V bitvě u Karansebes napadla a porazila rakouská armáda sama sebe
6.5.2025 > StředověkZa Vlády císaře Josefa II. trvalo nepřátelství mezi Rakouskou a Osmanskou říší již několik stovek let. Samotná Vídeň, hlavní město monarchie, byla hned dvakrát obléháno. Ke konci 18. století se císař rozhodl, že problém s expanzivním sousedem vyřeší jednou pro vždy.
Podmínky k tomu měl ideální. Roky reforem přinesly výsledek a Rakouská říše disponovala papírově nejsilnější armádou ve své historii. Ve službě bylo až 250 tisíc mužů, 36 tisíc koní a téměř 900 moderních děl. Taktéž politická situace hrála Josefovi do karet. V průběhu let přeorientoval svoji politiku a jeho aktuálním spojencem bylo Rusko. To mělo za sebou také dlouhé období plné konfliktů s Osmany a zničení jejich říše by jedině uvítalo.
Sultán Selim III. vypověděl roku 1787 Rusku válku. To byla pro Josefa ideální záminka. 2. února 1788 tak Habsburská monarchie vypověděla Turecku válku. Bohužel, hned začátek se nesl ve znamení chybným rozhodnutí. Přestože formálním velitelem celé armády byl sám císař, reálné vedení svěřil maršálu Lascymu. Maršál byl ale zástupcem "straré školy" a navíc jeho staré tělo již sužovaly závažné nemoci.
Lascy místo aby podnikl s obří armádou rozhodný úder, rozdělil ji na nesmírně dlouhou bojovou linii. Jednotlivé jednotky byly často tak daleko, že nebyla šance že by si v případě napadení mohly pomoci. Přesuny jednotek a dalším zdržováním navíc velitel promarnil čas, kdy nepřátelská armáda ještě nebyla připravena k boji na druhé frontě. Další, možná nejzávažnější, chybou byla volba místa pro velitelský tábor. Ten byl umístěn v bažině tak nešťastně, že se v armádě velmi rychle rozmohla mohutná epidemie, která si vyžádala desítky tisíc obětí. Celkově byly postiženy téměř tři čtvrtiny habsburské armády včetně samotného císaře.
Ke střetnutí armád mělo dojít koncem léta 1788. Do Valašska zamířila obří turecká armáda pod velením velkovezíra Koci Jusufa Paši. Osudný okamžik nastal v noci z 21. září. Rakouská armáda tábořila poblíž mostu přes řeku Timis, nedaleko městečka Karansebes. Jako první se na druhý břeh dostala husarská jízda, která měla pátrat po Turcích. Žádné ale neobjevila, protože ti byli ještě desítky kilometrů daleko. Co ale objevila, nebo spíše ukradla, byly velké zásoby alkoholu. Husaři neváhali a svůj objev začali ihned popíjet.
Během noci na druhý břeh dorazily i první habsburské pěchotní jednotky. Když viděli zpité husary, snažili se od nich vymoct i alkohol pro sebe. Ti se však dělit nehodlali a tak brzy došlo k potyčce. Rychle se začaly ozývat první výstřely, zatím jen do vzduchu. Poté se do noci začaly šířit výkřiky "Turci!", patrně z obou nepřátelských skupin, aby vyvolali co největší zmatek.
Když jednotky na druhé straně řeky uslyšeli poplašné volání "Turci", měli jasno co se děje - nepřátelé dorazili a bojují s jejich předvojem za vodou. V tom se přes most začali vracet s křikem husaři stále střílející do vzduchu. V habsburském táboře ihned vypukl zmatek. Vojáci se bez rozkazů chopili zbraní a vyrazili do útoku. Největší zmatek způsobilo dělostřelectvo, které v noci začalo slepě střílet na druhý břeh.
Přes most v tu chvíli již projížděli povozy se zásobami. Jejich koně se okamžitě kvůli hlasité střelbě splašili a celý most se ucpal. Vojáci, koně i vozy padali do vody. Do řeky byl masou těl stržen i sám císař Josef II.
Během nočního zmatku přišlo o život nebo bylo zraněno téměř 10 tisíc habsburských vojáků. Hned s rozbřeskem raději Rakušané z prokletého místa odtáhli. Když za dva dny na místo dorazila turecká armáda, nechápala co se stalo. Rakušané evidentně s někým svedli bitvu. Ale s kým? A kde jsou mrtvoly nepřátel?
Plán o zničení turecké armády vzal po bitvě rychle za své a celé rakouské vojsko potupně odtáhlo domů. Ostuda byla tak veliká, že o bitvě se dlouhá léta nesmělo nikde mluvit a první písemné zmínky o ní poté nalézáme až o desítky let později.
Zdroj: wikipedia.org ; history.com
Autor: Martin Suchoň
Štítky: #osmanska rise
#habsburkove
#josef ii
#bitva
