První ohňostroje odpalovali Číňané z bambusových stonků

23.11.2023 > Středověk

Ozve se ohlušující rána, kterou vystřídá ohnivý gejzír. Mistry ohňostrojů se už v raném středověku stali Číňané a tento vynález spojovaný především s oslavami se i k nám do Evropy rozšířil právě od nich.

Plněné bambusové stonky

Alchymisté v čínských laboratořích míchají síru, uhlí a dusičnan draselný, tedy ledek. Z této směsi se zrodí střelný prach. Známý je už zhruba v 9. století. Svědectví o jeho existenci podává například taoistický spis datovaný přibližně do jeho poloviny. Výbušnou směsí, která vytvoří ohnivou podívanou, Číňané plní obvykle bambusové stonky, později používají také papírové trubičky. Petardy, které v obyčejných lidech budí zděšení, se tehdy používají k zahánění zlých duchů. A hodí se i jako zbraň proti nepříteli. Hořící naplněné trubičky proti nim vrhají.

Důstojná oslava narozenin

Zřejmě první analýzu střelného prachu z pohledu jeho chemického složení přináší spis Wujing Zongyao z roku 1044. Nacházejí se v něm tři recepty, podle kterých je možné dělbuchy vyrobit. Jeden líčí přípravu plynné bomby, další dva se zmiňují a o bombách zápalných. Odlišnosti receptur tkví v tom, kolik procent které látky směs obsahuje. Čínský císař Chuej-Cung (1082–1135) si v roce 1100 jako osmnáctiletý užívá ohňostroj. Už tehdy je létající oheň spojován hlavně se zábavou a způsoby přípravy se postupně zdokonalují. Svoji matku ohnivým gejzírem chce v roce 1264 potěšit císař Li-cung (1205–1264). Důstojně tak oslaví její narozeniny.

Ohňostroj z Place de l'Hotel de Ville 21. ledna 1782 (narození dauphina). , lookandlearn.com

Zábava pro bohaté

Evropané se se střelným prachem seznámí ve 13. století. Jednou věcí je jeho válečné využití, druhou potom zábava, kterou poskytuje. Brzy se ohňostroje stávají i v Evropě nedílnou součástí mnoha oslav. Obrovský rozkvět výroby petard zaznamenává renesanční Itálie. Dokonce tu vznikají školy, ve kterých je možné tento obor studovat a pochopitelně se zápalnými látkami také experimentovat. Kdo dokáže takovou ohnivou podívanou vyrobit, je velmi váženým mistrem svého oboru. Na oslavy si ho pak najímá místní smetánka, především z řad šlechty a bohatých měšťanů.

Večerní ohňostroj na mostě Ryôgoku od Hokusai 1780. , getarchive.net

Odpaluje se i v Praze

Ohňostrojovému nadšení ale nepodléhají lidé jenom na jihu kontinentu, ale i jinde. Například když si anglický král Jindřich VII. (1457–1509) roku 1486 bere Alžbětu z Yorku (1466–1503), svatební veselí podtrhne právě gejzír světel. Vídeň se ohněm kochá 22. července 1515, když si Ludvík Jagellonský bere Marii Habsburskou. V roce 1560 první ohňostroj spatří Francouzi. Stane se tak na zámku Chenonceau a postará se o to Kateřina Medicejská (1519–1589). V Praze z Bílé věže u vstupu do Pražského hradu nechává odpalovat ohňostroje Rudolf II. (1552–1612). Luxusní večírkem spojeným s ohňostroji chce na svém honosném zámku Vaux-le-Vicomte (leží asi 55 km jihovýchodně od Paříže) chce Nicolas Fouquet (1615–1680) francouzského krále Ludvíka XIV. (1638–1715).

Velkolepá přehlídka ohňostrojů a iluminací při otevření Velkého visutého mostu mezi New Yorkem a Brooklynem večer 24. května 1883. Pohled z New Yorku směrem k Brooklynu. , getarchive.net

Podívaná na pět hodin

Rekord ve své době udělá ruský car Petr Veliký (1672–1725). Jak důstojně oslavit, že právě přišel na svět mužský potomek a budoucí následník ruského carského trůnu? Velkolepým ohňostrojem, který trvá dokonce dlouhých pět hodin. Zřejmě šlo o nádhernou podívanou, která by si zrovna nezadala s dnešními ohnivými show. Všechno má ale jeden háček. Petardy sice nabídnou nádherné efekty, ale na druhou stranu jsou trochu jednotvárné. Vždy jde totiž jenom o jednu barvu – oranžovou. Teprve přibližně ve 30. letech 19. století se ohně rozzáří do pestrých barev. Postarají se o to už zmiňovaní evropští mistři ve výrobě ohňostrojů, tedy Italové. Modré barvy dosáhnou přidáním mědi. Zelené docílí pomocí chloridu barnatého. Červenou obstarají soli stroncia. A chemikové provádějí i další pokusy, které dodají ohňostrojům různé tvary.