Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

První ohňostroje odpalovali Číňané z bambusových stonků

23.11.2023 > Středověk

Ozve se ohlušující rána, kterou vystřídá ohnivý gejzír. Mistry ohňostrojů se už v raném středověku stali Číňané a tento vynález spojovaný především s oslavami se i k nám do Evropy rozšířil právě od nich.


Plněné bambusové stonky

Alchymisté v čínských laboratořích míchají síru, uhlí a dusičnan draselný, tedy ledek. Z této směsi se zrodí střelný prach. Známý je už zhruba v 9. století. Svědectví o jeho existenci podává například taoistický spis datovaný přibližně do jeho poloviny. Výbušnou směsí, která vytvoří ohnivou podívanou, Číňané plní obvykle bambusové stonky, později používají také papírové trubičky. Petardy, které v obyčejných lidech budí zděšení, se tehdy používají k zahánění zlých duchů. A hodí se i jako zbraň proti nepříteli. Hořící naplněné trubičky proti nim vrhají.


Důstojná oslava narozenin

Zřejmě první analýzu střelného prachu z pohledu jeho chemického složení přináší spis Wujing Zongyao z roku 1044. Nacházejí se v něm tři recepty, podle kterých je možné dělbuchy vyrobit. Jeden líčí přípravu plynné bomby, další dva se zmiňují a o bombách zápalných. Odlišnosti receptur tkví v tom, kolik procent které látky směs obsahuje. Čínský císař Chuej-Cung (1082–1135) si v roce 1100 jako osmnáctiletý užívá ohňostroj. Už tehdy je létající oheň spojován hlavně se zábavou a způsoby přípravy se postupně zdokonalují. Svoji matku ohnivým gejzírem chce v roce 1264 potěšit císař Li-cung (1205–1264). Důstojně tak oslaví její narozeniny.


Ohňostroj z Place de l'Hotel de Ville 21. ledna 1782 (narození dauphina).
Ohňostroj z Place de l'Hotel de Ville 21. ledna 1782 (narození dauphina). , lookandlearn.com


Zábava pro bohaté

Evropané se se střelným prachem seznámí ve 13. století. Jednou věcí je jeho válečné využití, druhou potom zábava, kterou poskytuje. Brzy se ohňostroje stávají i v Evropě nedílnou součástí mnoha oslav. Obrovský rozkvět výroby petard zaznamenává renesanční Itálie. Dokonce tu vznikají školy, ve kterých je možné tento obor studovat a pochopitelně se zápalnými látkami také experimentovat. Kdo dokáže takovou ohnivou podívanou vyrobit, je velmi váženým mistrem svého oboru. Na oslavy si ho pak najímá místní smetánka, především z řad šlechty a bohatých měšťanů.


Večerní ohňostroj na mostě Ryôgoku od Hokusai 1780.
Večerní ohňostroj na mostě Ryôgoku od Hokusai 1780. , getarchive.net


Odpaluje se i v Praze

Ohňostrojovému nadšení ale nepodléhají lidé jenom na jihu kontinentu, ale i jinde. Například když si anglický král Jindřich VII. (1457–1509) roku 1486 bere Alžbětu z Yorku (1466–1503), svatební veselí podtrhne právě gejzír světel. Vídeň se ohněm kochá 22. července 1515, když si Ludvík Jagellonský bere Marii Habsburskou. V roce 1560 první ohňostroj spatří Francouzi. Stane se tak na zámku Chenonceau a postará se o to Kateřina Medicejská (1519–1589). V Praze z Bílé věže u vstupu do Pražského hradu nechává odpalovat ohňostroje Rudolf II. (1552–1612). Luxusní večírkem spojeným s ohňostroji chce na svém honosném zámku Vaux-le-Vicomte (leží asi 55 km jihovýchodně od Paříže) chce Nicolas Fouquet (1615–1680) francouzského krále Ludvíka XIV. (1638–1715).


Velkolepá přehlídka ohňostrojů a iluminací při otevření Velkého visutého mostu mezi New Yorkem a Brooklynem večer 24. května 1883. Pohled z New Yorku směrem k Brooklynu.
Velkolepá přehlídka ohňostrojů a iluminací při otevření Velkého visutého mostu mezi New Yorkem a Brooklynem večer 24. května 1883. Pohled z New Yorku směrem k Brooklynu. , getarchive.net


Podívaná na pět hodin

Rekord ve své době udělá ruský car Petr Veliký (1672–1725). Jak důstojně oslavit, že právě přišel na svět mužský potomek a budoucí následník ruského carského trůnu? Velkolepým ohňostrojem, který trvá dokonce dlouhých pět hodin. Zřejmě šlo o nádhernou podívanou, která by si zrovna nezadala s dnešními ohnivými show. Všechno má ale jeden háček. Petardy sice nabídnou nádherné efekty, ale na druhou stranu jsou trochu jednotvárné. Vždy jde totiž jenom o jednu barvu – oranžovou. Teprve přibližně ve 30. letech 19. století se ohně rozzáří do pestrých barev. Postarají se o to už zmiňovaní evropští mistři ve výrobě ohňostrojů, tedy Italové. Modré barvy dosáhnou přidáním mědi. Zelené docílí pomocí chloridu barnatého. Červenou obstarají soli stroncia. A chemikové provádějí i další pokusy, které dodají ohňostrojům různé tvary.


Ohňostroj v roce 1856.
Ohňostroj v roce 1856. , picryl.com


Zdroje:
www.junior.rozhlas.cz, www.britannica.com, www.livescience.com, www.smithsonianmag.com
Autor: Helena Stejskalová
Štítky:
Vstoupit do diskuze ()

Líbil se Vám článek? Sledujte nás
Přidat na Seznam.cz



Mohlo by vás zajímat

Ztracené římské legie - skutečně mohli legionáři doputovat až do daleké Číny? Ztracené římské legie - skutečně mohli legionáři doputovat až do daleké Číny?
Hedvábná stezka vyprázdnila  římské truhlice se zlatem Hedvábná stezka vyprázdnila římské truhlice se zlatem
Tajemství výroby papíru si Číňané strážili přes půl tisíciletí Tajemství výroby papíru si Číňané strážili přes půl tisíciletí


Prosím, vypněte si blokování reklam na této stránce.

Pouze díky reklamě Vám můžeme přinášet zajímavé články jako tento


Zavřít