Římský beton dokázal v mořské vodě regenerovat
4.8.2021 > Starověk > Antický ŘímDíky kvalitnímu římskému betonu vydrželo mnoho antických památek až do dnešních dní. Většina technologií, které Římané používali, byla převzatá od národů pokořených neporazitelnými legiemi. Jednou z mála výjimek je římský beton, který dokáže vydržet tisíce let. Vědci teprve nedávno rozluštili záhadu jeho dlouhověkosti.
I přes nepříznivé přírodní podmínky a staletí bez jakékoliv údržby, zůstává dodnes mnoho římských staveb velmi dobře zachovaných. Důvodem je využití betonu, který začali Římané využívat v rozsáhlém měřítku zřejmě jako úplně první civilizace. Nejstarší betonové památky pochází zhruba z konce třetího století před naším letopočtem. Ještě starší využití betonu můžeme najít například v Asýrii. Šlo však o zcela ojedinělé užití tohoto materiálu, v horší kvalitě a pouze v malém měřítku.
Tak jako i v dnešním stavebnictví, využívali Římané litý beton, který nazývali Opus caementum. Od přelomu letopočtu šlo již o zcela běžný postup v antickém stavebnictví. Důkazy o tom můžeme najít i na těch nejznámějších památkách. Patrně největším úspěchem římského stavebnictví, kde je tento postup využitý, je kopule římského Pantheonu. Ta měří přes 43 metrů a váží přes čtyři a půl tisíce tun. Další důkazy o masovém využití betonu můžeme nalézt i ve světoznámém Coloseu, nebo římském přístavu Ostia.

Hadrianův val - velká římská zeď proti barbarům
Dobytí Británie nebylo snadnou záležitostí ani pro největší vojenskou mašinérii starověku - Římské Legie. Jako ještě větší oríšek se ukázalo udržení celého Britského území. Snad v žádné jiné provincii té doby n... celý článekJaké bylo tajemství římských stavitelů?
Římský beton dosahoval pevnosti dnešních stavebních materiálů. Jak toho dávní stavitelé, kteří neměli k dispozici pokročilé technologie docílili? Složení římského betonu bylo odlišné od toho současného. Základem byl vápenec smísený s vodou. Následně se do směsi přidala klíčová látka, která zajišťovala vynikající konstrukční vlastnosti. Jako příměs se využíval vulkanický popel, kterého na apeninském poloostrově byly díky četným sopkách značné zásoby.
Jedna z nejstarších vodních betonových staveb v Caesarei. Zdroj: wikipedia.org, James Cocks www.jamescocks.com, CC BY-SA 3.0
Tento specifický popel byl svým způsobem předchůdce dnešního cementu, ovšem v některých vlastnostech ho dokonce překonával. Pokud stavitelé využili druh popela vyskytujícího se v Neapolském zálivu, získali speciální typ betonu vhodného pro stavby, které byly v kontaktu se slanou mořskou vodou. Dnešní beton je působením slané vody degradován a dochází k rozpadu stavby. U římského betonu naopak při kontaktu se slanou vodou docházelo k další chemické reakci, která naopak beton ještě více zpevňovala, svým způsobem ho regenerovala. Dávní stavitelé si těchto vlastností byli dobře vědomi a využívali speciálního betonu ke stavbě vodních hrází, nebo přístavních staveb. Výsledky jejich práce si můžeme dodnes prohlédnout například v dochovaném přístavu Ostia.
Zdroj: The Riddle of Ancient Roman Concrete, 1993
Autor: Petr Němeček
Štítky: #stavby