Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Rytíři - vojáci Krista a služebníci Boží, nebo jen násilní válečníci?

24.1.2022 > Středověk

Rytíř byl snad od nepaměti symbolem odvážného bojovníka, který ve jménu spravedlnosti ochraňuje slabé a nemocné proti krutostem mocných. Ovšem rytíři opravdu jen v máločem odpovídali romantickým hrdinům z velkolepých dobových literárních děl a balad, které do oušek spanilých dam zpívali středověcí pěvci.


Středověcí rytíři byli skvělí a udatní bojovníci. Byli schopni toho nejlepšího a zároveň toho nejhoršího. Jen zřídkakdy byli ochránci vdov a sirotků, pokud ano, tak jedině v případě, že pocházeli z jejich společenské vrstvy.


Panovník pasuje rytíře.
Panovník pasuje rytíře. , Alphonse-Marie-Adolphe de Neuville, Public domain


Mezi rytíři a prostým lidem panovaly asi takové vztahy jako mezi pánem a otrokem. Není divu, že nuzný lid byl, zvláště v době válek, vystaven těm největším surovostem a ukrutnostem. Bylo nutné za jakoukoli cenu živit muže, platit jim žold a uspokojovat jejich potřeby, a přitom se nestarat, kolik bídy a utrpení tím při přechodu, nejen nepřátelským územím, způsobí.


Nástup těžké jízdy, vývoj zbraní

Skvěle vycvičená římská pěchota se po zániku Západořímské říše roku 476 natrvalo vytratila z bojišť a její místo zabrali jezdci. Ze začátku byli jízdní pěchotou – před bitvou sesedali z koní a do boje šli pěšky. Tehdejší sedla ještě neměla třmeny, jezdec na koňském hřbetě nemohl zaujmout stabilní polohu nutnou pro použití zbraně.

Koncem 9. stol. se pod vlivem nomádských národů (Avarů, Pečeněhů) začal v evropském jezdectví zdomácňovat třmen. Konstrukce sedla se změnila – vzniklo nové vysoké sedlo s lehkým dřevěným rámem, které jezdci poskytovalo větší stabilitu. Na scéně se objevila těžká jízda (zejména ve Franské říši) – nejproslulejšími bojovníky na koňském hřbetě se v 11. stol. stali Normani.

Se vznikem těžké jízdy se rozvíjel chov koní určených k tomu, aby nosili jezdce do boje. Koně museli být větší a silnější, aby unesli váhu mužů oděných v brnění – od přelomu 10. a 11. stol. se objevuje nové charakteristické brnění pro bojovníky na koních: drátěná košile, už i s kapucí zvyšující ochranu hlavy a části obličeje, se postupně prodlužuje až téměř po kotníky a od pasu dolů již není rozdělená na bocích, ale vpředu a vzadu ve středu těla. Rukávy kroužkové košile se také prodlužují až k zápěstím a ve 12. stol. jsou její součástí kroužkové rukavice.

Bitva u Kreščaku změnila způsob evropského válčení

Bitva u Kreščaku změnila způsob evropského válčení

Bitva u Kresčaku je pro nás známá zejména tím, že v ní zemřel český král Jan Lucemburský, otec Karla IV. V globálním měřítku však měla mnohem větší dopad. Díky masivnímu nasazení silných anglických lučištníků n... celý článek


Od druhé poloviny 11. stol. až po 13. stol. se vyvíjejí kroužkové kalhoty a ochrana hrudi a kloubů na končetinách pláty ztvrdlé kůže, z nichž se ve 14. stol. vyvinulo celokovové plátové brnění.

Ochranu hlavy zajišťuje nový typ přilby, tzv. kónická přilba vykovaná z jednoho kusu kovu s nánosníkem.

Podstatnou součást ochranné výzbroje jezdce tvořil štít. Ze začátku byl oválný nebo kruhový a dřevěný, se středovou kovovou puklicí. Od poloviny 11. stol. se objevuje nový typ štítu – mandlovitý.

Mandlovitý štít byl značně velký, ideální pro jezdce, kteří si jím chránili celou horní polovinu těla a velkou část své levé nohy.

Štít ve tvaru mandle se postupem vývoje zmenšoval a zkracoval, až se koncem 12. stol. změnil na klasický trojúhelníkový, což bylo následkem zdokonalování kroužkového brnění, které chránilo stále více z jezdcova těla.

Nedílnou součástí bojovníka byl meč s prodlouženou čepelí na konci zúženou do ostrého hrotu, vyrobený na míru. Na výrobu mečů se používala ta nejkvalitnější ocel, nicméně není divu, že v dobových pramenech nacházíme zprávy o přeseknutých štítech, nebo o rozseknutí protivníka napůl od ramene až po sedlo. Meč byl v rukou skvěle vycvičeného bojovníka obávanou zbraní. V průběhu věků se stal symbolem války, práva, spravedlnosti a společenského statusu.


Bojová taktika

Jedním z důležitých prvků, který přeměnil evropskou těžkou jízdu na rytířské vojsko, byla změna bojové taktiky. Změna nastala zejména v používání kopí.

Před 11. stol. používala těžká jízda kopí různě: házela se podobně jako oštěp, nebo se držela horizontálně ve vztažené ruce připravená k bodání. Od poloviny 11. stol. vznikla nová technika: kopí chycené v pravé sehnuté ruce se přidržovala předloktím opřená o bok jezdce a v této pevné poloze sloužila k bodnutí. Jezdci začali útočit klusem v sevřených formacích (v klínech), nebo v dlouhých sevřených řadách.


Robert Normansky při obléhání Antiochie.
Robert Normansky při obléhání Antiochie. , Jean-Joseph Dassy, Public domain


Rytířský stav

Vojenská stránka přeměny těžkého jezdectva na rytíře, které známe dnes, byla jen jednou ze změn, která se o ni přičinila. Druhou byly sociální změny, které se děly ve společnosti.

Vznik rytířství nepochybně umožnila i vysoká společenská přemístitelnost a politická nejednotnost. V období kolem roku 1000 neexistovala ústřední panovnická moc. Baroni a hrabata si na svých panstvích počínali jako svrchovaní vládci. Na jejich dvorech sloužilo množství neurozených najatých vojáků – pěšců i jezdců (milites), kteří jim pomáhali při prosazování jejich vlastních zájmů.

Námezdní jezdci, vyznačující se odvahou v boji, byli náležitě odměňováni. Díky kořisti, kterou získali v boji, vzrůstal jejich majetek. Neurození muži s velkými vojenskými schopnostmi se odčlenili od ostatních vojáků, a když se mezi ně zamíchali druhorození synové z urozených rodin, kteří při narození sice získali zvučné jméno, ale žádný titul či majetek, a proto si živobytí museli hledat jinde, volili si církevní nebo světskou dráhu, zlepšilo se i jejich společenské postavení. Schopným rytířům pánové svěřovali správu majetků, nebo jim je rovnou udělovali jako svým vazalům.


Modlící se křižácký rytíř na dobové miniatuře.
Modlící se křižácký rytíř na dobové miniatuře. , British Library, Public domain


Pravidla a omezení, kdy a za jakých okolností může rytíř bojovat, stanovila rytířstvu katolická církev, snažící se o ukončení neustálých konfliktů mezi urozenými muži v celém křesťanském světě.

Mírovou snahu církve podporoval způsob pojetí o „trojím lidu“ti, co pracují, ti, kdo bojují a vládnou a ti, kdo se modlí. Odtud byla už jen krátká cesta k obřadu pasování za rytíře, během něhož rytíř získal světský symbol svého výlučného stavu – meč a ostruhy, a zároveň se zavázal, že svým mečem bude chránit Boží řád na Zemi – při pasování se stal vojákem Krista a služebníkem Božím. Bojovat měl jen tehdy, když to bude v souladu s pravidly spravedlivé války

Zdroj: Mgr. Marek Meško, MA, PhD: Zrod klasického rytierstva (Historická revue 10/2013)

Autor: Eva Šranková
Štítky:
Vstoupit do diskuze ()

Líbil se Vám článek? Sledujte nás
Přidat na Seznam.cz



Mohlo by vás zajímat

Krak des Chevaliers - nedobytný klenot křižáků Krak des Chevaliers - nedobytný klenot křižáků
Když kadibáby přinášely úlevu aneb povolání která dnes už neznáme Když kadibáby přinášely úlevu aneb povolání která dnes už neznáme
Střelný prach udělal z rytířů válečníky minulosti Střelný prach udělal z rytířů válečníky minulosti


Prosím, vypněte si blokování reklam na této stránce.

Pouze díky reklamě Vám můžeme přinášet zajímavé články jako tento


Zavřít