V bitvě u Gaugamél pobil Alexandr Makedonský 90 tisíc Peršanů
15.7.2025 > Starověk > Antické ŘeckoAlexandr Makedonský je po právu uznáván jako největší vojevůdce starověku. Zvítězil v mnoha bitvách, ve kterých bojoval proti obrovské přesile. Bitva u Gaugamél je možná ta nejdůležitější z nich. Její výsledek rozhodl o vývoji událostí na stovky dalších let. Kdyby Alexandr se svojí nečekanou strategií nezvítězil, svět by dnes vypadal zcela jinak.
Roku 334 př.n.l. vyrazila Makedonská armáda na své dlouhé tažení. Jeho hlavním cílem byla porážka Peršanů. Obrovské říše, jejíž armáda mnohonásobně převyšovala makedonské a řecké počty. Makedonci však měli něco, čemu perské impérium nedokázalo konkurovat - geniálního vojevůdce Alexandra Makedonského.
Během prvních let tažení se Makedonci a Peršané střetli hned v několika bitvách, nebo dobývání měst. Vítězně vždy vycházela Makedonská strana. I přes prohry však Perská říše zůstávala silná a její armáda čítala statisíce vojáků. Rozhodující bitva měla přijít roku 331 př.n.l. u vesnice Gaugaméla. Právě zde, na rozsáhlé planině, se střetla obrovská perská armáda s menším, avšak výrazně zkušenějším makedonským vojskem.
Podle dobových odhadů čítalo perské vojsko možná až milion mužů. Dnešní historikové takové odhady značně umírňují, avšak i podle nich mohli mít Peršané až sto tisícovou armádu. Proti nim stála méně než polovina Makedonců a Řeků. Významnou silou bylo 7000 dobře vycvičených jezdců. Avšak jádrem armády bylo 40 tisíc pěšáků. Těmi nejdůležitějšími pak těžkooděnci bojující ve formaci falangy.
Většinu Perské armády tvořila také pěchota, avšak zejména lehkooděnci ze všech možných koutů říše a obvykle bez větších zkušenosti. Skutečnou bojovou silou bylo pouze 10 tisíc Nesmrtelných a řečtí žoldnéři najatí perským králem Dareiem III. Jako silná se dala také označit perská jízda, která měla nad Alexandrovou asi pětinásobnou přesilu. Vojsko doprovázelo také velké množství válečných vozů s kosami a dokonce 15 válečných slonů.
Na planinu u Gaugamél dorazili jako první Peršané a začali zaujímat své pozice. Kvůli jízdě a válečným vozům vyčistili celou oblast od keřů a stromků. Rozestavení armády nebylo nijak inovativní. Vozy v čele, pěchota na středu a na křídlech byla umístěna jízda. Sám Dáreios velel vojsku ze zadních řad středu armády, kde byl obklopen svými Nesmrtelnými.
Střed makedonské armády tvořila dvojitá falanga. Zásadní levé křídlo tvořila jízda pod velením nejschopnějšího z generálů - Parmeniona. Pravému křídlu, které mělo podniknout rozhodující úder, velel sám Alexandr. Geniální velitel vstupoval do bitvy s unikátním plánem, který byl však velice riskantní. Na křídlech stočených o 45 stupňů chtěl upoutat většinu z nepřátelské jízdy. Díky této formaci by došlo k roztažení linie a vytvoření mezery blízko středu Perské armády. Tou by elitní jízda pod Alexandrovým vedením zaútočila přímo na krále. Pokazit se toho ale mohlo hodně.
Útok začaly podle očekávání válečné vozy. Na to však byl Alexandr dobře připravený a jeho armáda použila nacvičený manévr. První falanga vytvořila mezery, mezi těmi koně projeli a zastavili se až před druhou linií ježících se kopí. Vozy tak byly obklopeny první falangou ze stran a byly snadno zlikvidovány. Tato taktika byla později dobře známá a válečné vozy se brzy přestaly v bitvách objevovat.
Následně dal král povel k útoku jak pěchoty, tak jízdy. Vzhledem ke stočení makedonské jízdy, vznikla v perské linii přesně taková mezera, jak si Alexandr naplánoval. Těžká makedonská jízda zaútočila ve formaci klínu na odkrytý střed perské armády. Ta tímto manévrem byla rozdělena a samotnému králi hrozilo, že bude odříznut od většiny svého vojska. V tento kritický okamžik ztratil král nervy a na svém voze prchl z bitvy.
Pro Alexandra by bylo lepší krále pronásledovat a zabít, avšak dostal zprávu o špatném stavu svého levého křídla. Vojáci pod vedením Parmeniona snášeli útok nejsilnější části nepřátelské armády a dlouho už by nevydrželi. Alexandr tak musel dát přednost záchraně svých mužů před pronásledováním a vydal se jim na pomoc.
Když se informace o útěku krále rozšířila mezi perské vojáky, začala armáda ustupovat. Střed se zcela rozpadl. Silné levé křídlo dokázalo udržet formaci a organizovaně se stáhnout. Naproti tomu pravé křídlo zcela propadlo panice a většina vojáků byla zmasakrována.
Když byla již bitva rozhodnuta, vydal se Alexandr uprchlého krále pronásledovat, ale dohonit ho se mu již nepodařilo. Makedonci vyplenili nepřátelská tábor, kde našli značnou kořist. Kromě obrovského množství zlata také králův osobní majetek a zbraně. Do rukou jim také padli všichni váleční sloni, kteří do bitvy vůbec nezasáhli. Ztráty obou stran byly naprosto nesrovnatelné. Makedonci ztratili pouze kolem 1500 mužů, oproti tomu Peršanů na bojišti zůstalo možná až 90 tisíc.
Dareios prchal dál na východ, kde měl v plánu shromáždit novou armádu. K tomu však již nikdy nedošlo. Byl zavražděn svými muži, kteří pak jeho hlavu věnovali Alexandrovi. U Gaugamél tak Alexandr definitivně zničil Perskou říši a splnil tak původní cíl svého tažení. Avšak s jídlem roste chuť. A tu Alexandr rozhodně měl. Vítězstvím si otevřel cestu k dalším výbojům na východ, kterou hodlal využít. Jeho tažení mělo trvat ještě dlouhé roky.
Zdroj: wikipedia.org ; Alexander Veliký a jeho elitní pěchota - Waldemar Heckel, Ryan Jones
Autor: Jiří Klaus
Štítky: #alexandr veliky
#bitva
#persie
#falanga
_02.jpg){kind=link}