Caravaggio - svaté maloval podle žebráků a prostitutek
23.1.2024 > Novověk > EvropaCaravaggio – mezi znalci výtvarného umění toto jméno vyvolá vlnu emocí; i ti, kteří dějinám umění příliš neholdují si možná vybaví některý z jeho slavných obrazů, třeba Hlavu Medúzy. Jeho život však byl možná ještě zajímavější než jeho obrazy: byl plný šarvátek, krásy, nenávisti, soubojů, úspěchů i bídy. A hlavně neskonalé vášni k umění.
Caravaggio se narodil v Itálii v roce 1571. Dostal jméno Michelangelo Merisi. Své umělecké jméno si vybral podle vesnice, ze které pocházela jeho rodina.
K malířství Merisi tíhl od dětství a již ve velmi nízkém věku se u něj projevil značný talent. Přirozené vlohy začal rozvíjet a zároveň je pozvedat formováním vlastního malířského stylu.
Talent jakému není rovno
Svou vizi si však Carvaggio musel poměrně složitě prosazovat. Narodil se totiž do uměleckého období manýrismu, sám však tíhl k mnohem realističtějšímu zobrazení, než bylo v té době zvykem. Caravaggio chtěl malovat takový svět, jaký viděl kolem sebe.Pro své obrazy, a to i ty s biblickou tématikou, hledal inspiraci ve svém okolí. Z jeho obrazů čiší touha po realismu – aktéři na obrazech mají strhané rysy, jsou nemocní, zjevně nešťastní, nemají dokonalá těla, projevují se každým coulem lidsky.
Kvůli svému vidění světa a umění se Caravaggio dostával do střetu také s církevními autoritami. Zobrazení svatých jako obyčejných lidí totiž některé preláty pobuřovalo. A ještě horší bylo to, jaké předlohy si Caravaggio pro své obrazy vybíral: pro mučedníky mu stáli obrazem známí městští žebráci a opilci, pro světice a Pannu Marii třeba nevěstky. Svatokrádež!
Útěky a umění
Caravaggiův život charakterizují dvě slova: umění a útěky. Malířství pro něj znamenalo vše – obživu, ale také vášeň. Kvůli svému nezřízenému stylu života musel však často také prchat – a to i z míst, kde třeba zrovna našel zázemí a umělecký úspěch.Tak například v roce 1604 prchnul z Říma poté, co si pro svůj obraz Loretánská Madona vybral prostitutku, s jejímž vlivným patronem se následně popral. Ze strachu před trestem z města utekl. Za pár měsíců se vrátil, ale brzy na to ve rvačce zabil vlivného Římana Tomassoniho, což vedlo k tomu, že nad Caravaggiem byl vynesen rozsudek trestu smrti.
Caravaggio utekl před provazem na Maltu, kde vstoupil do Řádu maltézských rytířů. Člověk by si řekl, že si z toho všeho vzal ponaučení a začal sekat latinu, ale ne – to byl nebyl Caravaggio. Vyvolal šarvátku s jedním ze svých spolubratrů v řádu a opět musel prchnout.
Jeho život naplňovaly rvačky, souboje, pobyty ve vězení a útěky z nich. Stýkal se s tou nejnižší lůzou a zároveň se pohyboval v té nejvyšší společnosti, která obdivovala a mecenášsky oceňovala jeho dílo. Caravaggiův přístup k biblickým námětům působí velmi rouhavě, zároveň však z jeho obrazů čiší silná víra a také hluboká lidskost. Rozporuplnější osobnost zkrátka aby člověk pohledal.
Hlava Medúzy, Obrácení sv. Františka a další
Možná nejznámějším Caravaggiovým obrazem je jeho Hlava Medúzy. Detailně ztvárněná useknutá hlava mytologické stvůry s hady místo vlasů má Caravaggiovu vlastní tvář zrůzněnou hrůzou.Jedním z Caravaggiových oblíbených témat bylo násilí. Podobně jako má na před chvilkou zmíněném obrazu Medúza useknutou hlavu, setkáme se s řezáním hlavy i na obrazu s biblickým námětem: Judita a Holofernes. Zřetelně a reálně tu vidíme, jak mladá žena řeže krk nepřátelskému vojevůdci. Podobnou scénu můžeme vidět na obraze Stětí Jana Křtitele či David s hlavou Goliáše.
Zásadní v Caravaggiově kariéře byl obraz Extáze sv. Františka (1595), dostal ho do pozornosti vlivných mecenášů a zároveň nastolil styl, v jakém Caravaggio po většinu života maloval. Na obraze můžeme vidět typickou Caravaggiovu práci se světlem a stínem, zřetelně a jasně ohraničené lehce nasvícené postavy vystupující z temného a téměř prázdného pozadí. Caravaggiovy obrazy jsou typické šerosvitem, který později budeme vídat v barokním umění, u jehož zrodu stál právě tento malíř.
Jako poslední příklady z jeho práce zmiňme ještě Loretánskou Madonu, Smrt Panny Marie nebo Vítězného Amora.
Záhadný život, záhadná smrt
O Caravaggiově životě toho nevíme zdaleka tolik, kolik bychom chtěli. Nejvíce se toho dozvíme z jeho obrazů a také ze záznamů jeho četných zatčení a pobytů ve vězení. Neznáme ani detaily z jeho soukromého života. Stýkal se s prostitutkami, ale dobové klepy o něm tvrdily, že preferuje před ženami spíše mladé muže. Tomu by možná nasvědčovaly i některé jeho obrazy, z nichž je cítit fascinace nahým mužským (či možná spíše chlapeckým) tělem (viz například Vítězný Amor).Podobně jako jeho život obklopuje spousta záhad, je tomu i se smrtí. Michaleangelo Merisi, známý jako Caravaggio, zemřel za nejasných okolností v roce 1610 na poloostrově Monte Argentario. Čekal tam na papežskou milost, která by mu umožnila svobodně se vrátit do Říma. Avšak nedočkal se jí a my se zřejmě nikdy nedozvíme proč. Jedni říkají, že byl otráven, jiní, že zabit v další potyčce a další usuzují, že jej zkrátka dohnaly nemoci jeho nezřízeného života.
Příčinu jeho nečekaného úmrtí tedy neznáme. Jeho život a smrt se tak halí do šera, ze kterého napříč staletími září do světa jen Caravaggiovy geniální obrazy.
Zdroj: LAMBERT, Gilles. Caravaggio 1571–1610
Autor: Tereza Holubová
Štítky: #umeni
#italie
#16. stoleti
#17. stoleti