Bitva u Sudoměře, malé české Thermopyly
7.9.2020 > Středověk > České zeměKoncem roku 1419 bylo uzavřeno příměří mezi kališníky a katolíky čímž se situace okolo Prahy, hlavního dějistě konfliktů, mírně uklidnila. Radikálnější část husitů ale s domluvou nebyla spokojena a rozhodla se z Prahy odejít. V čele s Janem Žižkou odcestovali do jiného centra husitů, Plzně. Ani zde však nenašli klid, k Plzni dorazil Václav z Dubé, vojenský náměstek krále Zikmunda, který město oblehl.
V březnu 1420 do Plzně dorazila zpráva o založení nové husitské osady. Název této, tehdy ještě poměrně neznámé obce, byl Tábor. Místní kněz mimo jiné v zprávě Jana Žižku žádal o zaslání vojáků na ochranu nově vznikající osady. Žádosti vojevůdce vyhověl, přestože tím zhoršil svoji již tak slabou pozici. Situace využili jeho protivníci a ještě zintenzivnili útoky na husity.

Ferdinand Hetteš: Porážka železných pánů u Sudoměře. Zdroj: wikipedia.org, Ferdinand Hetteš (1864–1927) / Public domain
Těm nakonec nezbylo nic jiného, než přijmout návrhy pražské umírněné skupiny, která pro ně vyjednala možnost svobodného opuštění Plzně. Z města se tak do Tábora vydalo 12 vozů, 9 jezdců a 400 lidí. Zdaleka nešlo pouze o vojáky, skupina obsahovala i mnoho žen a dětí. Dojednaná dohoda však byla porušena. Za konvojem z blízkého strakonického převorství vyrazil silný jízdní oddíl Johanitů s oddíly tzv. železných pánů. Přestože skupina husitů volila svoji cestu tak, aby se vyhnula kontaktu s nepřáteli, byla neustále sledována. 25. března se katolické vojsko rozhodlo skupinu napadnout.
Katolické jízdy byla obrovská převaha (zdroje uvádějí od 700 až po nadnesených 5 000). Zřejmě proto se rozhodli zaútočili i do pozice, která velmi nahrávala kališnickým obráncům. Ti zvolili velmi výhodné místo mezi dvěma rybníky (jeden byl nedávno vypuštěný a tedy plný bláta), kde rozestavili svoji typickou vozovou hradbu. V zúženém místě mezi rybníky neznamenala početní převaha nepřítele nic. s trochou nadsázky tak můžeme bitvu u Sudoměře označit za české Thermopyly.

Konec nadějí - bitva na Bílé hoře
Bitva na Bílé Hoře je možná nejslavnější středověkou/novověkou bitvou českých dějin a zcela zásadně ovlivnila další vývoj našich dějin. Pojďme se detailnějí podívat, co se vlastně na Bílé hoře roku 1620 stalo.... celý článek
Již první vlna útoku ztroskotala pod masivní střelbou z vozové hradby. Údajně se žádný jezdec z prvního útoku k hradbě husitů vůbec nedostal. Další vlny vojáků se dostaly až do blízkosti husitů a došlo k boji, ve kterém však jezdectvo nebylo nijak úspěšné. Část útočícího vojska se pokusila napadnout na první pohled zranitelný bok husitů a vyrazilo do útoku přes bahnité dno vypuštěného rybníka. Koně ale rychle do měkkého bahna zapadli a donutili obrněné vojáky sesednout. Těžké brnění ale v bahně téměř znemožnovalo pohyb a lehčí a rychlejší husité snadno zlikvidovali nepohyblivé obrněnce.
Boje trvaly až do večera, kdy špatná viditelnost a vysoké ztráty donutily zbytky katolického vojska ustoupit. Ztráty jednotlivých stran nejsou známé, přesto je jisté že vítězně z ní vyšli husité, kteří v následujících dnech úspěšně dorazili do svého cíle, Tábora.
Každý rok v březnu se na počest husitské výhry v této bitvě koná její rekonstrukce společně s doprovodným dobovým programem. Detailní informace naleznete na stránkách akce. Podívat se také můžete na video níže:
Autor: Martin Suchoň
Štítky: #bitva
#husite
#johanite
#jan zizka