Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Byl požár Národního divadla úmyslný žhářský útok?

19.9.2023 > Středověk > České země

Požár Národního divadla se dá zajisté brát jako jedna z velkých pohrom, které se udály v dějinách Prahy. Je všeobecně známo, že po proběhlém vyšetřování se nakonec našli viníci, kteří si svůj trest odseděli v žaláři. Pravdou však je, že tuto událost provází spousta nevyjasněných okolností. Jednou z nich bylo například prasklé potrubí v nedaleké Myslíkově ulici, odkud se napájely požární hydranty v divadle, což vedlo k nemožnosti oheň uhasit.
K poškození potrubí navíc došlo sotva pár hodin před vypuknutím požáru. A co teprve chybějící operátor telegrafu strážnice, kam se svědci pokoušeli požár nahlásit?


Národní divadlo v plamenech.
Národní divadlo v plamenech. , AnonymníUnknown author


Jak si český národ přál své české divadlo

Samotnému zahájení stavby divadla, které by bylo ryze české, předcházela valná hromada Sboru pro zřízení Národního divadla, a to dne 12. září 1850. Spolek měl na starosti vybrat nejen vhodné místo, ale i dostatek financí. Dobrovolníci, kteří obcházeli kavárny, restaurace a plesy, kde se scházeli čeští vlastenci, byli vybaveni pokladničkou v předpokládaném tvaru budoucího divadla. Vzhledem k tomu, že sběr peněžních prostředků poněkud trval, na části stavebního pozemku pro Národní divadlo bylo postaveno divadlo Prozatímní. Projekt byl svěřen do rukou architektovi Ignáci Ulmanovi s tím požadavkem, že má svým rázem splynout s budovou plánovaného Národního divadla. Dne 18. listopadu 1862 byla zahájena činnost Prozatímního divadla uvedením premiéry hry Král Vukašín od Vítězslava Hálka. Hrálo se zde ještě celých 21 let, přičemž se název divadla změnil z Prozatímní na Královské zemské české divadlo. Činnost byla ukončena 14. dubna 1883 hrou Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta.


Budova Prozatímního divadla.
Budova Prozatímního divadla. , Bohumír Roubalík


16. května 1868 byl slavnostně položen základní kámen pro stavbu Národního divadla podle vítězného návrhu architekta Josefa Zítka. Po dlouhých třinácti letech se 11. června divadlo slavnostně otevřelo uvedením Smetanovy hry Libuše. V hledišti byl dokonce přítomen sám autor, který již byl v tu dobu bohužel hluchý.


Pět hasičů nechalo svého velitele na holičkách

Osudovým dnem byl pátek 12. srpna 1881, kdy sochař Schnirch ze svého ateliéru zahlédl na střeše divadla kouř. Okamžitě zalarmoval svého známého inženýra Kusého s nímž vběhli do divadelní budovy, odkud po otočných schodech vyvedli na střechu hadici. Zde se již nacházel velitel hasičské jednotky Jung. Společně s ním se zde mělo nacházet ještě pět jeho kolegů, ale ti se místo zásahu zúčastnili pohřbu jiného hasiče, který před nedávnem spáchal sebevraždu. Pro hrubé porušení kázně byli také později všichni propuštěni.


Mnoho podivných náhod najednou

Sotva Schnirch otočil hydrantem, voda takřka okamžitě přestala téct. Na vině bylo teprve pár hodin prasklé potrubí. Ještě den předtím došlo k poškození v novomlýnském vodovodu, což způsobilo pokles hladiny vody v nádrži o 2 metry. Aby těch nešťastných náhod nebylo málo, selhaly také požární hlásiče. A když se dělníci, kteří ze smíchovské továrny spatřili kouř snažili dovolat pomoci na hasičskou strážnici, u telegrafu v tu dobu nebyl přítomen nikdo, kdo by tuto naléhavou zprávu převzal. Hasiči se tak na místo dostali zhruba půl hodiny po vypuknutí požáru. Ti hasiči, kteří ještě před nedávnem dostali moderní vybavení v podobě parní stříkačky, jež byla za minutu schopna vychrlit úctyhodných 1575 litrů vody. V době vypuknutí neštěstí byla zrovna rozebrána, protože bylo nutné ji vyčistit po proběhlé zkoušce. Vše tak nasvědčovalo tomu, že požár byl založen úmyslně a bylo zajištěno maximum pro to, aby se záchrana divadla co nejvíce zkomplikovala.

Věc jako požár ještě nedokončeného Národního divadla se mezi Pražany rychle rozšířila a ti se seběhli na pomoc. Lidé z hořící budovy vynášeli rekvizity, kostýmy, hudební nástroje, knihy, partitury a veškeré zařízení, které k divadlu náleželo. Vše se postupně kupilo na ostrově Žofín.
Národní divadlo bohužel skoro celé vyhořelo. Hasičům se však podařilo zachránit divadlo Prozatímní i ostatní okolní budovy.


Interiér divadla po požáru.
Interiér divadla po požáru. , NeznámýUnknown author, CC BY-SA 4.0


Jako viníci byli vyšetřovací komisí ustanoveni dva pracovníci zámečnické firmy, kteří v osudný den na střeše divadla letovali. Nedostatečně uhašené uhlíky pak vhazovali do okapové roury, což mělo údajně zapříčinit požár. Oba dělníci byli potrestáni týdenním pobytem v žaláři se dvěma posty.

Úspěšná obnova po dvou letech

Sotvaže uhasly poslední plameny, začala se konat sbírka pro obnovu divadla. Na scéně se opět objevil architekt Zítek, který přišel s návrhem na obnovení. Byl však odmítnut, navíc s výtkami, že zanedbal bezpečnostní opatření. Nová budova sice byla vystavěna podle Zítkovy architektury, ale plánů se ujal architekt Josef Schulz. Obnovené divadlo znovu zahájilo svou činnost 18. listopadu 1883. Na jevišti se stejně jako při prvním otevření opět hrála Smetanova Libuše.


Národní divadlo (rok 1911).
Národní divadlo (rok 1911). , Friedrich Ohmann


Zdroj: HRUBEŠ, Josef a Eva HRUBEŠOVÁ. Pražské katastrofy. Petrklíč, 2010. ISBN 978-80-7229-238-7.
Autor: Denisa Volfová
Štítky:
Vstoupit do diskuze ()

Líbil se Vám článek? Sledujte nás
Přidat na Seznam.cz



Mohlo by vás zajímat

Zkáza lodí Boston a Tonquin. Výměnný obchod s indiány se proměnil v masakr Zkáza lodí Boston a Tonquin. Výměnný obchod s indiány se proměnil v masakr
Vánoční požár v Richmondském divadle. Největší katastrofa své doby Vánoční požár v Richmondském divadle. Největší katastrofa své doby
Každá nevěsta musela zaplatit poplatek za průchod. Neznámý předchůdce skvostného Karlova mostu Každá nevěsta musela zaplatit poplatek za průchod. Neznámý předchůdce skvostného Karlova mostu


Prosím, vypněte si blokování reklam na této stránce.

Pouze díky reklamě Vám můžeme přinášet zajímavé články jako tento


Zavřít