Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Richard Lví srdce nařídil bez milosti pobít tisíce zajatců

25.7.2023 > Středověk > Anglie

Richarda Lví srdce máme v představách jako vznešeného krále-válečníka. Může za to nejspíš legenda o Robinu Hoodovi, která krále vykreslila jako dokonalého rytíře, případně další příběhy. Když se však na Richarda podíváme blíže, zjistíme, že jeho reálný obraz měl k ideálu křesťanského panovníka docela daleko.



Richardův náhrobek.
Richardův náhrobek. , Adam Bishop, CC BY-SA 3.0


1) Král – cizinec

Richard I. často přezdívaný Lví srdce (1157-1199) je jedním z nejznámějších anglických králů, přitom Anglii vlastně neznal a možná k ní ani neměl žádný hlubší vztah. Vyrostl totiž ve Francii a jako druhorozený syn měl zdědit po matce Akvitánii – tato země se stala zemí jeho srdce. Otce – anglického krále Jindřicha II. několikrát zradil. A když se sám stal králem, téměř ihned odjel na křížovou výpravu, kde strávil několik let; cestou zpátky upadl do zajetí a trvalo další dlouhou dobu, než se vyjednalo jeho propuštění.

Richard tak ve své zemi strávil opravdu velmi málo času a na Anglii se absence panovníkovy pevné ruky negativně podepsala – ostatně právě o tom na pozadí vypráví legenda o Robinu Hoodovi: šlechta si ukusovala moc, na kterou neměla právo, a o lid se nikdo nestaral.


Richard Lví srdce.
Richard Lví srdce. , See page for author, Public domain


2) A co ženy, Richarde?

Správný křesťanský panovník by měl dát zemi co nejvíc dětí, ideálně synů. To Richard neudělal a zřejmě to ani neměl v úmyslu.

Oženil se až po třicítce, což bylo na danou dobu opravdu velmi pozdě, a přestože svou ženu Berengarii táhl sebou na křížovou výpravu, zřejmě mezi nimi k nějakému většímu sblížení nedocházelo. Dnes se předpokládá, že Richard byl buď homosexuál, nebo asexuál.

Když si uvědomíme, jaká byla dobová představa rytíře, a připojíme k tomu posedlost vášnivou dvorskou láskou, která je pro toto období typická, zjistíme, že Richard opravdu nesplňoval dobová kritéria.


Berengarie Navarrská, Richardova manželka.
Berengarie Navarrská, Richardova manželka. , Charles A. Stothard, Public domain


3) Prchlivý vztekloun

Říkalo se, že je to rodinné prokletí Plantagenetů – všichni prý propadali hrozivým záchvatům vzteku, doslova se mluvilo o černém hněvu.

Tahle vlastnost se projevila i u Richarda. Jako jeden příklad za všechny si připomeňme, co se stalo po dobytí Akkonu v roce 1191. Richard se svými spojenci dorazil do Svaté země a podařilo se mu dobýt strategicky významné přístavní město Akkon. Když však zjistil, že v jedné městské čtvrti vztyčil na znamení vítězství své korouhve jeho spojenec rakouský vévoda Leopold, chytil Richarda jeden z jeho amoků – měl totiž pocit, že vítězství náleží jen jemu a že nikdo jiný nemá právo se jím chlubit. Leopoldovy korouhve nechal strhat a vévodu hluboce ponížil.


Bitva o Akkon.
Bitva o Akkon. , See page for author, Public domain


Prchlivost tak přivedla Richarda k jedné z největších životních chyb. Leopold mu to nezapomněl a byl to právě on, kdo ho na cestě zpátky z křížové výpravy zajal a předal nepřátelům. Přitom v Akkonu šlo vlastně jen o malicherný spor a kdyby tehdy Richard projevil velkorysost – která je přece také vlastností pravých rytířů – možná si mohl ušetřit dlouhé měsíce v zajetí.

4) Válečné zločiny?

Nemůžeme sice hodnotit středověké dějiny dnešní optikou, ale i tak dojdeme k závěru, že Richard se ve Svaté zemi choval jako řezník.

Výše zmíněné scéně s rakouským vévodou totiž předcházelo mnohem horší divadlo. Během obléhání totiž obránci Akkonu uzavřeli s křesťanským vojskem dohodu, že město vydají a nechají se zajmout. Richard nadiktoval Saladinovi, muslimskému vládci, tvrdé podmínky, za kterých byl ochotný zajatce propustit. Když s jejich naplněním Saladin zdržoval, rozhodl Richard Lví srdce, že 2600 zajatců bude bez milosti pobito.


Portrét Saladina.
Portrét Saladina. , Freer Gallery of Art, Public domain


Masakr v Akkonu se někdy vykládá jako důkaz křesťanského fanatismu, ale téměř jistě o něj nešlo. Richard neměl žádné náboženské nebo morální obtíže v tom, když chtěl s muslimy vyjednávat nebo obchodovat; dokonce se traduje, že si sultána Saladina velmi vážil. Jeho rozhodnutí spustit v Akkonu krvavou řež bylo čistě machiavellistické – potřeboval Saladinovi ukázat sílu a zároveň se tím zbavil více než dvou a půl tisíc nepřátel, kteří by mu v budoucnu mohli dělat problémy. A jistě – možná i tady se projevila jeho vzteklá povaha.

Jak příběhy mění historii

Kdyby nechal Richardův mladší bratr Jan Bezzemek, kterého kolektivně vnímáme jako archetypálního padoucha, vyvraždit 2600 zajatců, kteří se mu dobrovolně vydali všanc, jak bychom se na to asi dívali? Ale Richardovi to historie odpustila – byl přece Lví srdce!

Zdroj: John Gillingham: Richard I.
Autor: Tereza Holubová
Štítky:
Vstoupit do diskuze ()

Líbil se Vám článek? Sledujte nás
Přidat na Seznam.cz



Mohlo by vás zajímat

Zrádce a lhář - takový byl princ Jan Bezzemek z legendy o Robinu Hoodovi Zrádce a lhář - takový byl princ Jan Bezzemek z legendy o Robinu Hoodovi
Saladin, muž který dobyl Jeruzalém Saladin, muž který dobyl Jeruzalém
Krak des Chevaliers - nedobytný klenot křižáků Krak des Chevaliers - nedobytný klenot křižáků


Prosím, vypněte si blokování reklam na této stránce.

Pouze díky reklamě Vám můžeme přinášet zajímavé články jako tento


Zavřít