Římský beton dokázal v mořské vodě regenerovat

4.8.2021, 10:30 > Starověk > Antický Řím

Díky kvalitnímu římskému betonu vydrželo mnoho antických památek až do dnešních dní. Většina technologií, které Římané používali, byla převzatá od národů pokořených neporazitelnými legiemi. Jednou z mála výjimek je římský beton, který dokáže vydržet tisíce let. Vědci teprve nedávno rozluštili záhadu jeho dlouhověkosti.

I přes nepříznivé přírodní podmínky a staletí bez jakékoliv údržby, zůstává dodnes mnoho římských staveb velmi dobře zachovaných. Důvodem je využití betonu, který začali Římané využívat v rozsáhlém měřítku zřejmě jako úplně první civilizace. Nejstarší betonové památky pochází zhruba z konce třetího století před naším letopočtem. Ještě starší využití betonu můžeme najít například v Asýrii. Šlo však o zcela ojedinělé užití tohoto materiálu, v horší kvalitě a pouze v malém měřítku.



Tak jako i v dnešním stavebnictví, využívali Římané litý beton, který nazývali Opus caementum. Od přelomu letopočtu šlo již o zcela běžný postup v antickém stavebnictví. Důkazy o tom můžeme najít i na těch nejznámějších památkách. Patrně největším úspěchem římského stavebnictví, kde je tento postup využitý, je kopule římského Pantheonu. Ta měří přes 43 metrů a váží přes čtyři a půl tisíce tun. Další důkazy o masovém využití betonu můžeme nalézt i ve světoznámém Coloseu, nebo římském přístavu Ostia.

Jaké bylo tajemství římských stavitelů?

Římský beton dosahoval pevnosti dnešních stavebních materiálů. Jak toho dávní stavitelé, kteří neměli k dispozici pokročilé technologie docílili? Složení římského betonu bylo odlišné od toho současného. Základem byl vápenec smísený s vodou. Následně se do směsi přidala klíčová látka, která zajišťovala vynikající konstrukční vlastnosti. Jako příměs se využíval vulkanický popel, kterého na apeninském poloostrově byly díky četným sopkách značné zásoby.



Tento specifický popel byl svým způsobem předchůdce dnešního cementu, ovšem v některých vlastnostech ho dokonce překonával. Pokud stavitelé využili druh popela vyskytujícího se v Neapolském zálivu, získali speciální typ betonu vhodného pro stavby, které byly v kontaktu se slanou mořskou vodou. Dnešní beton je působením slané vody degradován a dochází k rozpadu stavby. U římského betonu naopak při kontaktu se slanou vodou docházelo k další chemické reakci, která naopak beton ještě více zpevňovala, svým způsobem ho regenerovala. Dávní stavitelé si těchto vlastností byli dobře vědomi a využívali speciálního betonu ke stavbě vodních hrází, nebo přístavních staveb. Výsledky jejich práce si můžeme dodnes prohlédnout například v dochovaném přístavu Ostia.

Zdroj: The Riddle of Ancient Roman Concrete, 1993 Štítky: #stavby

Mohlo by vás zajímat

• Starověk
• Antický Řím
• Antické Řecko
• Egypt
• Středověk
• České země
• Anglie
• Francie
• Svatá říše římská
• Blízký východ
• Novověk
• Evropa
• Amerika
• Ostatní
• Časová osa dějin

#bitva (43)   #zivot v antice (41)   #legie (28)   #nabozenstvi (25)   #stavby (25)   #zivot ve stredoveku (21)   #16. stoleti (19)   #sparta (14)   #rytiri (14)   #caesar (14)   #14. stoleti (13)   #atheny (12)   #17. stoleti (12)   #otroci (11)   #persie (11)   #premyslovci (9)   #falanga (9)   #husite (9)   #oblehani (9)   #plantageneti (9)   Zobrazit všechny štítky