Horská louka: Tragický masakr a jeho děsivé následky pro mormonskou církev

3.4.2024 > Novověk > Amerika

I poté, co se mormoni konečně usadili na místě, které se stalo jejich domovem, čekala je ještě celá série útrap. Museli se potýkat s řadou dalších skandálních odhalení, které prosákly na veřejnost. Jedním z nich byla tragédie s imigranty, které církev získala v rámci své misionářské činnosti z Evropy. Špatná organizace zapříčinila, že mnoho z těchto nově příchozích věřících při cestě buď umrzlo nebo zemřelo hlady. Dále se zástupci církve zpovídali z masakru migrantů, kteří přes jejich území mířili na západ. Vyšetřování navíc komplikovalo to, že probíhalo až dvacet let po této nešťastné události.

Cestu západ utnula vyhraná válka s Mexikem

Potom, co byli všichni mormoni oficiálně vyhnáni ze státu Missouri, začala migrace, která se do amerických dějin zapsala jako jedna z největších.
15. února 1846 celé dvě tisícovky lidí navždy opustily město. V období mezi dvanácti až osmnácti měsíci se jednalo o přesun více než dvaceti tisíc lidí. Z mormonského města Nauvoo se tak stalo město duchů.

Uprostřed cesty na západ se prezident církve Brigham Young, který jel v čele, setkal se svým kalifornským souvěrcem Samuelem Brannanem. Od něho obdržel informaci o tom, že Spojené státy vyhrály válku s Mexikem a Kalifornie je nyní v jejich držení. V tu chvíli Young upustil od plánu usadit se na západě a zůstal v údolí Solného jezera (Salt Lake), kde se nacházeli.

Na začátku padesátých let v těchto místech vyrostlo město, které se svou architekturou podobalo Nauvoo. Pitnou vodu zde zajišťovala síť kanálů, které ji přiváděly z nedalekých hor. Kolem města začaly vyrůstat osady. Roku 1850 byla tato oblast oficiálně konstituována jako území Utah (podle indiánského kmene Jutů) a Brigham Young se stal jejím guvernérem.

I když to vypadalo, že mormoni budou mít konečně klid, i v tomto období se objevilo několik skutečností, kvůli nimž se znovu vynořila stará známá protimormonská averze.

Do popředí zájmu se opět dostala otázka mnohoženství, které chtěl Young umožnit všem v církvi (dříve se polygamie vztahovala jen na kněží). Pověsti církve příliš nenapomohly ani dvě vraždy. První obětí byl mormonský kněz William Parrish, který byl podezřelý z toho, že chce církev opustit. Ve druhém případě se jednalo o doktora J.K. Robinsona, jenž chtěl postavit nemocnici na pozemku, o nějž měl zájem jeden z církevních hodnostářů.

Zbytečná smrt vozíčkářů

Problémem byla také ješitnost hlavy církve. Když vypršelo Youngovo guvernérské období, odmítl opustit funkci a prohlásil, že to učiní, až ve chvíli, kdy si to bude přát Bůh. Olej do ohně přililo i neštěstí s takzvanými vozíčkáři. Vše začalo společností, která měla za úkol organizovat přepravu anglických migrantů. Ta vinou kruté zimy přišla o mnoho vozů s potahy. Proto navrhli zastavení nebo omezení migrace po dobu jednoho roku. Young se obával, že tento krok navenek pokazí dokonalost „božího království“. Návrh na odklad rezolutně odmítl a přišel se svým řešením. Dospělí a odrostlé děti mají mít své vozíky, které potáhnou za sebou, aby se ulevilo tažným zvířatům.

Ti, kteří vyšli 9. června dorazili do Salt Lake City bez jakékoli újmy. Poslední skupina lidí vyrazila v polovině srpna. Nejdříve je trápily potíže s rozpadajícími se kárkami. Když koncem října dorazili k pevnosti Laramie, kde měly být slíbené zásoby potravin, zjistilo se, že je zde uloženo jen pár pytlíků mouky. Na další cestě skupinu zastihly sněhové bouře. Mnozí padli vysílením, hlady nebo je usmrtila úplavice. Ze Salt Lake City jim byla na pomoc vyslána výprava s vozíky naloženými potravinami, ale ty zapadaly v hlubokých závějích.



Šedesát osm lidí z „vozíčkářů“ zemřelo a řada jich byla zmrzačena v důsledku omrzlin. Toto neštěstí se samozřejmě dlouho neututlalo a veřejnost na východě se o něm brzy dozvěděla.
Vedle politiků se pro takzvané řešení mormonské otázky ozvaly i osobnosti tehdejšího kulturního života. Jednou z nich byla například spisovatelka Harriet Beecher Stowe, proslulá svým románem s protiotrokářskou tematikou Chaloupka strýčka Toma.

Tehdy úřadující prezident James Buchanan na situaci reagoval vysláním dvou a půl tisíc vojáků. Brigham Young byl o tomto kroku obeznámen telegramem.
Vojenská jednotka se usadila v pevnosti Bridger, která byla umístěna poblíž hranic Utahu. O tři týdny později dorazil i nově jmenovaný guvernér Alfred Cumming. Young na svou funkci nakonec kapituloval, i když ještě před nedávnem vyhrožoval, že nechá obyvatele evakuovat do hor a zapálit město a poté povede svatou válku proti federálním úřadům.
Je více než jasné, že by Young takový boj prohrál a většina mormonů by pravděpodobně utekla na západ.

Masakr na Horské louce

Po smrti Brighama Younga v srpnu roku 1877 (jeho nástupcem se stal John Taylor) tu zbylo ještě vyšetřování masakru vystěhovalců a konečné zrušení mnohoženství.

Pro vyšetřování bylo potřeba se vrátit v čase o dvacet let, kdy přes Salt Lake City jezdila karavana za karavanou, které mířily na západ do Kalifornie. Jednou z takových byla i Fanchrova skupina. Na dlouhé cestě bylo zapotřebí doplňovat zásoby potravin, které si vystěhovalci chtěli zakoupit od místních mormonských osadníků. Ti je však odmítli se slovy, že kvůli válečnému stavu dostali příkaz si všechny zásoby nechat pouze pro sebe. Když se situace stále opakovala, vztek a frustrace emigrantů rostly. Projevem bylo slovní napadání místních a výhrůžky o přípravě na vymýcení všech mormonů. Mnozí z nich šli ještě dál a tvrdili o sobě, že se účastnili masakru u Haunova mlýna. Jiní zase, že zastřelili proroka Josepha Smithe.

5. září se tito vystěhovalci usadili kousek za městem Cedar City, na místě zvaném Horská louka. Zatímco karavana na louce v klidu tábořila s okolo se pasoucím dobytkem, ve městě probíhala bouřlivá porada, kde se mnozí shodli, že teď mají konečně příležitost pomstít smrt Josepha a jeho bratra Hyruma. Výsledkem byla dohoda s místními indiány kmene Piedes. Za 300 kusů dobytka se měli o vystěhovalce postarat oni.



Dne 8. září se za úsvitu na Horské louce ozval indiánský válečný pokřik. Přes dvě stě indiánských válečníků se vrhlo na táborníky. Ti se však nenechali jen tak zastrašit a vytvořili si improvizovanou hradbu z vozů, vykopali zákopy a začali střílet. Boj netrval ani hodinu, když se indiáni rozhodli stáhnout.

O tři dny později přišel s dočasnými obyvateli Horské louky vyjednávat John Doyle Lee, který měl na starosti vztahy indiány. Výměnou za to, že na louce zanechají veškeré zbraně i dobytek, budou pod jeho ochranou dopraveni do Cedar City, kde se mohou rozhodnout o svém dalším osudu. Missouřané souhlasili. Jejich rozhodnutí se vzdát zbraní i hospodářských zvířat se může zdát přinejmenším nepochopitelné. Nicméně se několik dní nacházeli pod tlakem nejistoty, a tak se jim tato nabídka mohla jevit jako nejlepší možné východisko.

John Lee si vzal na pomoc padesát ozbrojených mormonů a Fancherovu skupinu rozdělil do několika menších skupin, které se houfně vydaly zpět do města. Vepředu jely ve voze malé děti, za nimi šly pěšky ženy a odrostlejší děti a nakonec muži. Vedle každého muže kráčel jeden ozbrojený mormon. Chvíli poté, co se vůz s dětmi vzdálil, dal Lee pokyn k zastavení. Každý ozbrojenec v tu chvíli poodstoupil od muže, kterého doposud doprovázel, namířil mu pušku k hlavě a vystřelil. Ti, kteří s tímto hanebným plánem nesouhlasili, vystřelili do vzduchu. Výstřely byly znamením pro indiány, kteří se s křikem, ozbrojení tomahawky a noži vrhli na nic netušící ženy.
Lee si po masakru všechny zúčastněné zavázal mlčením. Oficiální zpráva o průběhu události byla taková, že indiáni zmasakrovali celou výpravu a mormonské milici se podařilo zachránit jen nejmenší děti.

Obviněný byl popraven na místě tragédie

První proces ohledně masakru se uskutečnil až roku 1875. Teprve rok předtím totiž došlo k rozšíření pravomocí federálních soudů. Církevní hodnostáři se rozhodli spolupracovat v pátrání po vinících ve chvíli, kdy jim bylo slíbeno, že sankce nebudou vedeny vůči samotné církvi.
Vyšetřování masakru skončilo obviněním a popravou Johna Doyla Lee, která se konala zastřelením na Horské louce.

Co se týká polygamie, tato byla zrušena roce 1882. Nicméně mormoni se odvolali k Nejvyššímu soudu v naději, že ústava zaručující separaci státu od církve jim mnohoženství umožní. V roce 1890 však soud platnost zákazu potvrdil. Věřící, kteří měli více manželek si měli ponechat jen jednu a ostatní propustit. Nicméně až do dnešních dnů stále existuje několik málo rodin, které polygamii praktikují.

4. ledna 1896 byl Utahu přiřknut status státu, čímž se stal součástí unie. Antipatie vůči mormonskému obyvatelstvu začala postupně opadat.



Zdroje: ČERNÍK, Jiří. Divoký západ. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-124-8;
ČERNÍK, Jiří. Střípky z amerických dějin. Praha: Libri, 2017. ISBN 978-80-7277-565-1;
Mormon Persecutions in Missouri, 1833.
Štítky: #mormoni #19. stoleti

Mohlo by vás zajímat

• Starověk
• Antický Řím
• Antické Řecko
• Egypt
• Středověk
• České země
• Anglie
• Francie
• Svatá říše římská
• Blízký východ
• Novověk
• Evropa
• Amerika
• Ostatní
• Časová osa dějin

#bitva (43)   #zivot v antice (41)   #legie (28)   #stavby (25)   #nabozenstvi (25)   #zivot ve stredoveku (21)   #16. stoleti (19)   #sparta (14)   #rytiri (14)   #caesar (14)   #14. stoleti (13)   #17. stoleti (12)   #atheny (12)   #persie (11)   #otroci (11)   #19. stoleti (9)   #oblehani (9)   #plantageneti (9)   #premyslovci (9)   #falanga (9)   Zobrazit všechny štítky