Svatá vražedkyně: císařovna Irena brutálně oslepila vlastního syna, aby mohla vládnout

17.2.2026 > Středověk > Blízký východ

V dějinách Byzantské říše, která byla proslulá svými krutými palácovými intrikami, vyniká jedno jméno svou mrazivou ambiciózností. Irena z Athén, která se z chudých poměrů vypracovala až na nejmocnější trůn tehdejšího světa, představuje jeden z největších morálních paradoxů historie. Zatímco pravoslavná církev ji uctívá jako světici, pro historiky zůstává matkou, která neváhala nechat brutálně zmrzačit vlastní dítě, jen aby se nemusela dělit o moc.

Irena se do Konstantinopole dostala jako krásná, ale neurozená mladá dívka, která si svým půvabem podmanila budoucího císaře Lva IV. Skutečný vzestup její moci však začal později. Až po manželově předčasné smrti v roce 780. Tehdy se stala regentkou svého desetiletého syna Konstantina VI. Ocitla se tak v čele jedné z nejmocnějších říší světa. Byzantská říše však byla v té době zmítaná náboženskými spory o uctívání ikon. Irena, hluboce věřící žena s mimořádným politickým instinktem, se rozhodla ukončit éru obrazoborectví. Tímto tahem si zajistila neochvějnou loajalitu církve a kléru, což se později ukázalo jako klíčový pilíř jejího přežití v nepřátelském mužském světě.



Změna ale samozřejmě přišla ve chvíli, kdy Konstantin VI. dospěl a začal se dožadovat svých práv na trůn. Irena si vládu a mocenské hry za uplynulá léta zamilovala a rozhodně neměla v úmyslu odejít do klášterního ústraní, jak se od ní očekávalo. Mezi matkou a synem se rozpoutala dekáda otevřené nenávisti, vzájemných zrad a střídání u moci. Mladý Konstantin byl sice oficiálním vládcem, ale Irena si stále dokázala udržet kontrolu nad státní pokladnou a významnou částí byzantské armády. Tento patový stav trval až do léta roku 797. Tehdy se Irena rozhodla pro definitivní řešení, které je z dnešního pohledu svou krutostí nepochopitelné.

V srpnu tohoto roku nechala Irena svého syna zajmout svými věrnými vojáky a odvést do Porfyrové komnaty v císařském paláci. Šlo o místo se silnou symbolikou – právě tady Irena Konstantina před sedmnácti lety porodila. Zde mu vojáci, na její přímý příkaz, vyškrábali oči tak brutálním způsobem, že císař na následky zranění a infekce pravděpodobně krátce nato v hrozných bolestech zemřel. Irena se tak opět stala jedinou vládkyní impéria. Její chladnokrevnost byla tak děsivá, že se v lidových pověstech tradovalo, že nad městem se na sedmnáct zašlo slunce, protože nebe se odmítalo dívat na takovou ohavnost.

Následky tohoto činu však nebyly jen rodinné, ale měly mnohem větší dosah. Tím, že se Irena prohlásila za samostatného panovníka (ne pouze regentku) s mužským titulem "basileus" (císař), dala papeži v Římě ideální záminku ke kroku, který měl v plánu již dlouhou dobu. Lev III. prohlásil, že římský císařský trůn je nyní prázdný, protože žena podle něj nemohla legitimně vládnout. To mu umožnilo o Vánocích roku 800 korunovat Karla Velikého císařem Západu. Irenin zločin tak nepřímo vedl k definitivnímu rozvratu mezi východním a západním křesťanským světem a k zániku jednotné antické tradice římského impéria.

Ani v samotné Byzantské říší nebyla její vláda obdobím klidu. Spíše byla časem zoufalých diplomatických her, které mohly navždy změnit podobu Evropy. Irena si byla vědoma své křehké pozice a toho, že ji západní svět vnímá jako nelegitimní panovnici. Rozhodla se proto k nevídanému kroku – nabídla sňatek Karlu Velikému, čímž by došlo k faktickému sjednocení staré Římské říše. Tato představa však byla pro byzantskou aristokracii a vojsko naprosto nepřípustná. Myšlenka, že by se "barbarský" franský král stal pánem Konstantinopole, vyvolala v paláci vlnu odporu. Možná ještě větší, než z dřívějšího oslepení jejího syna. Tento poslední politický hazard nakonec Ireně zlomil vaz. V roce 802 byla svržena svým ministrem financí Nikeforem, který ji poslal do vyhnanství na ostrov Lesbos.



Irena dožila v exilu, kde si prý na živobytí musela vydělávat předením vlny. Její historické dědictví je dodnes předmětem sporů. Pro pravoslavnou církev zůstává hrdinkou, která zachránila ikony a víru, za což byla kanonizována. Pro zbytek světa je však symbolem krutosti. Irena z Athén dokázala, že v mocenském boji neexistovaly žádné hranice, které by se nedaly překročit, a že cena za absolutní moc je někdy vykoupena i zradou vlastního dítěte.

Zdroj: Byzantské Letopisy - Michael Psellos - Odeon - 1982 Štítky: #byzantska rise #karel veliky

Mohlo by vás zajímat

• Starověk
• Antický Řím
• Antické Řecko
• Egypt
• Středověk
• České země
• Anglie
• Francie
• Svatá říše římská
• Blízký východ
• Novověk
• Evropa
• Amerika
• Ostatní
• Časová osa dějin

#bitva (65)   #zivot v antice (45)   #legie (29)   #nabozenstvi (27)   #zivot ve stredoveku (26)   #stavby (26)   #16. stoleti (19)   #persie (17)   #sparta (16)   #caesar (16)   #rytiri (15)   #atheny (15)   #otroci (14)   #oblehani (14)   #14. stoleti (13)   #17. stoleti (12)   #osmanska rise (12)   #husite (11)   #alexandr veliky (10)   #falanga (10)   Zobrazit všechny štítky