Pražský golem: Mocný ochránce židovského ghetta nebo retardovaný chráněnec rabbiho Löwa?
1.2.2024 > Středověk > České zeměKdyž se řekne golem, spoustě z nás se jistě vybaví velký hliněný obr ze slavného filmového díla Císařův pekař – Pekařův císař s nesmrtelným Janem Werichem v roli habsburského císaře Rudolfa II. Tato povedená česká klasika je však jedním z mnoha zpracování, jejichž námětem je tato záhadami opředená bytost.
Kdo nebo co je golem?
Dle legend je skutečný golem opravdu vyroben hlíny. Nicméně po správně provedeném kabalistickém obřadu se stává živým tvorem, který se na první pohled nedá rozeznat od člověka. Akorát je němý a vcelku tupý. Jedná se o bytost, která není člověkem ani nepatří do říše zvířat. Je obdařen obrovskou silou a je nezranitelný. Nelze mu ublížit ani ohněm ani mečem a nelze jej ani utopit. Tak jej aspoň popisují židovští učenci.
Jeden golem způsobil požár, druhý svého pána udusil
V prvních návodech na vytvoření golema (pocházely ze 13. století) bylo pro jeho oživení potřeba šému. De facto se jedná se o kombinaci písmen božího jména, která se při obřadu recitovala. Pro oživení fungovalo i napsání božího jména na golemovo čelo - popřípadě na kousek pergamenu, který se na čelo připevnil. Někteří golemové měli svůj šém na kousku pergamenu zavěšeném na krku. Poté hotový golem poslušně vykonával příkazy, které mu byly dány. Měl však jednu vadu, a to bylo, že každým dnem rostl a přibýval na síle a takto se stával nebezpečným pro své okolí. Proto musel být zpravidla po čtyřiceti dnech zničen, a to odejmutím šému. Posléze se měl tento sluha opět proměnit v hromadu hlíny. Těm, kteří golema nechali přerůst bylo jejich sluhou ublíženo.Proto Žid Israel Baal Šém Tov (1698-1760) jednal správně, když v době, kdy jeho golem hodně vyrostl, nechal ho zničit a najal si lidského sluhu. Jednou jistému Židovi vyrostl golem tak vysoko, že již nedosáhl na jeho čelo. Tak jej pověřil, aby mu zul boty. Golem se sklonil, aby svému pánovi vyhověl a dotyčný Žid mu z čela odejmul šém. V tu chvíli se golem proměnil v hromadu hlíny, která muže udusila.
David Jaffa z Dorhiczynu měl zase svého golema, který každou sobotu vykonával práce, které jemu, jako Židovi, byly o šábesu zakázány. Jednou kvůli špatně pochopenému rozkazu založil tento golem požár, jenž zničil celé město.
Legenda o pražském golemovi
Rabbi Jehuda Löw ben Becalel (rabbi Löw) pobýval v Pražském židovském ghettu za dob císaře Rudolfa II.. Byl ctěný nejen mezi židovskou komunitou, ale i u císařského dvora. Však také své okolí dokázal okouzlit svými znalostmi Bible a Talmudu. Löw byl rovněž velice vzdělaný v matematice, fyzice a astrologii. V neposlední řadě je třeba zmínit jeho hlubokou znalost kabaly.Právě v období života tohoto nadaného muže začala vzrůstat další vlna nenávisti vůči židovskému obyvatelstvu. Tato nevraživost v minulosti často vyústila pogromy. Rabbi Löw věděl, že proti tomuto zlu sám nic nesvede a připadal si tak bezmocný. A pak se mu ve snu zjevilo přikázání, že má z hlíny stvořit pomocníka, který ho bude ochraňovat proti nepřátelům. Následovala rozmluva se zetěm a jedním z jeho nejdůvěryhodnějších žáků, sedmidenní příprava a nakonec výprava za město do opuštěné cihelny. Zde počali z mokré hlíny vytvářet asi 170 cm vysokého hliněného panáka. Při magickém rituálu byl golem oživen a dostal podobu člověka. Byl od ostatních lidí prakticky k nerozeznání, avšak stejně jako ostatní golemové, i on postrádal dar řeči. Na konci obřadu mu byl pod jazyk vložen papírek se šémem. Po návratu do ghetta byl golem představen jako Jossile, němý žebrák, kterého rabbi přijal jako nového sluhu.
A jako sluha se Jossile opravdu osvědčil. V Löwově domácnosti zastával těžké práce, jako bylo nošení vody nebo štípání dříví. Vedle toho i obsluhoval a podílel se na úklidu vnitřních prostor. Nicméně jeho hlavní činností byla ochrana. Každou noc hlídal ulice ghetta před záškodníky. Co kdyby sem například někdo hodil tělíčko křesťanského novorozeněte, aby byli Židé obviněni z rituální vraždy?
Golem se tedy činil po všech směrech, kromě šábesu. Stejně jako lidé v celé židovské obci, ani on nesměl v sobotu vykonávat žádnou práci. Proto mu rabbi pokaždé vyjímal z úst šém a Jossile se tak opět proměnil v hromadu neživé hmoty.
Jednoho dne však rabbi šém zapomněl golemovi vytáhnout. Ve chvíli, kdy se v synagoze chystali zpívat žalm, dorazila k rabbimu zpráva, že jeho „němý sluha“ doslova zešílel. Ničil vše kolem sebe. Když rabbi ze synagogy přispěchal domů, objevil na dvoře ležet pobité slepice, psa i kočku. Mezi nimi rozzuřený sluha. Rabínovi se podařilo k Jossilovi opatrně přiblížit. Samotný golem nemohl odolat rabbiho pohledu a jen na něj upřeně zíral. Löw se ke svému sluhovi nakonec dostal tak blízko, aby se mu podařilo vytáhnout šém z jeho úst. V tu chvíli golem znehybněl. Rabbi se odebral zpět do synagogy, kde odzpívali žalm.
Golem byl následně zbaven života magickým obřadem, jenž se odehrál na půdě Staronové synagogy, kam rabbi Löw zakázal komukoliv vstupovat. Zmizení Jossila bylo vysvětleno tím, že se nebožák pomátl na rozumu a utekl z města.
Staronová synagoga (strana se schůdky na půdu). , Vlastní archiv autorky
Rabbi Löw bez golema
A jak to skutečně bylo s golemem rabbiho Löwa? V historických pramenech ze 16. a 17. století se o jeho golemovi nenachází žádná zmínka. Ani sám údajný tvůrce se o něm ve spisech nezmiňuje. Zasloužilý znalec života slavného rabbiho ze Státního židovského ústavu sám tvrdí, že se Löw žádným stvořením golema nikdy nezabýval a tato legenda k němu byla připojena pravděpodobně někdy v průběhu 19. století.Objevila se jedna hypotéza, která tvrdí, že dobrotivý rabín si pod svá ochranná křídla vzal obyčejného člověka, který dle popsaných projevů mohl snad trpět mentální retardací, epilepsií nebo nějakou duševní poruchou.
Golem Jossile se v mnoha ohledech lišil od ostatních „tradičních“ golemů. Jedním z nich, je například fakt, že v ghettu vydržel celých dvanáct let. Jak bylo zmíněno výše, golem měl být zničen do čtyřiceti dnů od svého stvoření, aby svou velkou silou neohrožoval okolí. Stejně je zvláštní oživení golema vkládáním šému pod jazyk. Zpravidla se šém dával golemům ve formě amuletu na krk nebo se psal na čelo. Vyjmutím šému se golem zbavil života nadobro a nešlo jej znovu oživit. Zajímavým faktorem je také popis jeho vzhledu. Občas byl popsán jako člověk bez vousů s mongoloidními rysy. K tomu měl tápavou chůzi, kdy při každém kroku vypadalo, že spadne. Co se týče němého sluhy v domě Löwa, je možné, že mu rabbi vkládal pod jazyk jakýsi lék, aby zmírnil jeho stavy zuřivosti.
V den, kdy rozzuřený sluha pustošil rabbiho domácnost, mohl být dnem, kdy mu Löw zapomněl údajný medikament podat. V případě, že byl Jossil epileptik, mohl být vkládaný šém obyčejným kusem hadru nebo kůže, který měl znemožnit, aby si dotyčný pokousal jazyk. Tehdy to byla běžná praxe.
Socha rabbiho Löwa před Novou radnicí v Praze. , Vlastní archiv autorky
Löwův postižený příbuzný nebo handicapovaný žák?
Autor knihy Tajemství pražského golema Ivan Mackerle předkládá názor ředitelky speciální základní školy.V prvé řadě však upozorňuje na to, že bez řádné diagnostiky nelze určit přesnou diagnózu. Příčinu vzhledu a chování je poskládána výhradně z dochovaných pramenů, které nám předkové zanechali.
Jistě výrazným prvkem byly golemovy mongoloidní rysy. To znamená zploštělá krátká lebka s malou bradou, plochý obličej, široký nos a ve vnitřním koutku oka kolmou kožní řasu, která vytváří dojem šikmých očí. K tomu připočteme neohrabanou chůzi, při níž je dotyčný předkloněn a působí dojmem, jako by měl pořád naspěch. Dále vykonávání činností, které ho někdo naučí. Tento popis dokonale sedí na člověka s Downovým syndromem.
Někdy se opravdu stává, že tyto osoby dostávají záchvaty vzteku. Příčinou může být to, že se cítí někým ohroženi nebo je někdo k něčemu nutí proti jejich vůli, bere jim osobní věci nebo jídlo. Jakmile člověk s Downovým syndromem dostane záchvat vzteku, je třeba jít mu z cesty. To velkou silou hází s věcmi, ničí vše, co se mu postaví do cesty.
Proč by si však rabbi bral pod střechu takto postiženého člověka? Zejména v době, kdy byli tito lidé zabíjeni nebo vyhnáni do lesů, ponecháni svému osudu. Jednou z možností je, že byl Jossile utajovaným bratrem. Oficiálně měl Löw bratry tři. Je možné, že byl tento bratr vychováván někde na odlehlém místě a rabbi si jej v jeho dospělosti vzal pod svá ochranná křídla. Nicméně bylo nutné,aby se mezi lidmi rozšířila fáma o tom, že se jedná o golema, nikoli člověka. Lidé v 16. století by ve svém společenství nesnesli člověka s postižením, protože tyto lidi vinili z toho, že přinášejí smůlu – například v podobě neúrody, neplodnosti, moru, války a podobně.
Druhou možností je, že Jossile byl rabbiho žák. Rabbi Löw byl vynikající pedagog, který přizpůsoboval výuku na základě mentální vyspělosti žáků. Jossile tak mohl být jedním z jeho handicapovaných chovanců.
Ať už byl golem kýmkoliv, stal se skvělým námětem na literární, divadelní a filmové zpracování. Vedle toho stále láká i milovníky záhad a historie.
Zdroj: MACKERLE, Ivan. Tajemství pražského Golema. Bratislava: CAD Press, [2010]. ISBN 978-80-88969-49-5.
Autor: Denisa Volfová
Štítky: #16. stoleti
#golem
#rudolf ii
