Spartakus - rebel, který vyděsil neporazitelný Řím
24.11.2021 > Starověk > Antický ŘímNejznámější povstání ve starověkém Římě, vedené gladiátorem Spartakem, který se díky tomuto činu zapsal do dějin a vydobyl si legendární slávu. Co tomuto povstání předcházelo a v čem bylo výjimečné?
Spartakus (přibližně 111 př. n. l. – 71 př. n. l.) byl thrácký otrok, jenž se po svém zajetí stal nelítostným gladiátorem a později i vůdcem nejúspěšnější otrocké rebelie ve starověkém Římě. Tato vzpoura, nazývaná také „Spartakovo povstání“, byla jediným povstáním, které skutečně ohrozilo srdce starověkého Říma.
Bitva u Farsálu znamenala konec římské republiky
Gaius Julius Caesar dokázal zvítězit i v beznadějných situacích. Šlo bezpochyby o jednoho z nejschopnějších stratégů starověku. Tato pověst ovšem nebyla výsledkem jeho propagandy, ale vycházela z jeho činů na b... celý článekVzpoura započala v roce 73 př. n. l., kdy si 70 gladiátorů vybojovalo cestu z gladiátorské školy v Capui a následně se těmto vzbouřencům podařilo utéct k blízkému Vesuvu. Římané proti této skupině vyslali vojenskou jednotku, ta však byla lstí hrstkou gladiátorů poražena. Poté se tato skupina vydala na venkov, kde plenila, loupila a především osvobozovala početná množství otroků. Tato rebelie získala vojenskou organizaci, výcvik i taktickou sílu, a tak se jí dařilo porážet římské oddíly, poslané na její zničení.
Postupem času se z pouhé hrstky uprchlých gladiátorů stala armáda 120 000 lidí, beztrestně plenící rozsáhlé oblasti tehdejší Itálie (rebelové ovládli celou Campanii, část Bruttia a Lucanie). V roce 72 př. n. l. vyjádřil Spartakus přání odvést otroky pryč z Itálie, avšak část armády s tímto postupem nesouhlasila, a tak se doposud jednotná armáda rozdělila. Oddělená skupina, vedená Crixem (galský gladiátor), byla následně poražena v bitvě u hory na poloostrově Gargano.
Toto rozdělení zanechalo zbylá Spartakova vojska oslabená, nicméně jim nezabránilo ještě nějaký čas odolávat postupným střetům s římskými vojsky. Armáda zbylých otroků se dokonce dostala do situace, během níž mohla (dle původního plánu) prchnout z Itálie přes Alpy, jelikož cesta byla úplně volná, nicméně (z nejasných důvodů) se rozhodla jít opačným směrem, na jih Itálie. Toto rozhodnutí se ukázalo být později osudným.
Římské legie se dostaly pod nové vedení Marca Licinia Crassa, kterému se na jihu Itálie podařilo obklíčit Spartakova vojska, rozdělit je a zničit několik jeho oddílů, což byl poslední pomyslný hřebíček do rakve tohoto povstání, jelikož zanechal poslední zbytky armády značně oslabené. Právě Spartakus, společně se zbytkem jeho armády, z léčky unikl a pokračoval do Apulie.
Právě v Apulii (roku 71 př. n. l.) zažil Spartakus svoji poslední bitvu, ve které byl on a drtivá většina jeho následovníků zabiti. Z finální bitvy se podařilo utéct přibližně šesti tisícům otroků, ti však byli všichni pochytáni a do jednoho ukřižováni (kříže s otroky lemovaly celou hlavní cestu z Capui až do Říma).
Zdroj: wikipedia.org, antika.avonet.cz
Autor: Jan Kovanda
Štítky: #spartacus
#otroci
.jpg){kind=link}
