Po bitvě u Pavie musel francouzský král odevzdat jako rukojmí své syny

18.7.2023, 08:57 > Středověk > Francie

V 16. století se mocenské struktury v Evropě začaly významně proměňovat. Zatímco v předcházejícím období spolu soupeřily primárně Anglie s Francií, v této době musela francouzská královská moc čelit především dravým Habsburkům. Jedním ze symbolů těchto mezinárodně politických změn se stala bitva u Pavie, která potvrdila dominantní postavení habsburského domu v Evropě.

Říše, nad kterou slunce nezapadá

Schylovalo se k tomu již delší čas, ale je možné, že ve Francii si toho začali všímat, až když bylo pozdě. Svatá říše římská se pod vedením Habsburků neobyčejně vzmáhala a na druhé straně výrazně (především ekonomicky) prosperovalo Španělsko. Habsburkové měli vždycky cit pro mezinárodní politiku, a tak jakmile zavětřili příležitost, obsadili španělský trůn členem svého domu.

Tyto dlouholeté snahy úspěšně završil Karel V. - v roce 1516 usedl na španělský trůn a o tři roky později se stal římským králem (císařskou korunu pak získal v roce 1531). Stal se tak symbolem habsburské moci a údajně směle prohlašoval, že nad jeho říší slunce nezapadá.

Francie v defenzivě

Francouzi si riziko buď neuvědomovali, nebo nebyli Habsburkům v jejich rozpínavosti schopní zabránit.

Najednou se však ocitli v situaci, kdy byla Francie sevřena mezi dvěma prosperujícími říšemi ovládanými jedním králem. A to ještě nebylo všechno – habsburský dům dával jasně najevo zájem připojovat k říši další území – třeba Lombardii.

Francouzi se museli svému konkurentu postavit vojensky. Toto období je charakteristické sérií potyček o menší územní celky spíše než nějakými velkými bitvami. Dokonce by se mohlo zdát, že šlo spíš jen o šarvátky, avšak pravda byla taková, že se rozhodovalo o tom, kdo bude nadále vládnout Evropě.

František I. - velký král, ale neúspěšný vojevůdce

František I. (vláda 1515 – 1547) byl bezpochyby velký král – za jeho vlády Francie prosperovala a zažila kulturní i ekonomický rozmach, můžeme říct, že se v určitém slova smyslu přesunula ze středověku do novověku.

Na bitevním poli však František pravidelně narážel. Nepatřil mezi nadané vojevůdce a své neúspěchy si často sám připravoval tím, že nenaslouchal svým zkušeným velitelům, ale naopak šel často proti jejich radám. Oproti tomu jeho konkurent Karel V. přenechával část velení svým vojevůdcům a poskytoval jim určitou míru samostatnosti. Logicky to vyplývalo i z rozsáhlosti jeho říše – zkrátka nemohl být všude a nemohl velet každému střetu osobně.

Ponížení u Pavie

Karel si pomalu ukusoval kousky francouzského území a zvětšoval svůj vliv v Itálii. Francouzi se tomu pokoušeli zabránit, příliš si jim však nedařilo. Nakonec však obsadili Milán a odtud postupovali na Pavii. K té dorazili na podzim v roce 1524. Nepodařilo se jim dobýt město frontálním útokem, a tak ho začali obléhat. Stala se z toho několikaměsíční zimní anabáze, během které docházelo k přesunům vojsk i menším potyčkám. Nic příliš nenasvědčovalo tomu, že by se měla strhnout nějaká zásadní bitva.

Avšak na konci února 1525 se habsburské vojsko ocitlo ve výrazné nevýhodě a rozhodlo se situaci řešit překvapivým útokem. A přestože to dlouho vypadalo, že Francouzi s převahou zvítězí, nakonec se válečné štěstí usmálo na Karlovo vojsko. Františkova elitní jízda byla obklíčena a pobita, on sám upadl do zajetí. Vedl své muže do poslední chvíle, ale když pod ním padl kůň, vzdal se.

Španělské zajetí a synové jako válečná daň

V zajetí byly Františkovi kladeny neuvěřitelně tvrdé podmínky. On je sice nepřijal, ale jeho matka, která se ujala regentství, nakonec svolila a podepsala tzv. Madridskou smlouvu, která byla pro Francii v podstatě likvidační.

Karel V. byl inteligentní muž a bylo mu jasné, že když Františka propustí, ztratí na něj veškeré páky. Potřeboval záruky. A tak si vyžádal rukojmí. Františka sice po několika měsících propustil, ale místo něj museli do Španělska dorazit jeho dva synové – dauphin František a mladší princ Jindřich. Chlapcům bylo v té době osm a šest let.

František I. vydal své syny nepříteli a musel se rozhodovat mezi svou zemí a svými dětmi. A vybral si zemi. Nesplnil podmínky Madridské smlouvy, a vystavil tak své malé syny španělskému hněvu. Aby Karel zvýšil tlak, neustále zhoršoval podmínky, ve kterých francouzští princové žili. Chlapci ve Španělsku doslova trpěli, bylo s nimi zacházeno velmi hrubě, dlouhé vězení na nich zanechalo následky, a po letech dokonce zapomněli rodnou řeč. Přesto František I. nepovolil.



Až v roce 1530 došlo k diplomatickým jednáním. František se vzdal části území a nároků a zaplatil vysoké výkupné. Až tehdy se jeho synové mohli vrátit domů. František zemřel mladý, Jindřich si ze španělského zajetí odnesl celoživotní trauma.

Po tomto ponížení už byla situace v Evropě jasná. Těžiště moci se přesunulo k Habsburkům a Francie už mohla hrát jen s tím, co jí habsburský dům dovolil.

Zdroj: Knecht, J. R.: Renaissance warrior and patron : the reign of Francis I; Grant, Neil: Charles V, Holy Roman Emperor Štítky: #frantisek i #karel v. #16. stoleti #bitva u pavie #habsburkove

Mohlo by vás zajímat

• Starověk
• Antický Řím
• Antické Řecko
• Egypt
• Středověk
• České země
• Anglie
• Francie
• Svatá říše římská
• Blízký východ
• Novověk
• Evropa
• Amerika
• Ostatní
• Časová osa dějin

#bitva (43)   #zivot v antice (38)   #legie (28)   #stavby (25)   #nabozenstvi (24)   #zivot ve stredoveku (20)   #sparta (14)   #rytiri (14)   #16. stoleti (13)   #caesar (13)   #atheny (12)   #14. stoleti (12)   #persie (11)   #otroci (10)   #falanga (9)   #husite (9)   #17. stoleti (9)   #oblehani (9)   #premyslovci (8)   #legendy (8)   Zobrazit všechny štítky