Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

V Bitvě u Zamy nezachránili Hannibala ani váleční sloni

11.11.2020, 09:40 > Starověk > Antický Řím

Zatímco nejslavnější Kartáginský vojevůdce Hannibal stále křižoval apeninským poloostrovem a vytrvale porážel jednu římskou armádu za druhou, na ostatních frontách začínalo Kartágo zaostávat. Přestože měl Hannibal oprávněně pověst neporazitelného válečníka, nemohl bojovat všude. Další kartáginští generálové nebyli špatní, ale rozhodně nedosahovali Hannibalových kvalit.

Když se navíc do čela římských armád postavil neohrožený vojevůdce Publius Cornelius Scipio Africanus, začala se situace v druhé Punské válce obracet.

V roce 210 př.n.l. byl Scipio zvolen do čela vojska, které mělo být vysláno do Hispánie, aby si poradilo s kartáginskou armádou vedenou Hannibalovým bratrem Hasrubalem. Právě on o rok dříve v Hispánii porazil římskou armádu, které velel Scipionův otec. Po několikaletém tažení Scipio přes všechna očekávání senátu porazil Hasrubalovu armádu a zpacifikoval i všechny vzbouřené iberské kmeny.


Hannibalova busta.
Hannibalova busta. Zdroj: wikipedia.org, © 1932 by Phaidon Verlag (Wien-Leipzig), Public domain


Po návratu do Říma byl Scipio zvolen do nejvyšší funkce konzula a vytyčil si nový cíl. Jako zkušený stratég pochopil, že je nutné přenést boje na kartáginské území, stejně jako to předtím provedl Hannibal v Itálii. Římský senát však jeho myšlenky nesdílel a nechtěl oslabovat vojsko na italském území. Scipio však věděl, že takový krok je nutný a jedině tak donutí Hannibala opustit Itálii a bránit svá území v Africe. Senát byl ale neústupný a tak musel vojevůdce vyhrožovat, že se s rozhodnutím obrátí přímo na římský lid, mezi kterým byl velice oblíbený. Senát nakonec pod nátlakem svolil a Scipiovi svěřil do správy Sicilskou provincii, odkud mohl vést útok.

Prozíravý generál věděl, že na nepřátelském území bude potřebovat místní spojence. Nejslibněji se jevily numidské kmeny, vyhlášené svojí výbornou jízdou, které byly již dlouho pod nadvládou Kartaginců. Římanům se však nepodařilo přesvědčit jejich náčelníka Syfaka ke spojeneství. Když se tak Scipio roku 204 př.n.l. vylodit, zůstali Římané na africkém pobřeží osamoceni. Jako první cíl si zvolili přístavní město Ultica, nicméně od obléhání museli ustoupit, když na ně začali útočit numidské kmeny. Armáda se tak musela stáhnout a Scipio musel sáhnout ke lsti.

Během noci přepadli Římané společný vojenský tábor kartaginské a numidské armády, kde zastihli své nepřátele zcela nepřipravené. Při přepadu přišli Kartágiňané o téměř 40 tisíc mužů a Syfax ztratil svoji mocenskou pozici. Místo něho nastoupil nový numidský král Massinissa, který vyhlásil svoji věrnost Římu. Scipio tak získal do své armády silné jezdectvo a Kartágo přišlo o jeden ze svých hlavních trumfů.

Busta Scipia Africana
Busta Scipia Africana Zdroj: wikipedia.org, Ny Carlsberg Glyptotek, CC BY-SA 4.0


Bitva, která vše rozhodla

Kartáginský senát se nyní vážně začal obávat postupu Římanů a nařídil Hannibalovi, dosud ohrožujícími Itálii, aby se navrátil. Armády Římanů a Numiďanů postupovali odděleně a strategicky smýšlející Hannibal se je snažil i nadále udržet rozdělené. I přes opakované menší konflikty, které bránili postupu, se nakonec obě armády setkaly asi 100 kilometrů o Kartága, poblíž města Zama. Hannibal k Římanům vyslal posli, kteří domluvili osobní schůzku obou vojevůdců. Mírové řešení se jim však již najít nepodařilo. Bitva byla nevyhnutelná.

Scipio na bitební pole postavil kolem 35 tisíc vojáků, z čehož 6 tisíc byla numidské jízda. Proti nim stálo 35 tisíc pěšáků, 4 tisíce jezdců a také 80 válečných slonů, na které Hannibal velmi spoléhal. To ovšem Scipio dobře věděl a dle toho rozmístil svoji armádu. Místo klasického šachovnicovitého rozložení jednotek, které zajištovalo největší pevnost bojové linii, rozestavil jednotky přímo za sebe, s mezerami po stranách. Do čela pak postavil lehkooděnce v linii bez mezer. Z Hannibalova pohledu tak armáda působila jako kompaktní celek bez mezer.

Georgovia, bitva kde Julius Caesar selhal

Georgovia, bitva kde Julius Caesar selhal

Není příliš mnoho bitev o kterých bychom mohli říci, že je slavný římský vojevůdce Julius Caesar prohrál. Prohra je však v tomto případě přehnaně silné slovo. Caesar byl příliš schopný generál na to, aby nechal... celý článek


Hannibal dle očekávání zahájil útok svojí nejsilnější zbraní. Do první vlny poslal své válečné slony, kteří měli rozbít linii nepřítele. Římané na to však byli připraveni, začali dělat obrovský kluk, který měl slony vylekat. Zároveň ustoupila lehká pěchota a odhalila mezery mezi jednotkami. A tato strategie fungovala výborně. Část slonů zamířila do mezer a neškodně prošla armádou, druhá část vyděšených zvířat zpanikařila a obrátila se do svých řad, kde nadělali obrovské škody a narušili soudržnost levého křídla.

V tu chvíli zaútočila římská a numidská jízda na levé i pravé křídlo a snadno přemohla své nepřátele. Místo aby se obrátila do obnažených boků pěchoty, pronásledovala prchající jezdectvo. V tento okamžik se také setkaly linie obou armád. Na římské straně stála nezlomná disciplína, kartáginskou výhodou byla početní přesila a možnost vystřídat unavené jednotky. Dlouhý souboj pěchoty byl poměrně vyrovnaný. Zlom v bitvě přineslo jezdectvo, které zanechalo pronásledování prchajících vojáků a zaútočilo přímo do zad Hannibalovy armády.


Středověké vyobrazení bitvy u Zamy.
Středověké vyobrazení bitvy u Zamy. Zdroj: wikipedia.org, Henri-Paul Motte, Public domain


Nyní již byla bitva rozhodnuta, Kartáginská armáda se zcela rozpadla a jen zlomku vojáků, včetně samotného Hannibala, se podařilo uniknout. Ztráty na straně Kartága přesahovaly 20 tisíc a podobný počet zajatců. Naproti tomu Římané utrpěli ztráty pouze kolem 4 tisíc mužů. Hannibal ukrytý ve městě Hadrumatu se zbytkem svého vojska se pokusil Scipiovi nabídnout mír. Ten však požadoval jedině úplnou kapitulaci Kartága. Scipio byl následně pověřen senátem, aby dojednal podmínky kapitulace. Ty byly velmi přísné, Kartágo přišlo o velkou část území a muselo zničit veškeré své loďstvo. V rámci středomoří tak přišlo oslabené Kartágo o svůj politický i vojenský vliv. Tím skončila i druhá Punská válka. Rivalita mezi oběma mocnostmi však ukončena nebyla a někteří jistě již tehdy tušili, že přijde i válka třetí, která může skončit jedině úplným zničením jednoho ze znepřátelených měst.
Autor: Petr Němeček

Štítky:
Líbil se Vám článek? Sledujte nás
Přidat na Seznam.cz



Mohlo by vás zajímat

V Bitvě u Azincourtu se rytíři ukázali jako přežitek minulosti V Bitvě u Azincourtu se rytíři ukázali jako přežitek minulosti
Bitva o Vídeň. Den kdy se rozhodovalo o osudu Evropy Bitva o Vídeň. Den kdy se rozhodovalo o osudu Evropy
Konec nadějí - bitva na Bílé hoře Konec nadějí - bitva na Bílé hoře