Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Římská božstva, #1 Náboženství v Antickém Římě

12.2.2020, 09:36 > Starověk > Antický Řím

Římané byly známí svým velkým množstvím božstev, věřit ve více bohů bylo zcela běžné. Naopak monoteistické křesťanství, které postupně získávalo na popularitě, zpočátku Římanům přišlo velmi zvláštní. Nejvýznamnější původní božstva vycházela z řeckých a etruských předloh, ale římský panteon bohů nebyl nijak uzavřený. V průběhu dějin se běžně rozšiřoval o božstva nová. Nejčastěji šlo o lokální bohy v nově dobitých provinciích, kteří zde pak požívali větší důležitosti než ve zbytku říše. Nejdůležitějším však všude byl nejvyšší z římských bohů - Jupiter.

Římané považovali sami sebe za velice zbožné. Jejich pojetí náboženství bylo však odlišné od toho současného. Šlo o více praktické pojetí s určitým "obchodním" přístupem. Věřící věnoval něco božstvu (oběť, modlitbu) a na oplátku očekával přízeň či zásah ve svůj prospěch. Božstev bylo na výběr opravdu mnoho a téměř každá rodina v antickém Římě si zvolila nějakého svého "rodinného" bůžka, ke kterému se pravidelně modlila. Běžné bylo mít v každém domě malý oltář zasvěcený tomuto bohovi. Zde se rodina modlila a také prováděla úlitby - malé oběti bohům, nejčastěji nějaká tekutinu (olivový olej, víno) nalitá na domácí oltář.


Socha nejvyšší Kapitolské trojice
Socha nejvyšší Kapitolské trojice Zdroj: wikipedia.org


Ve větších chrámech, při náboženských svátcích, nebo před bitvou se běžně obětovalo ve velkém měřítku. Nejčastěji šlo o větší domácí zvířata. Římané nikdy nepraktikovali lidské oběti, naopak takovými národy velmi pohrdali. Častou obětí byl například beran, honosnější pak býk. Oběti nemusely nutně probíhat dopředu, aby se následující události podařili. Často byli prováděny zpětně po nějakém úspěchu, jako poděkování za přízeň bohů. Šlo zkrátka o to, trvale si s bohy udržovat dobrý vztah. Římští bohové nebyli ztělesněním dobra tak jako v křesťanském pojetí. Měli také své špatné vlastností, čímž byli více podobní lidem. Římané věřili že si bohy mohou poštvat, čímž na sebe přivolají neštěstí.

Společenské vrstvy v antickém Římě

Společenské vrstvy v antickém Římě

Ať šlo o dávné království, pozdější republiku nebo následné císařství, římští občané vždy žili rozdělení ve společenských vrstvách, podle kterých byli posuzováni. Dostat se do jiné vrstvy, než se člověk narodil... celý článek


I Římané měli své kněží, ti ale byli značně odlišní od současné představy božích služebníků. Mohli se ženit, mít dětí a také aktivně vést politický život. Nejvyšší náboženská funkce ve státě se nazývala Pontifex maximus a přežila až dodnes, jde totiž o jeden z titulů papeže. Tento nejvyšší kněz byl volen sněmem tribunů, později tato funkce patřila automaticky císaři. Titulem se mohl honosit například i sám Julius Caesar.

Vestálky

Zajímavou součástí římského náboženství byly vestálky, neboli Vestiny panny. Vesta byla bohyní rodinného krbu a ohně v něm, což byl symbol trvalého usídlení rodiny. V přeneseném slova smyslu ochraňovala celou římskou říši jako jednu velkou rodinu. Krb a oheň této celořímské rodiny byl umístěn v chrámu bohyně na Foru. Vestálky ve svatini udržovali věčný plamen, který neměl nikdy vyhasnout. Do těchto míst nesměl vstoupit žádný muž.


Socha bohyně Vesty
Socha bohyně Vesty Zdroj: wikipedia.org


Vestiny panny chodily v čistě bílém rouchu s vlasy upravenými do šesti copů. Mezi lidmi požívaly velké úcty, měli například svá vyhrazená místa na všech slavnostech. Mezi jednu z jejich pravomocí byla možnost zbavit trestu obviněného zločince. Jedna z vestálek takto zachránila i samotného Julia Caesara, když se měl stát obětí Sullových čistek. Vestálky byly před zákonem nedotknutelné, ovšem s jednou výjimkou. V případě ztráty jejich panenství je čekal trest smrti velmi nepříjemným způsobem. Zaživa byly zazděny do podzemní místnosti. Muž, který je o panenství připravil, byl také popraven.

Služba vestálek trvala 30 let. První deset let se zaučovaly, dalších 10 let bylo trvala jejich služba a závěrečné desetiletí věnovaly výuce dalších vestálek. Běžnými činnostmi pro ně byly modlitby a oběti ve prospěch římského lidu a státu.


Kapitolská trojice

Jako kapitolská trojice nebo také triáda jsou označeni tři nejdůležitější božstva antického Říma. Chrám zasvěcený této trojici stál na kapitolském vrcholku, samotném středu věčného města. Byl postaven již roku 509 př.n.l. a šlo o největší a nejkrásnější z chrámů v Římě. Velikostí se mohl rovnat řeckému Parthenónu.


Socha Bohyně Minervy.
Socha Bohyně Minervy. Zdroj: wikipedia.org


První z trojice je Minerva. Bohyně řemesel, moudrosti, umění, ale také války. Jde o římskou variantu řecké bohyně Athény. Jméno je odvozeno od Etruské bohyně Menrvy. Kromě hlavního chrámu na Kapitolu měla v hlavním městě mnoho dalších významných chrámů (na Aventinu, Caeliu, Esqulinu). Minervě jako bohyni války byly často obětovány zbraně poražených nepřátel. Díky tomuto spojení byla v pozdější době označována s přídavkem Victrix, tedy Minerva Vítězná.


Socha bohyně Juno.
Socha bohyně Juno. Zdroj: wikipedia.org


Druhou členkou triády je Juno, které v řecké mytologii odpovídá bohyně Hera. Její jméno opět vychází z etruského jména Uni. Jako manželka nejvyššího z bohů, Jupitera, byla královnou všech bohů. Byla také matkou mnoha dalších bohů, například boha válka Marta, nebo Vulkána. Jde o bojovnou bohyni, často bývá vyobrazována se zbraní v ruce nebo metající blesky. V mírném rozporu s tím je pak její častá asociace s nevěstami a manželstvím.


Jupiter Optimus Maximus

Hlavní z celé trojice je pak Jupiter, často označován s přídomkem Optimus Maximus, tedy Nejlepší a Největší. Jeho předobrazem je řecký Zeus a stejně jako on, i Jupiter byl králem všech ostatních bohů. Jeho zaměření bylo poměrně široké. Byl to bůh všech přírodních sil (ovládal blesky), věrnosti, práva, vítězství a ochranitel celého římského státu. Jupiterovi byly zasvěceny všechny dny úplňku. V polovině dnešního měsíce září se konaly obrovské slavnosti na jeho počest. Jejich součástí bylo rozsáhlé obětování, slavnostní průvody a zápasy i závody v circu.


Socha Jupitera.
Socha Jupitera. Zdroj: wikipedia.org


Tento vládce nebes byl hlavním bohem římské říše od jejího založení až zhruba do roku 500 n.l, kdy staré bohy nadobro vytlačilo křesťanství. Přesto je něco z Jupitera zachováno dodnes. Ranné křesťanství přejalo mnoho původních římských zvyků. Důvodem byl plynulejší přechod mezi náboženstvími a menší odpor věřících k novému povinnému státnímu náboženství. Přejata byla i představa samotného Boha, který jako mohutný vousatý muž s rozevlátými vlasy odpovídá původním představám a znázorněním Jupitera.

Štítky:



Mohlo by vás zajímat

7 divů světa, #1 Maják na ostrově Faru 7 divů světa, #1 Maják na ostrově Faru
Oblečení v antickém Římě Oblečení v antickém Římě
Vinařství v antickém Římě Vinařství v antickém Římě