Vytrhávač chlupů nebo pohřební klaun - zapomenutá antická povolání
9.11.2023 > Starověk > Antický ŘímŘím byl hektickým místem, kolébkou starověké civilizace, která pulzovala životem. Metropole nabízela spoustu pracovních příležitostí pro všechny, jenomže ne každý mohl být senátorem. Některé povolání tak byla horší než jiná a my vám v seznamu níže přinášíme přehled těch nejméně líbivých pro moderního člověka. Nezapomeňte se v komentářích zmínit, které povolání by se vám zamlouvalo nejvíce.
Vytrhávač chlupů (Alipilus)
Vcelku překvapivý fakt je to, že v antickém Římě byl rozšířen obor hygienické péče. Ten byl sofistikovanější než se mohlo zdát - občané totiž velmi dbali na svůj vzhled a hladkou pokožku považovali za znak čistoty a kultivovanosti. Alipilus byl primárně zodpovědný za odstraňování nežádoucích tělesných chloupků, zejména pak těch v podpaží.Estetické, zdravotní a sociální důsledky práce vytrhávače chloupků byly velmi důležité, v antice totiž neexistovalo nic jako antiperspiranty a tělesný zápach byl v té době brán docela vážně.
Chloupkový specialista většinou spolupracoval s maséry a holiči a přinášel svým zákazníkům holistický zážitek z péče, která byla nedílnou součástí Římské říše. Touto prací se zabývali zejména otroci a lidé z nižších vrstev společnosti.
Ochutnávač (Praegustator)
Ve starověké Římské říši byly politické vraždy pravidelnou záležitostí a jednou z oblíbených metod byla otrava jídla. Právě těmto pokusům měl zabránit ochutnávač, který tak riskoval svůj život ve jméně ochrany vysoce postavených jedinců.Praegustator musel mít samozřejmě vytříbenou chuť i čich a také hluboké znalosti o přípravě jídel - musel totiž odhalit jemné nepravidelnosti, které by mohly naznačovat přítomnost jedu. Vzhledem k jejich vědomostí z oblasti gastronomie také často dohlíželi na kvalitu potravin a chod kuchyně.
Ačkoliv se jednalo o velmi nebezpečné povolání, přinášelo s sebou určité privilegia. Otroci či sluhové se tak dočkali vřelejšího přístupu od svých pánů, kteří do nich vkládali důvěru. Šlo o velice psychicky náročnou práci - měli neustálé povědomí o potencionálním nebezpečí.
Pohřební klaun (Archimimus)
V dnešní době bychom se na pohřebního klauna dívali jako na neuctivce, ale v Římě tomu bylo jinak. V kontextu římské víry o posmrtném životě a důležitosti řádného odchodu sloužil Archimimus účelu, který byl jak symbolický tak kulturně významný.Úlohou Archimima nebylo bavit, nýbrž sloužit jako živý památník, ukázat podstatu zesnulých způsobem, který statické monumenty nedokázaly zachytit. Pohřební klaunové tak nebyli klauny v pravém slova smyslu, ale měli za úkol ukázat ctnosti a úspěchy zemřelého.
Římané věřili v nesmrtelnost duše a myšlence, že vlastnosti člověka mohou žít dál pomocí mimiky. V Archimimově povoláno tak šlo spíše o formu vyprávění a způsob, jak udržet člověka naživu alespoň v myslích pozůstalých. Pohřby byly i tehdy smutnou a vážnou událostí a pohřebního klauna tak mohl dělat jen jedinec, který měl nejen divadelní dovednosti, ale i psychologický vhled.
Údržbář veřejných toalet (Latrinarius)
Přes milion a půl lidí za sebou zanechává spoustu živočišného odpadu a Římané si toho byli dobře vědomi. Proto pod antickou metropolí vznikl komplexní rozsáhlý odpadní systém, který odváděl splašky z veřejných toalet pryč z města.Právě veřejné toalety - takticky umístěné blízko tržišť a lázní - byly velmi frekventovaným místem lidí všech původů. O hladký chod záchodů se staral údržbář, který měl kromě čistoty na starost i doplňování zásob, funkčnost a příliv lidí.
Ve městě, v němž hygiena a čistota hrály velmi důležitou roli, byl Latrinarius důležitým povoláním a díky tomu, že se na toaletách vyměňovaly drby a novinky z říše, byl velmi informovanou osobou. I přesto se netěšil velké úctě, často se tak jednalo o otroky či lidi z nízkých vrstev.
Gladiátorský pečovatel (Strigilis)
Gladiátoři byli často superhvězdami své doby, bavili tisíce lidí krvavými souboji, ale za oponou arény běželo celé soukolí prací. Každý otrok měl svůj úkol a jedním z nich byla i péče o gladiátora po boji.To znamenalo očistit bojovníka od potu, krve a špíny. Kromě hygieny tento proces přinášel gladiátorům i značný terapeutický požitek. Po umytí následovala masáž a nanesení různých mastí a olejů. Šlo o součást širšího týmu kolem bojovníka - podobně je tomu dnes u atletických týmů.
Často šlo o lidi nízkých stavů, ale pozice Strigilise byla často velmi ceněna a mohla člověku přinést i jistý status. Název tohoto povolání je odvozen od nástroje, který byl používán k očišťování gladiátorů - Strigil.
Zdroj:
wikipedia.org
kniha Jak se žilo ve starověkém Římě
kniha Starověký Řím (miniencyklopedie pro holky a kluky)
kniha Život v starom Ríme
Autor: Vít Možíš
Štítky: #zivot v antice
#gladiator
#otroci
