Na Katalaunských polích se Římská říše naposledy hrdě postavila nepříteli
2.12.2020 > Starověk > Antický ŘímV polovině 5. století děsili Hunové celou Evropu. Žádnému vojsku se nepodařilo tyto divochy z dálných východních plání zastavit a tribut jim platil i sám císař Východořímské říše. Ani kdysi mocná Západořímská říše neměla nic, čím by mohla zastavit řádění barbarů na svém území. Slavné časy silných císařů a neporazitelných legií již byly v této době pouhou vzpomínkou.
V průběhu roku 450 začal vůdce Hunů Attila plánovat útok na západ, směrem do římské Galie. Aby měl krytý týl, snažil se zajistit si mír na východě a na jihu. Osud mu tentokrát ale nepřál. Císař východořímské říše Theodosius zemřel a jeho nástupce Marcianus odmítl nadále platit Hunům výpalné. Attila nechtěl bojovat na dvou frontách, ale přípravy na západní tažení již byly v pokročilém stádiu. Rozhodl se tak pokračovat a svůj východní problém vyřešit později.
De Neuville: Hunové v Bitvě na Katalaunských polích. Zdroj: wikipedia.org, Lordkinbote, Public domain
Jako vhodná záminka posloužil rozkol o následnictví mezi syny krále kmene Franků. Po smrtí krále vznesli oba synové nárok na trůn. Jeden se pro podporu obrátil směrem k Římu, druhý pak na Huny. To se Attilovi velice hodilo a na začátku roku 451 hunské vojsko vyrazilo. Rýn, který sloužil jako přírodní ochrana už staletí, překročilo vojsko poblíž dnešního Mohuče a v následném tažení Attila vypálil mnoho významných měst té doby. Za oběť padly například předchůdci dnešní Remeše, Kolína nebo Trevíru.
Další na řadě byl Orleáns, který se dokázal bránit mohutnému obléhání více než měsíc. Když už obránci začínali ztrácet naděje, na obzoru se objevilo mohutné vojsko Římanů a jejich dočasných spojenců, Visigótů. Zaskočený Attila musel obléhání ukončit a svoji armádu stáhnout. Konfliktu se však vyhýbat nehodlal, potřeboval pouze lepší podmínky pro svoji zejména jízdní armádu.
Jako vhodné místo se jevila oblast poblíž dnešního města Châlons-en-Champagne, tehdy nazývaného Catalaunum. Právě to dalo jméno Bitva na Katalaunských polích, někdy také nazývané bitva národů, která se odehrála 20. června 451. Podle popisů antických autorů měli proti sobě na bitevním poli stát statisícové armády. Jako obvykle však tyto počty bývají přehnané. Dnešní historikové se shodují na tom, že na římské straně mohlo stát kolem 30 tisíc mužů a to včetně spojeneckých germánských kmenů. Hunské vojsko včetně spojenců pak mohlo čítat kolem 60 tisíc. Římané se tak ocitli v nezáviděníhodné početní nevýhodě.
Římskému vojsku velel Flavius Aetius, vrchní vojenský velitel Galie. Tento zkušený generál si nebyl jistý loajalitou svých Alanských spojenců a tomu podřídil i rozmístění své armády. Alanské vojáky pod vedením Sangibana rozmístil do středu linie, kde byli z obou stran obklopeni dalšími formacemi. Šlo o opatření pro případ zrady, aby Alanská křídla byla odkrytá a zranitelná. Na pravém křídle armády stálo početné Vizigótské vojsko pod vedením náčelníka Theodoricha. Levá strana linie byla tvořena silnou galsko-římskou jízdou.
Jako první se s nepřítelem střetlo křídlo tvořené Vizigóty. Právě je vyslal Aetius na blízký kopec, který měli jako strategický bod obsadit. Vizigótové se sem skutečně dostali jako první, ovšem brzy přišel první útok Hunů. V krvavé bitce dokázali Theodorichovi vojáci kopec ubránit, v boji však jejich náčelník padl. Někteří historikové dnes tvrdí, že Aetius záměrně vyslal spojence do nebezpečné situace, kde je zanechal bez posil a pomoci. Theodorich byl totiž velmi ambiciozní muž a bylo by v zájmu Říma oslabit jeho moc.
Boudicca - královna která povstala proti Římu
V roce 43 se na jihovýchodním pobřezí Británie vylodila obrovská římská armáda vedená generálem Aulem Plautiem a započala svoji invazi. Původně očekáváne snadné a rychlé vítězství se proměnilo v dlouhé dobývání... celý článekLevému křídlu velel sám Aetius, který si u sebe držel Theodorichova syna Thorismunda, patrně jako pojistku proti zradě. Silnému římskému jezdectvu se od začátku dařilo zatlačovat Huny, ovšem střed tvořený nespolehlivými Alany se brzy začal rozpadat a stahovat. Obě římská křídla však vytrvale tlačila na Huny. Bitva probíhala celý den a s blížícím se večerem se Attila začal čím dál více obávat úplného obklíčení. Hunové tak pomalu ustupovali a když po setmění vydal Aetius rozkaz k přímému útoku jezdectva ve středu, obrátili se Attilovi vojáci na útěk směrem ke svému táboru.
Aetius rozkázal pokračovat v boji i v noci a chtěl dokonce zaútočit na samotný hunský tábor. Ten byl však velmi dobře bráněný lučištníky. Ve tmě začalo docházet ke zmatkům a sám velitel Aetius byl téměř zajat, nakonec se mu však podařilo nalézt bezpečí ve spojeneckém visigótském táboře.
Když první ranní paprsky osvětlily bojiště s tisícovkami mrtvých, ani samotným velitelům nebylo jasné, kdo vlastně zvítězil. Hunové se sice museli stáhnout do svého tábora, ale Attila stále disponoval mocnou armádou. Ani Aetius necítil dostatečnou jistotu, aby se mohl pouštět do dalšího střetu nebo delšího obléhání. Římské vojsko, které se dnes považuje za vítěze bitvy, se nakonec začalo stahovat. Attila ještě nějakou dobu vyčkával v táboře, protože se obával že ústup Římanů je pouhý trik. Po několika dnech se však nakonec i Hunové začali stahovat zpět na východ.
Ztráty v bitvě nám nejsou známé. Historik Jordanes sice uvádí počet podlých, který převyšuje 150 tisíc. Takové číslo je však s jistotou značně nadsazené. Přestože bitva neměla jasného vítěze, z pohledu západořímské říše šlo o vítězství. Bitva na Katalaunských polích se často označuje jako poslední významné vítězství západní římské říše. Byl zastaven další Hunský postup do Galie a dočasně i jejich další expanze. O trvalé vítězství však nešlo. Hned další rok začal Attila s novým tažením a to přímo do srdce říše. Na Apeninský poloostrov směrem k Římu.
Autor: Petr Němeček
Štítky: #attila
#hunove
#bitva