Římská formace "želvy" byla výsledkem perfektní disciplíny legionářů. Využívá se dodnes
21.1.2021 > Starověk > Antický ŘímStarověcí Římané dovedli antické umění války k dokonalosti. Díky neustálému výcviku a nezlomné disciplíně dokázali legionáři vytvářet a bojovat ve formacích, se kterými si jejich nepřátelé nedokázali poradit. Nejznámější vojenskou formací římské armády je dodnes Testudo - želva.
Římská legie byla nepřekonatelnou vojenskou jednotkou starověku. Až na pár výjímek, se v průběhu celého starověku nenašel žádný národ, který by dokázal legiím konkurovat. Na rozdíl od jiných vojsk, byli legionáři profesionální armádou. Vojáci byli za válčení placeni a celý den se tak mohli věnovat trénování a zlepšování v boji. Římští legionáři tak díky neustálému drilu získali nezlomnou disciplínu, která umožňovala používat nejkomplikovanější formace jednotek.
Formace Testudo, což v latině znamená želva, je bez pochyb tou nejznámější. Zmiňuje se o ní hned několik antických autorů a můžeme ji také nalézt na reliéfu slavného Trajánova sloupu. Jen těžko bychom hledali historický válečný film o antickém Římu, kde by se vojáci do želvy neformovali. Název dala útvaru právě podobnost se želvou, která se skrývá ve svém krunýři. Když centurioni zaveleli k vytvoření Testuda, muži se rozdělili do menších skupin, maximálně po několika desítkách. Následně vytvořili pravidelný útvar, kde vojáci vpředu a po stranách obrátili štíty směrem ven, a ti uprostřed směrem nahoru. Tento krunýř že štítů tak chránil celou jednotku proti nepřátelské palbě.
Pevnost Masada - před Římem se nelze skrýt
Židovská pevnost Masadě je jistě jednou z nejznámějších pevností starověku. Možná ne podle jména, ale ve chvíli kdy uvidíte typický tvar stolové hory, jistě vám přijde povědomá. Na rozdíl od většiny jiných pevn... celý článekV tuto chvíli mohli na jednotku pálit šípy lučištníci a metat své kameny prakovníci, ale vojáci byly v relativním bezpečí. Výhodou želvy byla dobrá mobilita útvaru. Celá formace mohla postupovat, aniž by došlo k jejímu rozbití a vystavení vojáků nebezpečí. Právě proto se často využívala k obléhání, aby se legionáři mohli dostat blízko k hradbám, aniž by byli vystaveni nepřátelské palbě. V této formaci nebylo možné bojovat, to ale příliš nevadilo. Jakmile se legionáři dostali dostatečně blízko k nepříteli, už nebyli ohrožováni palbou a Testudo rozpustili.
Testudo na reliéfu Trajánova sloupu. Zdroj: wikipedia.org, National Museum of Romanian History, CC BY-SA 3.0
Legionářské štíty samozřejmě nevytvářely dokonale neproniknutelnou hradbu. Zvláště při pochodu bylo náročné udržovat je přesně vyrovnané a taktéž samotný vypouklý tvar neumožňoval přesnou návaznost. V husté palbě šípů si občas některý našel skulinku a nebohého vojáka zasáhl. Legionáři však díky výbornému výcviku dokázali vzniklou mezeru okamžitě zacelit jiným vojákem. Nepřátelé jen těžko nacházeli způsob, jak tento útvar zničit a mnoho dobývaných měst padlo do rukou Římu i díky této náročné, ale velice efektivní formaci. Snad jediný skutečně fungující způsob našli na východě Peršané. Proti formaci vrhali zápalné bomby. Při nárazu na štít se hliněná nádoba rozbila, hořící olej pokryl celý štít a pronikl i do mezer kde zasáhl samotné vojáky. V takovém případě se mohlo stát, že ani dokonalá římská disciplína nemusela zabránit narušení formace.
Že šlo skutečně o taktiku velice efektivní, dokazuje to, jak často byla používána i po pádu Římské říše. V průběhu celé středověku se můžeme setkat s použitím želví formace například u francouzské armády, evropských vojsk na křížových výpravách, nebo u vikingů. Dokonce i v současnosti, pokud zasahují policejní těžkooděnci proti ozbrojeným demonstrantům, často své štíty skládají do obdobné formace, se kterou přišli již před dvěma tisíci lety staří Římané.
Autor: Pavel Koubík
Štítky: #legie
#traianus
#oblehani