Bitva u Tanagry: Sparťané vyhráli bitvu, ale ztratili celou zemi

Před 3 hodinami > Starověk > Antické Řecko

Pouhých dvacet let po slavném vítězství Řeků nad Persií u Platají, se někdejší spojenci obrátili jeden proti druhému. Athény a Sparta, dvě nejmocnější řecká města, začala soupeřit o vliv nad celým Řeckem. Jedním z prvních velkých střetů této nové éry se stala bitva u Tanagry v Boiótii. Přestože Sparťané dokázali zvítězit, zaplatili za svůj úspěch vysokou cenu. Bitva se tak stala ukázkovým příkladem toho, že ani vítězství na bojišti nemusí přinést strategický úspěch.

Po skončení řecko-perských válek se mezi Athénami a Spartou začaly stále více projevovat rozdílné zájmy. Athény budovaly námořní říši opřenou o Délský spolek a jejich moc rychle rostla. Sparta si naopak chtěla udržet své tradiční postavení vůdce peloponéských států a s rostoucím vlivem Athén se smiřovala jen těžko.

Napětí vyvrcholilo, když Sparta zasáhla do sporu mezi dvěma menšími řeckými městy. Sparťané podpořili Théby, zatímco Athény se postavily na stranu jejich protivníků. Do středního Řecka proto vyrazila spartská armáda vedená regentem Nikomédem, který zastupoval zatím nezletilého krále Pleistoanakta. Po splnění svého úkolu se chtěli Sparťané vrátit domů. Athéňané si však uvědomovali, že mají jedinečnou příležitost zasadit svému rivalovi citelnou ránu. Rozhodli se jeho armádě zablokovat cestu zpět na Peloponés a donutit ji k rozhodující bitvě.

Přesné počty vojáků antické prameny neuvádějí, většina historiků se však shoduje zhruba na tomto: spartské vojsko tvořilo asi 1 500 plnoprávných spartských hoplítů, doplněných přibližně 10 000 spojenci z Peloponéského spolku. Celkem tedy Nikomédés velel armádě čítající 11 000 až 12 000 mužů.

Athéňané shromáždili přibližně 14 000 hoplítů, k nimž se přidalo asi 1 000 argoských spojenců a oddíly thessalské jízdy. Početně tak měli mírnou převahu, navíc bojovali blíže svému území. Nicméně tato matematika nefungovala takto jednoduše. Jeden spartský voják se v bitvě rozhodně nerovnal jednomu athénskému. Sparta měla dlouhodobě nejlepší těžkou pěchotu v celém Řecku.

Střet spartských a athénských hoplítů. , Vygenerováno pomocí Open AI Images 2.0

Obě armády se setkaly nedaleko města Tanagra v Boiótii. Bitva se odehrála na otevřeném terénu, který vyhovoval klasickému způsobu boje řeckých hoplítů ve falanze. Po úvodních manévrech se obě falangy srazily v čelním střetu. Tisíce těžce vyzbrojených vojáků se opřely štíty jeden do druhého a snažily se prolomit nepřátelskou linii. V takových bitvách často nerozhodovala rychlost ani složité manévry, ale disciplína, fyzická síla a schopnost udržet pevnou formaci i pod obrovským tlakem. Boj trval téměř celý den a ani jedna strana nedokázala získat rozhodující převahu.

Významnou roli sehrála také thessalská jízda, která byla původně spojencem Athén. Během bitvy však část jejích oddílů přešla na spartskou stranu. Přesné důvody nejsou dodnes jasné. Mohlo jít o zradu, změnu politických sympatií nebo prostou snahu přidat se k armádě, která se zdála mít zrovna navrch. Tento přechod sice nerozhodl bitvu sám o sobě, ale přispěl k narušení athénského postavení.

Jak boj pokračoval, začala se projevovat zkušenost, vytrvalost a fyzická odolnost spartských hoplítů. Jejich falanga pomalu zatlačovala protivníka a Athéňané byli nakonec nuceni ustoupit z bojiště. Po taktického stránce tedy zvítězila Sparta, ale k oslavám takové vítězství rozhodně nebylo.

Přesné ztráty obou armád neznáme. Antické prameny hovoří o mimořádně krvavém střetu. Sparťané sice ovládli bojiště, jejich armáda však byla natolik vyčerpaná, že rozhodně nemohla pokračovat v tažení proti Athénám. Místo další ofenzivy se Nikomédés rozhodl odvést vojsko zpět na Peloponés. I poměrně nízké ztráty (v řádu stovek vojáků) Spartu značně bolely. Skutečných spartských vojáků nikdy nebylo mnoho a i pár stovek znamenalo značné oslabení.

Brzy se ukázalo, že taktické vítězství nemusí znamenat vítězství strategické a dlouhodobé. Athéňané se z porážky vzpamatovali překvapivě rychle. Už za dva měsíce vytáhli znovu do Boiótie pod velením statéga Myrónida. V bitvě u Oinofyt utrpěli Boióťané drtivou porážku a Athény získaly kontrolu nad většinou Boiótie. A to byl přesně výsledek, kterému chtěla předtím Sparta svým tažením zabránit.

Ukázalo se tedy, že vítězství u Tanagry nepřineslo Spartě téměř žádný dlouhodobý prospěch. Nedokázala využít úspěchu na bojišti a během několika týdnů ztratila většinu politických výhod, které si krvavou bitvou vybojovala.

Napětí mezi oběma státy nadále rostlo a o čtvrt století později přerostlo v peloponéskou válku – konflikt, který definitivně ukončil zlatý věk klasických Athén. Bitva u Tanagry z roku 547 př. n. l. tak představovala jednu z prvních velkých kapitol dlouhého soupeření dvou řeckých velmocí, jehož důsledky ovlivnily dějiny celého antického Řecka.

Zdroj: Řecký zázrak - Vojtěch Zamarovský - Garamond - 2016 ; wikipedia.org

Autor: Pavel Koubík