Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Pranýř - odsouzenec mohl být i pomazán medem a vystaven hmyzu

12.10.2021, 08:51 > Ostatní

Sloup, klec, koza, nebo třeba kláda. To vše mohlo posloužit k pranýřování. Tento termín využíváme dodnes, ale co vlastně dříve znamenal? Nešlo o žádnou formu mučení, jak se někdy mylně pranýř klasifikuje. Pranýřování bylo jedním z běžných trestů, které soudy ukládaly již od středověku. Výjimkou nebyla ani naše země a pranýř se tak nacházel v prakticky každém větším českém městě.


Žádný ustálený tvar pranýř neměl. Jediné co musel splňovat, byla možnost pevného připoutání člověka. Nejjednodušší variantou byl dřevěný, nebo kamenný sloup. V západní Evropě se využívalo krutější varianty, která byla pro odsouzence mnohem méně pohodlná. Šlo o kládu s otvory pro zápěstí a krk, ve kterých byl viník uzamčen. Mohlo jít ale také například o dřevěnou či kovovou klec, ve které byl odsouzený uzavřen. Obvykle velmi malých rozměru, aby se nemohl pohnout.


Spisovatel Daniel Defoe, uvržený do pranýře.
Spisovatel Daniel Defoe, uvržený do pranýře. Zdroj: wikipedia.org, James Charles Armytage (died 1902), Public domain


To hlavní na pranýři ale bylo jeho umístění. Pranýře se nacházely zásadně na veřejných místech, kde okolo každý den prošlo co nejvíce lidí. Obvykle šlo o náměstí, nebo místa v blízkosti radnic a kostelů.

Proč bylo právě veřejné místo tak důležité? Smyslem trestu totiž nebylo primárně fyzické utrpení, ale veřejné zostuzení trestaného. Pranýř bylo místo hanby a veřejného ponížení. Odsouzeného provinilce mohli na tomto ostudném místě vidět jeho známí a na rozdíl od jiných trestů tak nešlo jeho zločin utajit. Okolo jdoucí lidé pak trestanému často nadávali, plivali na něj a občas schytal i nějakou ránu. Prestiž a vážnost odsouzence tak byla navždy ztracena.

Na skřipci se mohl mučený nešťastník roztáhnout až o půl metru

Na skřipci se mohl mučený nešťastník roztáhnout až o půl metru

V mučení dokázali být lidé velice kreativní. Mučících nástrojů v průběhu naší historie existovalo obrovské množství, často však šlo spíše o experimenty a jejich užívání dlouho nevydrželo. Jeden nástroj si však ... celý článek

Přestože hlavním smyslem bylo veřejné ponížení, ani fyzicky nebyl trest nijak příjemný. Člověk musel zůstat dlouho v jedné poloze, často velmi nepříjemné. Po delší době trpěl hladem a žízní a pokud měl smůlu, musel snášet nepřízeň počasí. Samotný trest na pranýři mohl být také obohacen o veřejný výprask rákoskou či karabáčem. Speciálním trestem pak bylo potření medem a následné vystavení hmyzu. Přestože z našeho pohledu jde o krutý trest, ve středověku byla měřítka zcela jiná. Odsouzenec mohl být rád, že ho nepotkalo něco mnohem horšího.


Pranýř dochovaný v Rosicích.
Pranýř dochovaný v Rosicích. Zdroj: wikipedia.org, Lucie Pauzová, CC BY-SA 3.0


Určité formy těchto veřejných trestů známe již od starověku, ale největšího rozšíření se v Evropě dočkaly ve vrcholném středověku. Používán byl dlouho, až do začátku 19. století. Bohužel k občasnému využití docházelo i v civilizovanějším 20. století a to obvykle v rámci vězení. Dle dochovaných informací byly určité formy pranýřování využívány i v koncentračních táborech a dokonce ještě počátkem 50. let v tuzemských táborech nucených prací.

Zdroj: Pranýře a klece hanby, Petr Sokol
Autor: Jiří Klaus
Štítky:
Vstoupit do diskuze ()

Líbil se Vám článek? Sledujte nás
Přidat na Seznam.cz



Mohlo by vás zajímat

Opékání zaživa uvnitř bronzové sochy. Sicilský býk byl nejkrutějším mučícím nástrojem starověku Opékání zaživa uvnitř bronzové sochy. Sicilský býk byl nejkrutějším mučícím nástrojem starověku
Stravování minulosti: Obžerství na hostinách i rožnění se psy Stravování minulosti: Obžerství na hostinách i rožnění se psy
Nejen oběšení a upalování - jak se popravovalo v českých zemích? Nejen oběšení a upalování - jak se popravovalo v českých zemích?


Prosím, vypněte si blokování reklam na této stránce.

Pouze díky reklamě Vám můžeme přinášet zajímavé články jako tento


Zavřít