Zašití do pytle s hadem, opicí, psem a kohoutem. Římské tresty byly kruté
26.11.2021 > Starověk > Antický ŘímŘímský svět byl krutý. Alespoň z našeho pohledu. Zločinnost ve věčném městě byla obrovská. Vrah či zloděj v dnešních dnech má poměrně velkou šanci, že bude dopaden. Na přelomu letopočtu však byla jen mizivá pravděpodobnost, že se poctivý člověk oloupený během temné noci dočká spravedlnosti. Pokud už byl provinilec dopaden, bylo nutné, aby byl trest dostatečně krutý. Jedině vyhlídka na krutou smrt mohla odradit potenciální zločince.
Většina římských trestů končila smrtí. Pokud byl člověk obviněn z vážnějšího zločinu, nemohl příliš doufat ve vězení či pokutu. Ve hře byla téměř jistě smrt, šlo jen o to, jak moc bude krutá a bolestivá. A v tom dokázali být Římané opravdu kreativní.
Roli hrála společenská vrstva
Značnou důležitost hrála společenská vrstva obviněného. Pokud se jednalo o otroka, mohl počítat s mnoha krutými tresty, před kterými obvykle byli plnoprávní občané chráněni. Například uprchlí otroci byli často v arénách předhozeni divokým šelmám, kde je zvěř roztrhala zaživa. Také ukřižování byl typický trest pro provinilé otroky, občan však být ukřižován dle zákona nemohl. O obzvláště krutém trestu se historické prameny zmiňují v souvislosti s římským boháčem Vediem Pollio. Ten své otroky trestal vhozením do jezírka plného minulí. Ryby s obrovským množstvím malých ostrých zubů ohryzávaly lidské maso hodiny.
Úklid latrín, bičování i smrt. Tresty v římských legiích byly kruté
Římská armáda byla nejdisciplinovanější armádou antického světa. Z velké části za to mohla římská mentalita. Římané věřili, že díky svojí disciplíně stojí výše než barbaři. Velkou měrou se na tom také podílel d... celý článekPokud nebylo třeba obzvláště krutého trestu, byli odsouzenci zabiti nejčastěji stětím hlavy. Svůj speciální trest měl zločin křivého svědectví. Odsouzený byl svržen z Tarpejské skály, strmého útesu v Římě. V kontextu ostatních trestů šlo ale vlastně o tu lepší možnost.
Velice tvrdý trest čekal římské panenské kněžky vestálky, které udržovaly věčný oheň v chrámu bohyně Vesty. Pokud přišly o své panenství, čekal je trest smrti. Díky své náboženské důležitosti ale nesměly být popraveny přímo. Vestálka tak byla zazděna do podzemní místnosti na Poli poskvrnění. S trochou vody, chleba, oleje a mléka zde byla zanechána k pomalé smrti.
Zdaleka nejtvrdší trest antického Říma však čekal na otcovrahy. Právě pro ně byla určena tzv. poena culeii. Otcovrazi byli zašiti do pytle společně s kohoutem, hadem, opicí a psem. Pytel pak byl vhozen do Tibery. Těžko říci proč Římané považovali právě tento zločin za tak závažný, ale topení společně s běsnícími zvířaty muselo být obzvláště děsivé.
Zdroj: wikipedia.org ; ADKINS, Roy A. Antický Řím: Encyklopedická příručka.
Autor: Pavel Koubík
Štítky: #zivot v antice
#otroci
