Jak paranoia a brutalita vedly k pádu císaře Domitiana
18.2.2025 >Domitianus byl poslední císař z nepočetné dynastie Flaviů, který vládl Římu v letech 81–96 n.l. Přestože mu nelze upřít některé organizační a vojenské úspěchy, jeho jméno se do dějin zapsalo především kvůli nekompromisní vládě, stále sílící paranoie a krutým čistkám, které vyvolaly atmosféru strachu a nakonec vedly k jeho vraždě.
Domitianus byl mladším synem císaře Vespasiána, který obnovil pořádek v Římě a úspěšně vládl až do roku 79. Po jeho smrti nastoupil na trůn nejstarší syn Titus, jeho vláda však byla krátká a skončila náhlou smrtí po pouhých dvou letech na trůnu. Domitianus okamžitě převzal vládu, i když senát k němu byl od počátku nedůvěřivý. Nejdříve se jevil jako velmi dobrý císař. Soustředil se na zlepšení řízení státu, spravedlnost v soudnictví, reformy v armádě a zajištění ekonomické stability říše. Spouštěl velké stavební projekty nejen v Římě, ale věnoval pozornost i provinciím.
Avšak poměrně brzy se ukázalo, že Domitianus není tak osvícený vládce jako jeho otec. Jako problém se ukázaly být zejména jeho sklony k absolutismu. Byl přesvědčen, že císař by měl mít neomezenou moc a že senát je pouze formální institucí, na kterou nemusí brát žádný ohled. To rychle vedlo ke konfliktům s aristokracií a senátem, a císař si tak začal budovat množství nebezpečných nepřátel.
Postupem času se císař začal stále více izolovat a podezřívat své okolí z toho, že mu usiluje o život. Byl přesvědčen, že se proti němu všichni připravují spiknutí. Vytvořil tak rozsáhlou síť tajných informátorů a špehů. V bezpečí nebyly ani nejvyšší společenské vrstvy. Senátoři, vojáci i vysocí úředníci byli často zatýkáni a popravováni na základě obvinění ze zrady, která nebyla nijak prokázána. Svou bezpečností si nemohl být jistý nikdo, dokonce ani rodina samotného císaře. V roce 95 nechal zavraždit svého vlastního bratrance a také spolukonzula Flavia Clementa.
Další věcí, kterou proti sobě pobouřil mnoho lidí, byla snaha o posílení císařského kultu. Nechal se oslovovat jako „pán a bůh“ (Dominus et Deus) a vyžadoval, aby mu tak říkali nejen jeho poddaní, ale i členové senátu. Nechal se také jmenovat doživotním cenzorem, mohl tedy libovolně vylučovat i přijímat nové členy senátu.
Jak se dalo čekat, jeho krutovláda vedla k tomu, že se proti němu začala formovat skrytá opozice. Nejen mezi senátory, ale i v jeho vlastním paláci. V roce 96 se jeho blízcí, včetně správce Stephana a dokonce i jeho manželky Domitie Longiny, rozhodli císaře odstranit a zbavit se tak hrozby, která nad nimi neustále visela.
K plánované vraždě došlo 18. září roku 96, kdy byl Domitianus zabit přímo ve své vlastní ložnici. Podle dochovaných záznamů bylo na jeho těle nalezeno nejméně sedm bodných ran, přičemž ta smrtelná byla přímo do srdce. Domitianus se atentátníkům snažil bránit, ale proti obrovské přesile neměl šanci. Po jeho smrti se senát pokusil jeho vládu zcela vymazat z historie prostřednictvím takzvané damnatio memoriae – cíleného odstraňování všech zmínek o jeho existenci, tak, aby byl zcela zapomenut.
Přestože měl mnoho odpůrců, mezi vojáky a prétoriánskou gardou byl Domitiánus stále oblíbený. Prefekt pretoriánů jménem Casperius Aelianus si tak na nastupujícím císaři císaři Nervovi vymohl, že všichni usvědčení atentátníci budou popraveni. Domitianova smrt znamenala konec dynastie Flaviovců, která se jinak do historie zapsala velmi kladně, například stavbou Colosea. Bohužel, stačil jeden paranoidní vládce a všechny úspěchy byl zastíněny.
Zdroj: wikipedia.org ; Dějiny psané Římem - Vojtěch Zamarovský
Autor: Petr Němeček
Štítky: #vespasian
#vrazdy
#cisarove
