Válečné vozy starověku - kdo je neměl, byl zničen
22.7.2025 > Starověk > EgyptVálečné vozy hrály ve starověkých armádách zásadní roli. Šlo o velice nákladnou, ale také velice silnou zbraň, kterou používali sami králové a faraoni. V pozdní době bronzové zcela dominovaly na mnoha bitevních polích. Dlouhá staletí probíhala evoluce tohoto smrtícího stroje, až nakonec přišel Alexandr Veliký a z válečných vozů udělal relikt minulosti.
Aby mohlo něco jako válečný vůz v dávné minulosti vzniknout, bylo potřeba splnění dvou základních podmínek. Tou první byl vynález kola, ke kterému zřejmě došlo někdy v průběhu 4. tisíciletí př.n.l. v euroasijských stepích na dnešní Ukrajině. Druhou pak byla domestikace domácích zvířat vhodných pro tažení vozu. Pro těžké náklady byla vhodná silná zvířata. Například voli, ti ale byli také značně pomalí. Vhodnější volbou byl kůň, který byl domestikován někdy v podobném období na území dnešního Kazachstánu.
Jakmile byly tyto dvě podmínky splněny, nejstarší starověké kultury začaly ihned experimentovat s tím, jak zapojit tuto novou technologii do válečnictví. Nejstarší dochovaný důkaz o použití válečných vozů máme zhruba z roku 2500 z Mezopotámie. Na dobovém vyobrazení můžeme nalézt velký a těžkopádný vůz se čtyřmi koly a vysokým čelem. Posádka se skládala v vozataje a bojovníka, který jako zbraň používal vrhací oštěpy. Jejich zásoby pak byly na bocích vozu. Těžké čtyřkoláky byly poměrně pomalé a jejich manévrovací schopnosti byly mizerné. Při ostré zatáčce snadno hrozilo nebezpečí převrhnutí. Tyto první vozy byly nejčastěji taženy čtyřspřežím oslů a podle novodobých rekonstrukcí mohly krátkodobě vyvinout rychlost až 20km/h.
Koncept bojových vojů mnohem lépe rozvinuli Egypťané. V jejich podání šlo o velice rychlé a lehké vozy, jejichž konstrukce byla co nejvíce podřízena nízké váze a manévrovatelnosti. Egyptský válečný vůz měl už jen dvě kola a mohl vážit pouze 34 kilogramů. Přes neprostupný terén ho tak snadno mohli přenést pouze dva muži a následně pokračovat v jízdě. Vůz byl tažen dvojicí koní a jeho mánevrovatelnost byla naprosto jinde než u mezopotámské verze. Experimenty dokázaly, že krátkodobě mohl vyvinout rychlost téměř 40km/h.
Posádka byla opět dvojčlenná. Vozataj a bojovník, který ale již jako primární zbraň využíval luk. A protože válečný vůz bylo drahé a špičkové vybavení, i luk měl výjimečnou kvalitu. Nešlo o běžnou zbraň kterou používali pěšáci. Tento luk byl kompozitní, dlouhý až 120 centimetrů a jeho efektivní dostřel byl přes 170 metrů. Výroba takové zbraně mohla trvat i několik let.
Kromě výkonné zbraně měla posádka také kvalitní brnění. Když sečteme náklady na výzbroj, výstroj, výrobu vozu a na tažná zvířata, šlo o extrémně drahou záležitost. I nejbohatší národy si mohly obvykle dovolit jen několik stovek kusů. Přesto neváhaly a investovaly do jejich pořízení obrovské množství zdrojů. Nebylo totiž vyhnutí. Rychlé vozy, které mohly manévrovat před nepřátelskou pěchotou, a z dálky ji ostřelovat, byly zbraní, která rozhodovala bitvy. Pokud je protivník také neměl, měl smůlu - neexistovala žádná podobně efektivní zbraň nebo obrana.
Později, v prvním tisíciletí př.n.l. využívali bojové vozy rádi i Peršané. Jejich pojetí bylo však dost odlišné od egyptského. Jejich vozy mely na kolech velice ostré kosy, jejichž účelem bylo pořezat a lámat nohy nepřátelské pěchoty, mezi kterou vozy najely. Na podobnou taktiku sázel i král Dáreios, když se v bitvě u Gaugamél postavil neohroženému Alexandrovi Velikému. Ten však tuto silnou zbraň znal, a dopředu připravil a se svým vojskem secvičil taktiku, která ji měla neutralizovat. Jeho armáda byla sestavena do dvou linií a když se vozy přiblížily, první linie se rozestoupila a nechala vozy projet. Koně se poté zastavili před neprostupnou druhou linií a posádka byla ze stran pobita rozestoupenou první linií.
Bitva u Gaugamél znamenala prakticky konec válečných vozů a jejich pozdější využití je velmi výjimečné. Využívaly se především na blízkém východě, kde to rovný terén umožňoval. V těžce zalesněné Evropě nebylo většinou reálné takové povozy používat. Pouze na britských ostrovech původní kmeny určitou formu bojových vozů měly zařazenou ve svých armádách. Když se však na ostrovech vylodili Římané, zjistili velmi rychle i Britové, že proti sevřeným útvarům legionářů válečné vozy nic nesvedou.
Zdroj: wikipedia.org ; Egypťané a první civilizace - Kolektiv autorů
Autor: Pavel Koubík
Štítky: #mezopotamie
#alexandr veliky
