Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Maďary terorizující Evropu zastavil až zakladatel Svaté říše římské

27.1.2021, 08:38 > Středověk > Svatá říše římská

Již ke konci starověku byla Evropa terorizována různými kočovnými národy z východu. Pomalu umírající Římská říše už dávno nedokázala bránit své hranice tak jako dříve. Po jejím pádu začalo vznikat mnoho nových státních útvarů. Malé a slabé státy se však nebyly schopny bránit dobře organizovaným krvežíznivým nájezdníkům. Nejznámějším a jedním z prvních těchto kočovných kmenů byly Hunové v čele s legendárním Attilou. Nešlo však o jediný takový kmen. Po Hunech začali Evropu terorizovat Avaři a koncem 9. století také kmeny Maďarů.

Před jejich válečníky se třásla celá Evropa, až dokud se jim roku 955 nepostavil Ota I. Veliký, budoucí zakladatel Svaté říše římské.

Maďaři pocházeli z rozsáhlých východních stepí. Do Evropy je přivedl koncem 9. století náčelník Arpád a ihned se stali obávanou hrozbou pro mnoho nově vznikajících státních útvarů. Žádný z mladých států nebyl dostatečně silný, aby se dobře vycvičené kočovné armádě dokázal ubránit. Jako všechny kočovné národy, ani Maďaři se nijak nevěnovali zemědělství a žili pouze z lovu a získané kořisti. Naopak zemědělsky orientované obyvatelstvo Evropy pro kočovníky představovalo lákavý cíl.


Bitva na Lechu, ilustrace z Sigmund Meisterlingova kodexu.
Bitva na Lechu, ilustrace z Sigmund Meisterlingova kodexu. Zdroj: wikipedia.org, Hektor Mülich[1] (d. 1490), Public domain


Dalším specifikem kočovných národů byla jejich blízkost k jezdectví. Ani Maďaři se v tomto nijak neodlišovali a v koňském sedle prakticky vyrůstali od útlého dětství. Dle toho se vyvíjel i způsob jejich boje. Válečníci se pohybovali na rychlých koních, a pomocí krátkých, ale silných luků ostřelovali své nepřátele. Nenechali je však nikdy přiblížit natolik, aby mohl začít otevřený boj. Když se nepřítel dostal příliš blízko, ustoupili a začali s ostřelováním nanovo. Šlo o výbornou taktiku a evropské armády se jí nedokázaly efektivně bránit.

Budoucí císař využil přílišné sebedůvěry nepřátel

V roce 955 pustošily maďarské hordy pod vedením náčelníka Bulču dnešní jižní Německo. Přestože to nebylo obvyklé, rozhodl se Bulču k obléhání opevněného města Augburg. Nebylo zvykem aby kočovné kmeny vedly delší obléhání, hradby města však byly narušené a Bulču vycítil velkou kořist.

V stejné době Ota I., král Východofrancké říše vedl svoji armádu proti povstání Polabských Slovanů v Sasku. Když se dozvěděl o obléhání Augburgu, využil situace, kdy měl pohromadě silnou armádu a vydal se město osvobodit. Bulču se o blížící armádě dozvěděl dopředu, ale neustoupil a rozhodl se přistoupit na otevřenou bitvu. Kočovníci se obvykle větším bitvám vyhýbali, co tedy vedlo náčelníka k tomuto rozhodnutí není jasné. Možná se bál o svoji pověst, možná šlo jen o přílišné sebevědomí, vedl totiž největší armádu, jakou kdy Maďaři dali dohromady.


Lél, jeden z maďarských náčelníku. Malba z 19. století.
Lél, jeden z maďarských náčelníku. Malba z 19. století. Zdroj: wikipedia.org, Josef Kriehuber (1800-1876), Public domain


Podle údajů starých kronikářů čítalo maďarské vojsko až 100 tisíc vojáků. Jako obvykle jde však zcela jistě o nadsazený údaj. Podle reálných odhadů mohlo jít maximálně o 15 tisíc bojovníků, zejména lehké jízdy. Ita I. se tak ocitl v početní nevýhodě, protože jeho vojsko nečítalo více než 10 tisíc mužů. Složeno bylo zejména z těžké jízdy, hlavní úderné síly středověku. Zajímavostí je, že část jeho armády, asi tisíc můžu tvořili Češi. Tento pomocný jízdní oddíl poslal Otovi český kníže Boleslav I, sám se však bitvy neúčastnil.

Vojáci českého knížete bojovali statečně

V předvečer bitvy se každá se stran utábořila na opačné straně řeky Lech. V táboře Oty se sloužila mše a král i jeho vojáci se věnovali rozjímaní a modlitbám. Však si také do bitvy vzali nejcenější z relikvií, kopí svatého Longina s hřebem z Kristova kříže. Druhého dne se hned z rána iniciativy chopili Maďaři. Přebrodili řeku a část vojska směřovala přímo na Otovo ležení. Ten neváhal a vydal se jim vstříc, svůj tábor nechal chránit právě oddíl složený z Čechů.

Bitva u Sudoměře, malé české Thermopyly

Bitva u Sudoměře, malé české Thermopyly

Koncem roku 1419 bylo uzavřeno příměří mezi kališníky a katolíky čímž se situace okolo Prahy, hlavního dějistě konfliktů, mírně uklidnila. Radikálnější část husitů ale s domluvou nebyla spokojena a rozhodla se ... celý článek


Část maďarské armády však skrytě objela hlavní voj a napadla Otův tábor. Čeští vojáci se v bitvě vyznamenali, neustoupili a proti přesile se bránili téměř do posledního muže. Po zničení obraného oddílu Maďaři začali rabovat tábor, místo aby napadli zadní řady Otovy armády. To se jim stalo osudným. Ota snadno odrazil klamný výpad nepřítele, ale nerozhodl se ho pronásledovat. Místo toho se obrátil a překvapil loupící nepřátelské vojáky ve svém táboře. Zaskočeni Maďaři se nedokázali bránit a Ota drtivě porazil značnou část nepřátelské armády.

Poté král svoji pozornost obrátil zpět k druhé polovině nepřátelské armády. Oslabení Madaři nedokázali ustát přímý nápor těžké jízdy a kvůli okolnímu terénu nemohli využít svůji klasickou taktiku ostřelování z dálky. Jakmile se maďarské řady rozpadly a vojáci začali nekoordinovaně ustupovat zpět přes řeku, byla bitva ztracena.


Biva na Lechu, malba z 19. století.
Biva na Lechu, malba z 19. století. Zdroj: wikipedia.org, Michael Echter (1812-1879), Public domain


Otova armáda sice utržila velké ztráty, více jak 3 tisíce mužů, ale Maďaři dopadli mnohem hůře. Pobita byla více jak polovina jejich armády a všichni důležití náčelníci padli v bitvě nebo byli zajati. Díky vzniklému mocenskému vákuu se moci mezi kmeny následně ujal rod Arpádovců, který ukončil další dobyvačné výpravy směrem na západ. Pro Evropu tak skončily těžké časy plné loupežných výbojů kočovných kmenů. Alespoň do té doby, než se na scéně o několik století později objevili Mongolové.

Z Maďarských kmenů se v následujících desetiletích postupně staly zemědělci a skončily s kočovným způsobem života. Brzy také přijali křesťanství a na východě Evropy tak vznikl nový útvar - Maďarský stát. Pro krále Otu bylo vítězství velmi cenné, v nejistých dobách si upevnil svoji moc a jeho území přestalo být ohrožováno kočovníky z východu. Dařilo mu se i v následujících letech a po několika úspěšných dobyvačných výpravách mohl založit říši, která vydržela téměř tisíc let - Svatou říší římskou.
Autor: Petr Němeček

Štítky:
Líbil se Vám článek? Sledujte nás
Přidat na Seznam.cz



Mohlo by vás zajímat

Boudicca - královna která povstala proti Římu Boudicca - královna která povstala proti Římu
Bitva o Vídeň. Den kdy se rozhodovalo o osudu Evropy Bitva o Vídeň. Den kdy se rozhodovalo o osudu Evropy
V Bitvě u Azincourtu se rytíři ukázali jako přežitek minulosti V Bitvě u Azincourtu se rytíři ukázali jako přežitek minulosti