Po smrti Ludvíka XIV. zůstala Francie v rukou zhýralého regenta

11.8.2023 > Středověk > Francie

Když Ludvík XIV. umíral, asi nemohl spočinout v úplném klidu. Jeho jedinému dědici v přímé linii – pravnuku Ludvíku XV. - bylo teprve pět let. Ludvík XIV. musel jmenovat regenta – a protože neměl moc na výběr, sáhl po svém synovci Filipu II. Orleánském, kterého však neměl rád a nedůvěřoval mu. Jistě nebylo snadné opustit zemi i pravnuka právě v takové situaci.

Filip Orleánský. , Jean-Baptiste Santerre, Public domain

Kdo byl Filip II. Orleánský

Filip se narodil v létě roku 1674 do velmi významné rodiny. Jeho otcem byl jediný bratr Krále Slunce Filip Orleánský a matkou jeho druhá žena Alžběta Šarlota Falcká, známější jako Liselotte. Ludvíkův bratr Filip byl znám svými homosexuálními vztahy, rozhazovačností a excentrickými výstřelky; Liselotte byla naopak velmi chladnou a pragmatickou ženou. Malý Filip tak vyrůstal pod vlivem poměrně netradičního rodičovského páru a nad tím vším zářila jako slunce osobnost jeho strýce Ludvíka XIV., kterou nesmělo nic zastínit.

S tím měl Filip v pozdějším životě vcelku problém. Dospěl ve velice šarmantního a vzdělaného muže s výrazným úspěchem u žen. Byl mladý, pohledný, zábavný a plný sil, zatímco král pomalu stárnul a chřadl. Netrvalo dlouho a král začal na Filipa žárlit.

Mladý Filip Orleánský. , After Hyacinthe Rigaud, Public domain

Skandální sňatek

Přestože měl Ludvík XIV. vlastní dědice, pořád existovala šance, že jeho synovec Filip Orleánský jednou usedne na francouzský trůn. A tak se Ludvík rozhodl tuto eventualitu ošetřit a nařídil mu, aby se oženil s jeho nemanželskou dcerou Františkou Marií Bourbonskou. Šlo o velmi kontroverzní sňatek – Filip měl z hlediska svého původu nárok na svazek s nějakou evropskou princeznou nebo alespoň šlechtičnou ze starých francouzských rodů, a místo toho musel vzít zavděk dívkou, již král zplodil se svou milenkou paní de Montespan.

S tímto sňatkem se nikdy nesmířil Filipův otec a až do smrti toto rozhodnutí svému bratru králi neodpustil.

Františka Marie Bourbonská. , Pierre Gobert, Public domain

Král Slunce však rozkázal, a tak se nedalo nic dělat – v roce 1692 se Filip poslušně oženil se svou sestřenicí a královou nemanželskou dcerou. Zřejmě mezi nimi nevládla žádná láska a Filip dál bez zábran udržoval mnoho mimomanželských vztahů, ale přesto se v manželství narodilo osm dětí – sedm dívek a vytoužený chlapec.

Během vyjednávání tohoto svazku se však do popředí dostala postava, která bude později ovlivňovat dějiny Francie: abbé Dubois.

Další kardinál na scéně

Všichni znají kardinála Richelieua, mnoho lidí zná Mazarina, ale jen málokdo slyšel o Duboisovi. Přitom šlo o neméně významného muže v dějinách Francie.

Po studiích se Guillaume Dubois stal Filipovým vychovatelem a zůstal mu po boku v podstatě po zbytek života. Byl jedním z těch, kdo pomohl dokončit Filipův sňatek s Františkou Marií, a proto jeho hvězda stoupala již za vlády Ludvíka XIV., k opravdové moci se však dostal až po jeho smrti.

Kardinál Dubois. , Cleveland Museum of Art, Public domain

Dětský král

Ludvík XIV. zemřel v roce 1715 a jeho jediným dědicem se stal pětiletý pravnuk Ludvík XV. Někdo musel vládnout za něj. Ludvík XIV. ještě před smrtí stanovil regentskou radu, kterou měl vést jeho synovec Filip (mimochodem další v pořadí na trůn). Král však Filipovi příliš nedůvěřoval, a tak mu v závěti co nejvíce omezil pravomoci.

Jenže po smrti už Ludvíkovo slunce neplálo a nebylo třeba poslouchat jeho nařízení, a Filip si tak mohl dělat, co chtěl. Rychle se zorientoval a navzdory přáním a rozkazům zesnulého krále se plně chopil moci.

Filip II. Orleánský vládl Francii v podstatě jako král dalších 13 let a abbé byl celou dobu u toho. Toto období dnes nazýváme termínem Regentství.

Ludvík XV. v dětském věku. , Pierre Gobert, Public domain

Lesk a bída Regentství

Regentská vláda Filipa Orleánského byla pro Francii stejně tak vrcholem, jako pádem.

Filip byl milovník umění a velký mecenáš – právě z období Regentství tak pochází řada významných uměleckých děl, a dokonce celý architektonický sloh typický pro tuto dobu. Filip se pokoušel zavádět ekonomické i společenské reformy, jež po dlouhé a zkostnatělé vládě Ludvíka XIV. jistě byly potřeba, jenže se mu pranic nedařilo.

Jeho snaha konsolidovat finance a převést ekonomiku do nové doby absolutně selhala a Francouzi se ocitli ve velmi obtížných podmínkách. Za Filipova regentství se sice uvolnil tuhý absolutismus, ale za cenu posílení moci tradiční šlechty, která později začala pro monarchii představovat riziko.

Regentská rada v čele s Filipem Orleánským. , F.G. Iollain, Public domain

I Duboisova moc rostla – vymohl si jmenování arcibiskupem z Cambrai a později i kardinálem. Po celou stál Filipovi po boku a radil mu. Byl také v pozadí vydařené války proti Španělsku, která byla jako jedna z mála věcí v období Regenství plně úspěšná.

Francie však byla především po ekonomické stránce v úpadku a takřka celá společnost se shodovala na tom, že za to může regent Filip a kardinál Dubois. Někteří to přičítali jejich bezbožnosti, s níž se ani jeden z mužů netajil, jiní rozmařilému životu, další chtěli zkrátka jejich moc pro sebe. Každopádně velmi silně hrozilo, že ve Francii dojde ke vzpourám či spiknutím, a atmosféra byla dlouhodobě napjatá.

Možná i proto se Filip Orleánský v roce 1723 vzdal dobrovolně svých pravomocí ve prospěch krále Ludvíka XV., který byl ve 13 letech zplnoletněn. Zajímavé je, že v tomtéž roce Filip Orleánský i Dubois zemřeli. Dějiny uzavřely jednu kapitolu a začaly psát další.