Limes Romanus - velká římská zeď chránila císařství
16.10.2020 > Starověk > Antický ŘímDlouhá staletí římská říše neustále rostla a v podstatě neexistovaly její trvalé hranice. Později však dospěla do bodu, kdy další expanze už nebyla možná, nebo příliš drahá. V té době se císaři moudře rozhodli konsolidovat svá současná území a určit pevné hranice říše, které bránily legie. Říkalo se jim Limes Romanus.
Latinské slovo limes dobře známe. Původně znamená hranice a vychází z něj dnes hojně užívané slovo limit. Římské království, později republika a nakonec i císařství byly zvyklé na to, že územně neustále expandovaly. Hranice měly dočasný charakter, protože se neustále posouvaly ve prospěch Říma. V prvním století našeho letopočtu se však expanze začala zpomalovat a začínalo být jasné, že některými směry již hranici posunout nepůjde. Naopak se objevil problém opačný, barbaři byli velmi aktivní a snažili se pronikat na římské území.
Nejdříve šlo zejména o území sousedící s agresivními germánskými kmeny. Severní hranice byla příhodně stanovena mohutnými řekami Rýn a Dunaj které sami o sobě v podstatě znemožnovaly rozsáhlejší útok. Avšak mezi nimi existovalo území o délce kolem 400 kilometrů, kde takovéto přírodní překážky chyběly. Bylo tak rozhodnuto o stavbě dlouhých valů, které se maximálně snažily využívat vhodného terénu.
Podobně jako u Velké čínské zdi, ani v případě Limes nebylo smyslem udržet nepřítele venku a dlouhodobě bránit hradby. Valy nebyly konstruovány tak, aby je nebylo možné dobýt, nebo aby vydržely dlouhodobé obléhání tak jako pozdější středověké hrady a pevnosti. Hlavním smyslem bylo zabránit rychlým přepadům menších oddílů nepřátel, kteří by vyrabovali vesnice a města a poté se rychle stáhli na svá území. Pokud se za hradbami objevila velká armáda, legionáři by se hranici nesnažili bránit. Díky pravidelně rozmístěným věžím by kouřovými signály rychle předali signál dále do některého z velkých táborů nebo pevností. Zde by se pak zmobilizovala silná armáda, která by vyrazila k přímému střetu s nepřítelem.
Limes však nebyl jediný val bránící území mezi uvedenými řekami. Jde o pouze jeden z mnoha, který dnes nazýváme Středoevropský, nebo také Limes Germanicus. Limity bychom ve starověku našli prakticky v každé části hranice římské říše. Nejznámější z těchto hradeb je bezesporu Hadrianův val, jehož stavbu zahájil císař Hadrianus a který chránil římskou část Británie před divokými severními kmeny. Podrobit si severní část ostrova se totiž Římanům nikdy nepodařilo.
Velmi rozsáhlé systémy opevnění bychom nalezli také například na východě říše. Limes Arabicus chránil bohátá východní města přes loupeživými barbary z pouští. Limes Tripolitanus pak v Africe chránil například římská města Leptis Magna, nebo Sabratha.
Dodnes můžeme na místě původních Limes najít zbytky opevnění, i základy strážních budov nebo bran. Nejlépe zachovaný je pravděpodobně Hadriánův val, ačkoliv některé úseky jsou dnes již prakticky nerozpoznatelné. Pokud bychom chtěli ale vidět stavby v jejich původní kráse, mnoho zrekonstruovaných památek do jejich původní podoby nalezneme v několika německých městech, které vznikly z legionářských táborů. Za návštěvu tak stojí například Welzheim nebo Trevír.
Autor: Jiří Klaus
Štítky: #stavby
#legie
#hadrianus
#rimska britanie
.jpg){kind=link}
-6.jpg){kind=link}