Prodávají se tu různé druhy tamales, a to plněné masem, třeba králičím, rybami, žábami, ale i houbami.

Zdroje: Mentalfloss.com, Businessinsider.com, News.artnet.com, BBC.com, Ancienthistorylists.com, Eating China.com, Historyonthenet.com, The Collector.com, Falafaelonline.com,

Autor: Helena Stejskalová

Štítky: #jidlo v antice #zivot v antice

Vstoupit do diskuze ()

Líbil se Vám článek? Sledujte nás